杏MAP导航

Is 53,11-12

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Pokra?ujeme v katechezích o svědcích apo?tolské horlivosti – vy?li jsme od svatého Pavla a minule jsme se zamě?ili na mu?edníky, kte?í hlásají Je?í?e svým ?ivotem a? do té míry, ?e jej za Krista a evangelium vydávají. Existuje ov?em je?tě jiné významné svědectví, které prostupuje dějinami víry, toti? svědectví kontemplativních ?eholnic a ?eholník?, sester a bratr?, kte?í se z?íkají sami sebe a vzdávají se světa, aby Je?í?e následovali na cestě chudoby, ?istoty a poslu?nosti a aby se za v?echny p?imlouvali v modlitbě. Jejich ?ivoty promlouvají samy o sobě, ale mohli bychom si polo?it otázku: Jak mohou lidé, ?ijící v klauzurním klá?te?e, napomoci p?i hlásání evangelia? Neu?inili by lépe, kdyby svou energii vyu?ili p?i misii a hlásání evangelia za branami klá?tera? Ve skute?nosti jsou v?ak mni?i pulsujícím srdcem hlásání evangelia, jejich modlitby okysli?ují v?echny údy Kristova těla a tvo?í neviditelnou sílu, podporující jeho poslání. Nikoli náhodou je patronkou misií klauzurní ?eholnice, sv. Terezie od Dítěte Je?í?e. Poslechněme si, jak objevila své povolání. Pí?e o tom následujícími slovy: ?Pochopila jsem, ?e církev má srdce a ?e toto srdce plane láskou, ?e jedině láska pobízí ?leny církve k jednání, a kdyby se náhodou nedostávalo lásky, apo?tolové by p?estali hlásat evangelium, mu?edníci by odmítali prolít svou krev… Pochopila jsem, ?e láska v sobě zahrnuje v?echna povolání. (…) A tak, str?ena bláznivou radostí, zvolala jsem: ?Ach, Je?í?i, Lásko moje… kone?ně jsem na?la své povolání, a mým povoláním je Láska! … V srdci církve, své Matky, budu láskou… …“ (Rk B 3v, 8. zá?í 1896). Kontemplativní ?eholníci a ?eholnice, mni?i a mni?ky jsou lidmi, kte?í se v tichosti modlí, pracují a modlí se za celou církev. A v tom spo?ívá láska: láska vyjad?ující se modlitbou za církev, prací pro církev v klá?terech.

Mni?ským ?ivotem proniká tato láska ke v?em lidem, která se uskute?ňuje v p?ímluvné modlitbě kontemplativních ?eholnic a ?eholník?. V tomto ohledu bych rád uvedl jako p?íklad sv. ?eho?e z Nareku, u?itele církve. Tento arménský mnich, který ?il na p?elomu prvního a druhého tisíciletí, nám zanechal knihu modliteb, do ní? se vlila víra arménského lidu, prvního národa, který p?ijal k?es?anství, národa, který se p?imknul ke Kristovu k?í?i a v dějinách mnoho vytrpěl. Svatý ?eho? strávil témě? celý ?ivot v klá?te?e v Nareku, kde se nau?il zpytovat hloubky lidské mysli a propojením poezie s modlitbou dosáhl vrcholu arménské literatury i duchovnosti. Hledisko, které na něm nejvíce zaujme, je právě tato v?eobecná solidarita, jí? se stává mluv?ím. Mnichové a mni?ky jsou si vědomi v?eobecné soudr?nosti, nebo? v?e, co se ve světě děje, nachází místo také v jejich srdci, kdy? se za to modlí. Jejich srdce je jakousi anténou, která doká?e zachytit světové dění, aby se pak za ně modlila a p?imlouvala. Takto ?ijí v jednotě s Hospodinem i v?emi lidmi. Sv. ?eho? z Nareku pí?e: ?Dobrovolně jsem na sebe vzal v?echny viny, po?ínaje těmi prvního otce a? do otce posledního z jeho potomk?“ (Kniha ná?k?, 72).

Stejně jako to u?inil Je?í?, berou na sebe mni?i problémy, tě?kosti, nemoci a mnoho dal?ího z tohoto světa a modlí se za druhé lidi. Stávají se tak z nich velcí hlasatelé evangelia. Jak je mo?né, ?e ?ijí uzav?eni v klá?te?e a evangelizují? Jsou toti? svým slovem, p?íkladem, p?ímluvou a ka?dodenní prací mostem prosebné modlitby za v?echny lidi a jejich h?íchy. Plá?ou a někdy skute?ně prolévají slzy nad svými vlastními h?íchy – v?ichni jsme h?í?níci – ale plá?ou také nad h?íchy tohoto světa, modlí se a p?imlouvají, pozvedají ruce a srdce. Zamysleme se trochu nad touto ?rezervou“ (dovolím si u?ít tohoto slova), kterou v církvi máme: jsou skute?nou silou, pravou silou, která nese vp?ed Bo?í lid a z ní? se odvíjí prosba o p?ímluvnou modlitbu, s ní? se lidé obracejí na zasvěcené mu?e a ?eny. ?Modli se za mne, p?imlouvej se za mne“, ?íká Bo?í lid, kdy? je potkává. Prospěje nám, kdy? podle mo?ností nav?tívíme nějaký klá?ter, proto?e tam vládne modlitba a práce. Ka?dý klá?ter má svou vlastní ?eholi, av?ak ruce kontemplativních ?eholnic a ?eholník? jsou stále zaměstnány prací a modlitbou. Ké? nám Pán dává nové klá?tery a nové ?leny i ?lenky mni?ských ?ád?, aby církev nesli vp?ed skrze svou p?ímluvu.