Modlitba jako předvoj proti válkám a konfliktům
Federico Piana – Vatikán
Svět často ignoruje jejich existenci klauzurních klášterů. Někdy je s nechutným sarkasmem odsuzuje jako staré pozůstatky již zbytečné a vybledlé religiozity. Kdyby však lidé věděli, že v těchto mnohdy malebných a často lidmi zapomenutých místech se po staletí vede neúnavný boj za mír, jejich soudy by byly méně tvrdé a pohrdavé. Pak by kláštery a klášterní komunity roztroušené po všech koutech světa mohly být považovány za jaderné elektrárny, kde se každý den vyrábí ta nejmocnější „atomová bomba“: neustálá invokace Božího zásahu, který je schopen obměkčit srdce zatvrzelá nenávistí a pomstou a změnit běh dějin v této temné době lidstva ovládané třetí světovou válkou, kterou papež František několikrát bez váhání označil za válku, vedenou „po částech“.
Vprostřed bolesti tohoto světa
Pokud jde o půvab místa, benediktinské klášterní opatství Mater Ecclesiæ v Novaře není výjimkou. Leží na ostrově San Giulio a nabízí výhled na nádhernou hladinu jezera Orta. Na první pohled by mohlo být matoucí, co má hrstka řeholnic společného s válkou na Ukrajině, konfliktem ve Svaté zemi a v Íránu, občanskými nepokoji v různých afrických a jihoamerických zemích, abychom uvedli jen několik příkladů.
Má s nimi co do činění, a to jak. Podle abatyše, matky Marie Grazie Girolimetto, právě brzké ranní vstávání, kdy benediktinky začínají pravidelné modlitby, jako by neexistovalo žádné přerušení, je začátkem nejdůležitějšího boje proti zlu. Boje, který stojí neochvějně tváří v tvář nejmodernějším atomovým raketám, nejrafinovanějším vojenským strategiím, nehoráznému zbrojení placenému z peněz odebraných zdravotnictví a pomoci chudým, bezmocných vůči Bohu, který se slitovává, když slyší hlasy svých dětí, prosících o mír.
Naslouchání otcům
„Připomínají mi to slova otců církve, kteří říkali: když se dozvíš o vypuknutí války, uvědom si, že je to v podstatě i tvoje vina. A bojuj proti pýše a nenávisti ve svém srdci. Pokud se dozvíš o hladomoru, který zabíjí, pomysli na všechen ten chléb, který máš ve spíži a který odcizuješ hladovým. Pokud si uvědomíš, že církev je rozdělena a národy bojují mezi sebou, opakuj si: je to i moje vina, dokud v mém srdci zůstává jediná myšlenka namířená proti mému bratrovi.“
Nestačí jen odsuzovat
Nestačí jen odsuzovat hrůzy a neštěstí tohoto světa, v těchto zdánlivě klidných oázách se dělá něco víc: zlo, které se skrývá v srdci člověka, se potírá přímo u kořene. „A děláme to modlitbou, před tím, kdo může všechno. Děláme to bez mnoha slov, ale tiše. V církvi je zásadní, aby tato místa kontemplativního života existovala, protože nejen svědčí o životě z obrácení, ale také nesou bolesti a úzkosti světa, až je zcela stráví a promění v naději na nový život.“
Pravá Svatá země
Matka Girolimetto přirovnává kláštery a řeholní domy, kde se v tichosti modlí za mír, k „pravé Svaté zemi, kde se v ohni Ducha lásky spalují všechny neshody, nepřátelství a nesoulad. A jsou slaďovány ve sborové modlitbě, která má obrovskou sílu: modlitba sjednoceného společenství se dostává přímo k srdci Boha.“
Svět nezná účinnost této skryté modlitby
Tam, kde je modlící se společenství, existuje pevnost strážící pokoj. Proč je tedy svět ignoruje? „Protože nezná do hloubky účinnost této skryté modlitby. My se tím ale nemusíme trápit: naším úkolem je být svědky pokoje svým životem. Svět potřebuje taková autentická svědectví, která by vyprávěla o evangeliu a o Ježíši.“
Proti stereotypům
Matka představená opatství Mater Ecclesiæ se také vzpírá stereotypu, který společnost vytvořila pro muže a ženy, kteří se rozhodli zasvětit svůj život modlitbě a rozjímání: „Říká se, že utíkáme ze světa, ale je to přesně naopak: noříme se do něj hlouběji, abychom mu mohli sloužit modlitbou, která je nejryzejším projevem lásky a soucitu.“