杏MAP导航

Mk 7,32-37

P?ivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vlo?il ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vlo?il mu prsty do u?í, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a ?ekl: ?Effatha!“, to znamená: ?Otev?i se!“ A hned se mu otev?el sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. (Je?í?) jim pak p?ikázal, aby o tom nikomu ne?íkali. ?ím více v?ak jim to p?ikazoval, tím více to rozhla?ovali. Byli celí u?aslí a ?íkali: ?Dob?e v?echno udělal: i hluchým dává sluch, i němým ?e?!“

Drazí brat?i a sestry,

touto katechezí zakon?ujeme na?i cestu po ve?ejném Je?í?ově ?ivotě, který sestával ze setkání, podobenství a uzdravování.

I doba, kterou právě pro?íváme, pot?ebuje uzdravení. Ná? svět je prostoupen atmosférou násilí a nenávisti, která poni?uje lidskou d?stojnost. ?ijeme ve spole?nosti, která onemocněla ?bulimií“ p?ipojení k sociálním médiím: jsme neustále online, zaplavováni obrazy, které jsou někdy fale?né nebo zkreslené. Jsme zahlceni mno?stvím zpráv, které v nás vyvolávají bou?i protich?dných emocí.

V této situaci v nás m??e vzniknout touha v?echno vypnout. M??eme dojít a? k tomu, ?e raději nebudeme nic poslouchat. I na?e slova mohou být ?patně pochopena a m??eme být v poku?ení uzav?ít se do ml?ení, do nesdělujícího se stavu, ve kterém si navzdory vzájemné blízkosti nedoká?eme ?íci ty nejjednodu??í a nejhlub?í věci.

V této souvislosti bych se dnes rád zastavil u textu z Markova evangelia, který nám p?edstavuje mu?e, který nemluví a nesly?í (srov. Mk 7,31-37). Stejně jako se to m??e stát nám dnes, i tento mu? se mo?ná rozhodl p?estat mluvit, proto?e se necítil pochopen, a rozhodl se vypnout v?echny hlasy, proto?e byl zklamán a zraněn tím, co sly?el. Vlastně to není on, kdo p?ichází k Je?í?i, aby byl uzdraven, ale je p?iveden jinými lidmi. Mohli bychom si myslet, ?e ti, kdo ho vedou k Mistrovi, jsou lidé, kte?í se obávají jeho izolace. K?es?anská komunita v?ak v těchto lidech viděla také obraz církve, která doprovází ka?dého ?lověka k Je?í?i, aby naslouchal jeho slovu. Tento p?íběh se odehrává na pohanském území, tedy v kontextu, kde jiné hlasy mají tendenci p?ehlu?ovat Bo?í hlas.

Je?í?ovo chování se m??e zpo?átku jevit jako podivné, proto?e vede toho ?lověka stranou (v. 33a). Zdá se, ?e tak zd?razňuje jeho izolaci, ale p?i bli??ím pohledu nám pomáhá pochopit, co se skrývá za ml?ením a uzav?eností tohoto mu?e, jako by pochopil jeho pot?ebu d?věrnosti a blízkosti. Je?í? mu nejprve nabízí tichou blízkost prost?ednictvím gest, která vypovídají o hlubokém setkání: dotýká se u?í a jazyka tohoto mu?e (srov. v. 33b). Je?í? nepou?ívá mnoho slov, ?íká to jediné, co onen mu? v tuto chvíli pot?ebuje: ?Otev?i se!“ (v. 34). Marek uvádí toto slovo v aramej?tině, Effatha!, jako by nám chtěl ?na?ivo“ zprost?edkovat jeho zvuk a dech. Toto jednoduché a nádherné slovo obsahuje výzvu, kterou Je?í? adresuje tomuto mu?i, který p?estal poslouchat a mluvit. Je to, jako by mu Je?í? ?íkal: ?Otev?i se tomuto světu, který tě děsí! Otev?i se vztah?m, které tě zklamaly! Otev?i se ?ivotu, kterému jsi p?estal vzdorovat!“ Uzav?ít se toti? nikdy není ?e?ením.

Po setkání s Je?í?em nejen?e ten ?lověk znovu promluvil, ale mluvil ?správně“ (v. 35). Toto p?íslovce, které evangelista vlo?il do textu, nám snad chce ?íci něco víc o d?vodech jeho ml?ení. Mo?ná tento mu? p?estal mluvit, proto?e měl pocit, ?e věci ?íká ?patně, mo?ná se necítil dostate?ně zp?sobilý. V?ichni za?íváme, ?e nám někdo ?patně porozumí a ?e se necítíme pochopeni. V?ichni pot?ebujeme prosit Boha, aby uzdravil ná? zp?sob sdělování, nejen proto, abychom komunikovali ú?inněji, ale také abychom svými slovy neubli?ovali druhým.

Za?ít znovu mluvit správně je za?átek cesty, není to je?tě cíl. Je?í? toti? zakázal tomu mu?i, aby vyprávěl, co se mu stalo (srov. v. 36). Chceme-li Je?í?e skute?ně poznat, musíme projít ur?itou cestou, být s ním a projít i jeho utrpením. A? ho uvidíme poní?eného a trpícího, a? zakusíme spasitelnou moc jeho k?í?e, teprve tehdy budeme moci ?íci, ?e jsme ho skute?ně poznali. K tomu, abychom se stali Je?í?ovými u?edníky, neexistují ?ádné zkratky.

Drazí brat?i a sestry, prosme Pána, abychom se nau?ili komunikovat poctivě a rozvá?ně. Modleme se za v?echny, kte?í byli zraněni slovy druhých. Modleme se za církev, aby nikdy nezanedbávala sv?j úkol p?ivádět lidi k Je?í?i, aby mohli naslouchat jeho slovu, byli jím uzdraveni a sami se stali nositeli jeho poselství o spáse.