杏MAP导航

PAPE沤 LEV XIV.

Drazí brat艡i a sestry, dnes se zam臎艡íme na scénu, která zna膷í za膷átek Je啪í拧ova utrpení: okam啪ik jeho zat膷ení v Getsemanské zahrad臎. Evangelista Jan nám se svou obvyklou hloubkou nep艡edstavuje Je啪í拧e vystra拧eného, který by utíkal nebo se schovával. Naopak, ukazuje nám svobodného 膷lov臎ka, který vystupuje a promlouvá, otev艡en臎 膷elí okam啪iku, kdy se m暖啪e projevit sv臎tlo nejv臎t拧í lásky.

鈥濲e啪í拧, v臎da v拧e, co se s ním m臎lo stát, p艡edstoupil a 艡ekl jim: 鈥欿oho hledáte?鈥樷�� (J 18,4). Je啪í拧 ví. P艡esto se rozhodne neuhnout. Vydává se. Ne ze slabosti, ale z lásky. Z lásky tak plné, tak zralé, 啪e se nebojí odmítnutí. Je啪í拧 není odveden: nechává se odvést. Není ob臎tí zat膷ení, ale autorem daru. V tomto gestu se zt臎les艌uje nad臎je na spásu pro na拧e lidství: v臎domí, 啪e i v nejtemn臎j拧í hodin臎 m暖啪eme z暖stat svobodní, abychom milovali a啪 do konce.

Kdy啪 Je啪í拧 odpoví 鈥瀓á jsem to鈥�, vojáci padnou na zem. Jedná se o tajemný moment, proto啪e tento výraz v biblickém zjevení odkazuje na samotné jméno Boha: 鈥濲á jsem鈥�.

Je啪í拧 odhaluje, 啪e Bo啪í p艡ítomnost se projevuje práv臎 tam, kde lidstvo za啪ívá nespravedlnost, strach a osam臎lost. Práv臎 tam je pravé sv臎tlo p艡ipraveno zá艡it, ani啪 by se bálo, 啪e bude p艡emo啪eno postupující temnotou. Uprost艡ed noci, kdy se v拧e zdá být ztraceno, Je啪í拧 ukazuje, 啪e k艡es钮anská nad臎je není únikem, ale rozhodnutím. Tento postoj je výsledkem hluboké modlitby, v ní啪 Boha neprosíme, aby nás u拧et艡il utrpení, ale abychom m臎li sílu vytrvat v lásce, v臎domi si toho, 啪e 啪ivot, který jsme svobodn臎 darovali z lásky, nám nikdo nem暖啪e vzít. 

鈥濲estli啪e hledáte m臎, nechte tyto odejít鈥� (J 18,8). V okam啪iku svého zat膷ení se Je啪í拧 nestará o to, aby zachránil sám sebe: p艡eje si pouze, aby jeho p艡átelé mohli svobodn臎 odejít. To ukazuje, 啪e jeho ob臎钮 je skute膷ným aktem lásky. Je啪í拧 se nechá zatknout a uv臎znit strá啪emi pouze proto, aby mohl své u膷edníky propustit na svobodu.

Je啪í拧 pro啪il ka啪dý den svého 啪ivota jako p艡ípravu na tuto dramatickou a vzne拧enou hodinu. Proto, kdy啪 nastane, má sílu nehledat únikovou cestu. Jeho srdce dob艡e ví, 啪e ztratit 啪ivot z lásky není selhání, ale má tajemnou plodnost. Jako zrnko p拧enice, které práv臎 tím, 啪e padne na zem, nez暖stává samo, ale umírá a p艡iná拧í ovoce.

I Je啪í拧 poci钮uje znepokojení tvá艡í v tvá艡 cest臎, která zdánliv臎 vede jen ke smrti a konci. Ale je stejn臎 p艡esv臎d膷en, 啪e jen 啪ivot ztracený pro lásku se nakonec znovu najde. V tom spo膷ívá pravá nad臎je: ne v pokusu vyhnout se bolesti, ale ve ví艡e, 啪e i v srdci nejvíce nespravedlivého utrpení se skrývá zárodek nového 啪ivota.

A my? Kolikrát bráníme sv暖j 啪ivot, své plány, svou jistotu, ani啪 si uv臎domujeme, 啪e tím z暖stáváme sami. Logika evangelia je jiná: jen to, co se daruje, vzkvétá, jen láska, která se stává bezplatnou, m暖啪e vrátit d暖v臎ru i tam, kde se v拧e zdá ztraceno.

Evangelium podle Marka nám také vypráví o mladíkovi, který, kdy啪 je Je啪í拧 zat膷en, utíká nahý (Mk 14,51). Je to tajemný, ale hluboce sugestivní obraz. I my, kdy啪 se sna啪íme následovat Je啪í拧e, pro啪íváme okam啪iky, kdy jsme zasko膷eni a zbaveni svých jistot. Jsou to nejt臎啪拧í okam啪iky, kdy jsme v poku拧ení opustit cestu evangelia, proto啪e láska se nám jeví jako nemo啪ná cesta. A p艡ece to bude práv臎 mladík, který na konci evangelia oznámí 啪enám vzk艡í拧ení, ji啪 ne nahý, ale od臎ný v bílém rouchu.

To je nad臎je na拧í víry: na拧e h艡íchy a na拧e váhání nebrání Bohu, aby nám odpustil a vrátil nám touhu pokra膷ovat v následování Je啪í拧e, aby nás u膷inil schopnými darovat 啪ivot za druhé.

Drazí brat艡i a sestry, nau膷me se i my odevzdávat se dobré v暖li Otce a dovolit, aby ná拧 啪ivot byl odpov臎dí na p艡ijaté dobro. V 啪ivot臎 není t艡eba mít v拧e pod kontrolou. Sta膷í se ka啪dý den svobodn臎 rozhodnout milovat. To je pravá nad臎je: v臎d臎t, 啪e i v temnot臎 zkou拧ky nás Bo啪í láska podporuje a nechává v nás dozrát plody v臎膷ného 啪ivota.