杏MAP导航

Mt 4,12-16

Drazí brat?i a sestry!

Koncem minulého týdne jsem odcestoval do Marseille, abych se zú?astnil závěru St?edomo?ské konference (Rencontres Méditerranéennes), do které se zapojili biskupové a starostové z oblasti St?edomo?í spolu s ?etnými mladými lidmi, s cílem otev?ít pohled do budoucnosti. Setkání v Marseille toti? neslo název ?Mozaika naděje“. Toto je sen, toto je výzva: aby St?edomo?í znovu nabylo svého poslání, aby se stalo dílnou civilizace a míru.

Víme, ?e St?edomo?í je kolébkou civilizace, a kolébka je ur?ena pro ?ivot! Není p?ípustné, aby se stala hrobkou ani místem spor?. St?edozemní mo?e je pravým opakem st?etu civilizací, války, obchodu s lidmi. Je to p?esný opak, proto?e St?edozemní mo?e spojuje Afriku, Asii a Evropu; sever a jih, východ a západ; lidi a kultury, národy a jazyky, filozofie a nábo?enství. Mo?e je samoz?ejmě v?dycky nějakým zp?sobem propast, kterou je t?eba p?ekonat, a m??e se stát i nebezpe?ným. Jeho vody v?ak skrývají poklady ?ivota, jeho vlny a větry nesou plavidla v?eho druhu.

Z východního b?ehu St?edozemního mo?e p?ed dvěma tisíci lety vy?lo evangelium Je?í?e Krista, jeho? hlásání se p?irozeně neděje jakýmsi kouzlem a jednou prov?dy. Je plodem pouti, na ní? je ka?dá generace povolána projít ur?itý úsek a vykládat znamení doby, v ní? ?ije.

Setkání v Marseille následovalo po podobných setkáních, která se konala v roce 2020 v Bari a loni ve Florencii. Nejednalo se o izolovanou událost, ale o dal?í krok v rámci smě?ování, které zapo?alo na ?St?edomo?ských kolokviích“ organizovaných starostou Giorgiem La Pirou ve Florencii na konci padesátých let minulého století. Je to krok vp?ed, který má dnes odpovědět na výzvu sv. Pavla VI. v encyklice Populorum progressio, aby se prosazoval ?lid?těj?í svět pro v?echny, kde by v?ichni měli co dávat i p?ijímat, ani? by pokrok jedněch byl p?eká?kou rozvoje druhých“ (44).

Co vyplynulo z marseillského setkání? Vy?el z něj pohled na St?edomo?í, který bych definoval jako jednodu?e lidský, neideologický, nikoli strategický, ?i politicky korektní ani manipulativní, nikoli, lidský, to znamená schopný v?e vztahovat k primární hodnotě ?lověka a jeho nedotknutelné d?stojnosti. A pak se zároveň objevil pohled plný naděje. To je dnes velmi p?ekvapivé: kdy? nasloucháte svědk?m, kte?í pro?li nelidskými situacemi nebo je sdíleli, a právě od nich se vám dostane ?vyznání naděje“. A byl to také pohled bratrství.

Brat?i a sestry, tato naděje, toto bratrství se nesmí vytratit, naopak, musí se organizovat, konkretizovat v dlouhodobých, st?ednědobých a krátkodobých akcích, aby se lidé mohli v plné d?stojnosti rozhodnout, zda emigrovat, nebo neemigrovat. St?edomo?í musí být poselstvím naděje

Je tu v?ak je?tě jeden doplňující aspekt: musíme na?im evropským spole?nostem, zejména novým generacím, vrátit naději. Jak toti? m??eme p?ijímat ostatní, kdy? sami nemáme horizont otev?ený do budoucnosti? Jak se mohou mladí lidé, kte?í postrádají naději, uzavírají se ve svém soukromém ?ivotě a zabývají se zvládáním své nejisté situace, otev?ít setkání a sdílení? Na?e spole?nosti, tak ?asto nemocné individualismem, konzumem a únikem do prázdna, se pot?ebují otev?ít, okysli?it své du?e a ducha, a pak budou schopny vykládat krizi jako p?íle?itost a pozitivně jí ?elit.

Evropa pot?ebuje znovu objevit vá?eň a nad?ení. Mohu ?íci, ?e v Marseille jsem je na?el: v jejím pastý?i, kardinálu Avelinovi, v kně?ích a zasvěcených osobách, v laických vě?ících, kte?í se věnují charitě, vzdělávání, v Bo?ím lidu, který projevil velkou v?elost p?i m?i na stadionu Vélodrome. Děkuji jim v?em i prezidentu (Francouzské) republiky, jeho? p?ítomnost svěd?ila o pozornosti celé Francie k události v Marseille. Ké? Panna Maria, kterou obyvatelé Marseille uctívají jako Strá?kyni (Notre Dame de la Garde), provází cestu národ? St?edomo?í, aby se tento region stal tím, k ?emu byl v?dy povolán: mozaikou civilizace a naděje.