杏MAP导航

Mk 7,32-37

P艡ivedli k n臎mu hluchon臎mého a prosili ho, aby na n臎ho vlo啪il ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vlo啪il mu prsty do u拧í, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a 艡ekl: 鈥濫ffatha!鈥�, to znamená: 鈥濷tev艡i se!鈥� A hned se mu otev艡el sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správn臎. (Je啪í拧) jim pak p艡ikázal, aby o tom nikomu ne艡íkali. 膶ím více v拧ak jim to p艡ikazoval, tím více to rozhla拧ovali. Byli celí u啪aslí a 艡íkali: 鈥濪ob艡e v拧echno ud臎lal: i hluchým dává sluch, i n臎mým 艡e膷!鈥�

Drazí brat艡i a sestry,

touto katechezí zakon膷ujeme na拧i cestu po ve艡ejném Je啪í拧ov臎 啪ivot臎, který sestával ze setkání, podobenství a uzdravování.

I doba, kterou práv臎 pro啪íváme, pot艡ebuje uzdravení. Ná拧 sv臎t je prostoupen atmosférou násilí a nenávisti, která poni啪uje lidskou d暖stojnost. 沤ijeme ve spole膷nosti, která onemocn臎la 鈥瀊ulimií鈥� p艡ipojení k sociálním médiím: jsme neustále online, zaplavováni obrazy, které jsou n臎kdy fale拧né nebo zkreslené. Jsme zahlceni mno啪stvím zpráv, které v nás vyvolávají bou艡i protich暖dných emocí.

V této situaci v nás m暖啪e vzniknout touha v拧echno vypnout. M暖啪eme dojít a啪 k tomu, 啪e rad臎ji nebudeme nic poslouchat. I na拧e slova mohou být 拧patn臎 pochopena a m暖啪eme být v poku拧ení uzav艡ít se do ml膷ení, do nesd臎lujícího se stavu, ve kterém si navzdory vzájemné blízkosti nedoká啪eme 艡íci ty nejjednodu拧拧í a nejhlub拧í v臎ci.

V této souvislosti bych se dnes rád zastavil u textu z Markova evangelia, který nám p艡edstavuje mu啪e, který nemluví a nesly拧í (srov. Mk 7,31-37). Stejn臎 jako se to m暖啪e stát nám dnes, i tento mu啪 se mo啪ná rozhodl p艡estat mluvit, proto啪e se necítil pochopen, a rozhodl se vypnout v拧echny hlasy, proto啪e byl zklamán a zran臎n tím, co sly拧el. Vlastn臎 to není on, kdo p艡ichází k Je啪í拧i, aby byl uzdraven, ale je p艡iveden jinými lidmi. Mohli bychom si myslet, 啪e ti, kdo ho vedou k Mistrovi, jsou lidé, kte艡í se obávají jeho izolace. K艡es钮anská komunita v拧ak v t臎chto lidech vid臎la také obraz církve, která doprovází ka啪dého 膷lov臎ka k Je啪í拧i, aby naslouchal jeho slovu. Tento p艡íb臎h se odehrává na pohanském území, tedy v kontextu, kde jiné hlasy mají tendenci p艡ehlu拧ovat Bo啪í hlas.

Je啪í拧ovo chování se m暖啪e zpo膷átku jevit jako podivné, proto啪e vede toho 膷lov臎ka stranou (v. 33a). Zdá se, 啪e tak zd暖raz艌uje jeho izolaci, ale p艡i bli啪拧ím pohledu nám pomáhá pochopit, co se skrývá za ml膷ením a uzav艡eností tohoto mu啪e, jako by pochopil jeho pot艡ebu d暖v臎rnosti a blízkosti. Je啪í拧 mu nejprve nabízí tichou blízkost prost艡ednictvím gest, která vypovídají o hlubokém setkání: dotýká se u拧í a jazyka tohoto mu啪e (srov. v. 33b). Je啪í拧 nepou啪ívá mnoho slov, 艡íká to jediné, co onen mu啪 v tuto chvíli pot艡ebuje: 鈥濷tev艡i se!鈥� (v. 34). Marek uvádí toto slovo v aramej拧tin臎, Effatha!, jako by nám cht臎l 鈥瀗a啪ivo鈥� zprost艡edkovat jeho zvuk a dech. Toto jednoduché a nádherné slovo obsahuje výzvu, kterou Je啪í拧 adresuje tomuto mu啪i, který p艡estal poslouchat a mluvit. Je to, jako by mu Je啪í拧 艡íkal: 鈥濷tev艡i se tomuto sv臎tu, který t臎 d臎sí! Otev艡i se vztah暖m, které t臎 zklamaly! Otev艡i se 啪ivotu, kterému jsi p艡estal vzdorovat!鈥� Uzav艡ít se toti啪 nikdy není 艡e拧ením.

Po setkání s Je啪í拧em nejen啪e ten 膷lov臎k znovu promluvil, ale mluvil 鈥瀞právn臎鈥� (v. 35). Toto p艡íslovce, které evangelista vlo啪il do textu, nám snad chce 艡íci n臎co víc o d暖vodech jeho ml膷ení. Mo啪ná tento mu啪 p艡estal mluvit, proto啪e m臎l pocit, 啪e v臎ci 艡íká 拧patn臎, mo啪ná se necítil dostate膷n臎 zp暖sobilý. V拧ichni za啪íváme, 啪e nám n臎kdo 拧patn臎 porozumí a 啪e se necítíme pochopeni. V拧ichni pot艡ebujeme prosit Boha, aby uzdravil ná拧 zp暖sob sd臎lování, nejen proto, abychom komunikovali ú膷inn臎ji, ale také abychom svými slovy neubli啪ovali druhým.

Za膷ít znovu mluvit správn臎 je za膷átek cesty, není to je拧t臎 cíl. Je啪í拧 toti啪 zakázal tomu mu啪i, aby vypráv臎l, co se mu stalo (srov. v. 36). Chceme-li Je啪í拧e skute膷n臎 poznat, musíme projít ur膷itou cestou, být s ním a projít i jeho utrpením. A啪 ho uvidíme poní啪eného a trpícího, a啪 zakusíme spasitelnou moc jeho k艡í啪e, teprve tehdy budeme moci 艡íci, 啪e jsme ho skute膷n臎 poznali. K tomu, abychom se stali Je啪í拧ovými u膷edníky, neexistují 啪ádné zkratky.

Drazí brat艡i a sestry, prosme Pána, abychom se nau膷ili komunikovat poctiv臎 a rozvá啪n臎. Modleme se za v拧echny, kte艡í byli zran臎ni slovy druhých. Modleme se za církev, aby nikdy nezanedbávala sv暖j úkol p艡ivád臎t lidi k Je啪í拧i, aby mohli naslouchat jeho slovu, byli jím uzdraveni a sami se stali nositeli jeho poselství o spáse.