杏MAP导航

PAPE? LEV XIV.

Drazí brat?i a sestry, dnes se zamě?íme na scénu, která zna?í za?átek Je?í?ova utrpení: okam?ik jeho zat?ení v Getsemanské zahradě. Evangelista Jan nám se svou obvyklou hloubkou nep?edstavuje Je?í?e vystra?eného, který by utíkal nebo se schovával. Naopak, ukazuje nám svobodného ?lověka, který vystupuje a promlouvá, otev?eně ?elí okam?iku, kdy se m??e projevit světlo největ?í lásky.

?Je?í?, věda v?e, co se s ním mělo stát, p?edstoupil a ?ekl jim: ?Koho hledáte?‘“ (J 18,4). Je?í? ví. P?esto se rozhodne neuhnout. Vydává se. Ne ze slabosti, ale z lásky. Z lásky tak plné, tak zralé, ?e se nebojí odmítnutí. Je?í? není odveden: nechává se odvést. Není obětí zat?ení, ale autorem daru. V tomto gestu se ztělesňuje naděje na spásu pro na?e lidství: vědomí, ?e i v nejtemněj?í hodině m??eme z?stat svobodní, abychom milovali a? do konce.

Kdy? Je?í? odpoví ?já jsem to“, vojáci padnou na zem. Jedná se o tajemný moment, proto?e tento výraz v biblickém zjevení odkazuje na samotné jméno Boha: ?Já jsem“.

Je?í? odhaluje, ?e Bo?í p?ítomnost se projevuje právě tam, kde lidstvo za?ívá nespravedlnost, strach a osamělost. Právě tam je pravé světlo p?ipraveno zá?it, ani? by se bálo, ?e bude p?emo?eno postupující temnotou. Uprost?ed noci, kdy se v?e zdá být ztraceno, Je?í? ukazuje, ?e k?es?anská naděje není únikem, ale rozhodnutím. Tento postoj je výsledkem hluboké modlitby, v ní? Boha neprosíme, aby nás u?et?il utrpení, ale abychom měli sílu vytrvat v lásce, vědomi si toho, ?e ?ivot, který jsme svobodně darovali z lásky, nám nikdo nem??e vzít. 

?Jestli?e hledáte mě, nechte tyto odejít“ (J 18,8). V okam?iku svého zat?ení se Je?í? nestará o to, aby zachránil sám sebe: p?eje si pouze, aby jeho p?átelé mohli svobodně odejít. To ukazuje, ?e jeho obě? je skute?ným aktem lásky. Je?í? se nechá zatknout a uvěznit strá?emi pouze proto, aby mohl své u?edníky propustit na svobodu.

Je?í? pro?il ka?dý den svého ?ivota jako p?ípravu na tuto dramatickou a vzne?enou hodinu. Proto, kdy? nastane, má sílu nehledat únikovou cestu. Jeho srdce dob?e ví, ?e ztratit ?ivot z lásky není selhání, ale má tajemnou plodnost. Jako zrnko p?enice, které právě tím, ?e padne na zem, nez?stává samo, ale umírá a p?iná?í ovoce.

I Je?í? poci?uje znepokojení tvá?í v tvá? cestě, která zdánlivě vede jen ke smrti a konci. Ale je stejně p?esvěd?en, ?e jen ?ivot ztracený pro lásku se nakonec znovu najde. V tom spo?ívá pravá naděje: ne v pokusu vyhnout se bolesti, ale ve ví?e, ?e i v srdci nejvíce nespravedlivého utrpení se skrývá zárodek nového ?ivota.

A my? Kolikrát bráníme sv?j ?ivot, své plány, svou jistotu, ani? si uvědomujeme, ?e tím z?stáváme sami. Logika evangelia je jiná: jen to, co se daruje, vzkvétá, jen láska, která se stává bezplatnou, m??e vrátit d?věru i tam, kde se v?e zdá ztraceno.

Evangelium podle Marka nám také vypráví o mladíkovi, který, kdy? je Je?í? zat?en, utíká nahý (Mk 14,51). Je to tajemný, ale hluboce sugestivní obraz. I my, kdy? se sna?íme následovat Je?í?e, pro?íváme okam?iky, kdy jsme zasko?eni a zbaveni svých jistot. Jsou to nejtě??í okam?iky, kdy jsme v poku?ení opustit cestu evangelia, proto?e láska se nám jeví jako nemo?ná cesta. A p?ece to bude právě mladík, který na konci evangelia oznámí ?enám vzk?í?ení, ji? ne nahý, ale oděný v bílém rouchu.

To je naděje na?í víry: na?e h?íchy a na?e váhání nebrání Bohu, aby nám odpustil a vrátil nám touhu pokra?ovat v následování Je?í?e, aby nás u?inil schopnými darovat ?ivot za druhé.

Drazí brat?i a sestry, nau?me se i my odevzdávat se dobré v?li Otce a dovolit, aby ná? ?ivot byl odpovědí na p?ijaté dobro. V ?ivotě není t?eba mít v?e pod kontrolou. Sta?í se ka?dý den svobodně rozhodnout milovat. To je pravá naděje: vědět, ?e i v temnotě zkou?ky nás Bo?í láska podporuje a nechává v nás dozrát plody vě?ného ?ivota.