Pape? o kontemplativní modlitbě
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Pokra?ujeme v katechezi o modlitbě. V této katechezi bych se rád zabýval kontemplativní modlitbou.
Kontemplativní rozměr lidského bytí - který je?tě není kontemplativní modlitbou - je trochu jako ?s?l“ ?ivota. Dává chu? a potě?ení na?im dn?m. M??ete kontemplovat p?i pohledu na slunce, které vychází, nebo na stromy, jak se na ja?e zelenají; m??ete kontemplovat p?i poslechu hudby nebo pta?ího zpěvu, ?tení knihy, p?ed uměleckým dílem nebo mistrovským dílem, kterým je lidská tvá? ... Carlo Maria Martini, poslaný jako biskup do Milána, nazval sv?j první pastý?ský list ?Kontemplativní rozměr ?ivota “. Ve skute?nosti ti, kte?í ?ijí ve velkém městě, kde je v?e tak?íkajíc umělé a zamě?ené na u?ite?nost, riskují, ?e ztratí schopnost kontemplovat. Kontemplace v?ak není primárně aktivita, ale spí?e jde o zp?sob bytí, kontemplativního bytí.
Být kontemplativní nezávisí na o?ích, ale na srdci. A zde p?ichází do hry modlitba jako akt víry a lásky, jako ?dýchání“ na?eho vztahu s Bohem. Modlitba o?i??uje srdce a spolu s ním také projasňuje o?i, co? nám umo?ňuje uvidět realitu z jiného úhlu pohledu. Katechismus popisuje tuto proměnu srdce modlitbou a cituje slavné svědectví svatého fará?e z Arsu: ?Kontemplace je pohled víry upr?ený na Krista. ?Já se dívám na ne?ho a on se dívá na mne,“ r?íkával svému svatému farár?ovi venkovan z Arsu o své modlitbe? pr?ed svatostánkem. (…) Sve?tlo Je?í?ova pohledu osve?tluje zrak na?eho srdce; uc?í nás vide?t v?echno ve sve?tle jeho pravdy a jeho soucitu se v?emi lidmi.“ (Katechismus katolické církve, 2715). V?echno pochází odtud: ze srdce, které vnímá, ?e je na ně pohlí?eno s láskou. Potom se realita kontempluje jinýma o?ima.
"Dívám se na něj a on se dívá na mě!". Je to tak. V láskyplném rozjímání, typickém pro nejintimněj?í modlitbu, nepomáhá mno?ství slov. Sta?í jediný pohled, sta?í se p?esvěd?it, ?e ná? ?ivot je obklopen velkou a věrnou láskou, od ní? nás nikdy nic nem??e oddělit.
Je?í? byl u?itelem tohoto pohledu. V jeho ?ivotě nikdy nechyběly ?asy, místa, ticho a láskyplné spole?enství, které zabraňují tomu, aby na?e bytí bylo pusto?eno nevyhnutelnými zkou?kami, ale aby byla zachována krása. Jeho tajemstvím je vztah s nebeským Otcem.
Poj?me se zamyslet nad událostí Proměnění. Evangelia uvádějí tuto epizodu v kritickém okam?iku Je?í?ova poslání, kdy kolem něj nar?stají spory a odmítání. Ani mnozí z jeho u?edník? ho nechápou a odcházejí. Jednoho z Dvanácti napadají my?lenky na zradu. Je?í? za?íná otev?eně mluvit o utrpení a smrti, které na něj v Jeruzalémě ?ekají. V této souvislosti Je?í? stoupá na vysokou horu s Petrem, Jakubem a Janem. Markovo evangelium ?íká: ?Byl proměněn p?ed jejich o?ima. Jeho ?at byl zá?ivě bílý, jak by jej ?ádný běli? na zemi nedovedl vybílit.“ (Mk 9,2-3). Právě kdy? je Je?í? nepochopen, odcházejí, nechávají ho samotného, proto?e mu nerozumí. Právě kdy? je Je?í? nepochopen, kdy? se zdá, ?e se v?e rozplyne ve víru nedorozumění, tam zazá?í bo?ské světlo. Je to světlo Otcovy lásky, které naplňuje srdce Syna a proměňuje celou jeho osobu.
Někte?í u?itelé spirituality v minulosti chápali kontemplaci jako opak akce a vyvy?ovali povolání, které prchá ze světa a jeho problém?, aby se plně věnovalo modlitbě. Ve skute?nosti v Je?í?i Kristu, v jeho osobě a v evangeliu neexistuje ?ádný kontrast mezi kontemplací a akcí. V evangeliu, v Je?í?i není kontradikce. Ta mohla pocházet z vlivu nějakého novoplatónského filozofa, ale jistě je to dualismus, který nepat?í ke k?es?anskému poselství.
V evangeliu je jediné velké povolání, a to následovat Je?í?e na cestě lásky. To je vrchol a st?ed v?eho. V tomto smyslu jsou charita a kontemplace synonyma, ?íkají toté?. Svatý Jan od K?í?e tvrdil, ?e malý ?in ?isté lásky je pro církev u?ite?něj?í ne? v?echna ostatní díla dohromady. To, co pochází z modlitby, a nikoli z domněnky na?eho ega, to, co je o?i?těno pokorou, i kdy? je to akt odlou?ené a tiché lásky, je největ?ím zázrakem, jaký k?es?an m??e uskute?nit. To je cesta kontemplativní modlitby: Dívám se na něj, on se dívá na mě. V tom spo?ívá ?in lásky v ml?enlivém dialogu s Je?í?em, který církvi tolik prospívá. Děkuji.
P?elo?il Petr Vacík
