Promluva pape?e Franti?ka na konferenci o St?edomo?¨ª v Marseille
Zde si m??ete prohlédnout kompletní záznam pape?ova projevu:
PAPE? FRANTI?EK
Pane prezidente republiky,
drazí brat?i biskupové,
vá?ení starostové a p?edstavitelé m¨§st a území omývaných St?edozemním mo?em,
p?átelé a p?ítelkyn¨§!
Srde?n¨§ vás zdravím a d¨§kuji ka?dému z vás, ?e jste p?ijali pozvání kardinála Avelina k ú?asti na t¨§chto setkáních. D¨§kuji vám za va?i práci a za cenné úvahy, o které jste se pod¨§lili. Po setkáních v Bari a Florencii pokra?uje cesta ve slu?b¨§ st?edomo?ským národ?m: i zde jsou církevní a ob?an?tí p?edstavitelé spolu nikoli proto, aby ?e?ili vzájemné zájmy, ale podn¨§cuje je touha ujmout se ?lov¨§ka. D¨§kuji vám, ?e tak ?iníte spole?n¨§ s mladými lidmi, p?ítomností a budoucností církve a spole?nosti.
M¨§sto Marseille je velmi staré. Zalo?ili je ?e?tí mo?eplavci, kte?í se p?iplavili z Malé Asie, a mýty o jeho zrodu vypráv¨§jí p?íb¨§h lásky mezi emigrujícím námo?níkem a domorodou princeznou. Od svých po?átk? má m¨§sto kosmopolitní charakter, v n¨§m? se jednotlivé prvky skládají v celek: p?ijímá bohatství z mo?e a poskytuje vlast t¨§m, kte?í u? ?ádnou nemají. Marseille nám ?íká, ?e navzdory obtí?ím je sou?ití mo?né a je zdrojem radosti. Na map¨§ mezi Nice a Montpellier se zdá, ?e Marseille tém¨§? vykresluje úsm¨§v; a já o ní rád p?emý?lím tímto zp?sobem, proto?e Marseille je ?úsm¨§v St?edomo?í¡°. Rád bych vám tedy nabídl n¨§kolik my?lenek, týkajících se t?ech skute?ností, jimi? se Marseille vyzna?uje: mo?e, p?ístav a maják. Jsou to t?i symboly.
1. Mo?e. P?íliv národ? u?inil z tohoto m¨§sta mozaiku nad¨§je, s jeho velkou multietnickou a multikulturní tradicí, kterou reprezentuje více ne? ?edesát konzulát? p?ítomných na jeho území. Marseille je sou?asn¨§ pluralitní i výjime?né m¨§sto, nebo? práv¨§ jeho pluralita, která je výsledkem setkávání se sv¨§tem, ?iní jeho historii výjime?nou. Dnes ?asto slýcháme, ?e st?edomo?ské d¨§jiny jsou spletí konflikt? mezi r?znými civilizacemi, nábo?enstvími a vizemi. Nep?ehlí?ejme problémy, proto?e existují, ale nenechme se zmást: vým¨§na, k ní? mezi národy docházelo, u?inila ze St?edomo?í kolébku civilizace, mo?e p?ekypující poklady, a to do té míry, ?e, jak napsal jeden velký francouzský historik, St?edomo?í ?není jedna krajina, ale nespo?et krajin. Není to jedno mo?e, ale sled mo?í, do kterého po tisíciletí v?e proudí, aby tak komplikovalo a obohacovalo jeho d¨§jiny¡° (F. BRAUDEL, La Méditerranée, Paris 1985, 16). St?edozemní mo?e (Mare nostrum) je prostorem setkávání: mezi abrahámovskými nábo?enstvími; mezi ?eckým, latinským a arabským my?lením; mezi v¨§dou, filozofií a právem a mezi mnoha dal?ími skute?nostmi. Zprost?edkovává sv¨§tu vysokou hodnotu ?lov¨§ka, obda?eného svobodou, otev?eného pravd¨§ a pot?ebujícího spásu. ?lov¨§ka, který vidí sv¨§t jako zázrak, který je t?eba objevit, a zahradu, kterou je t?eba obývat, ve znamení Boha, který uzavírá spojenectví s lidmi.
Jeden významný starosta nespat?oval ve St?edomo?í otázku konfliktu, ale mírovou odpov¨§?, a sice ?po?átek a základ míru mezi v?emi národy sv¨§ta¡° (G. LA PIRA, Záv¨§re?ný proslov na prvním St?edomo?ském kolokviu, 6. ?íjna 1958). ?ekl toti?: ?Taková reakce [...] je mo?ná, pokud vezmeme v úvahu spole?né historické a tak?íkajíc trvalé poslání, které Proz?etelnost p?id¨§lila v minulosti, p?id¨§luje v sou?asnosti a v jistém smyslu p?id¨§lí v budoucnosti lidem a národ?m, kte?í ?ijí na b?ezích tohoto tajemného, roz?í?eného Tiberiadského jezera, jím? je St?edozemní mo?e¡° (Úvodní projev na prvním St?edomo?ském kolokviu, 3. ?íjna 1958). Tiberiadské, tedy Galilejské jezero, ?i mo?e (Mare Galilaeae) je místo, kde se v dob¨§ Kristov¨§ soust?edilo velké mno?ství národ?, kult? a tradic. Práv¨§ tam, v ?Galileji pohanské¡° (srov. Mt 4,15), kterou protíná Via Maris (?Mo?ská cesta¡°), se odehrávala v¨§t?ina Je?í?ova ve?ejného ?ivota. Mnohotvárný a v mnoha ohledech nestabilní kontext byl místem v?eobecného hlásání blahoslavenství ve jménu Boha Otce v?ech, který ?dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá dé?? spravedlivým i nespravedlivým¡° (Mt 5,45). Byla to také výzva k roz?í?ení hranic srdce, k p?ekonání etnických a kulturních bariér. Zde je tedy odpov¨§?, která vychází ze St?edozemního mo?e: toto v¨§?né Galilejské mo?e vyzývá k tomu, aby se proti rozd¨§lujícím st?et?m postavila ?dru?nost rozdíl?¡° (T. BELLO, Benedette inquietudini, Milano 2001, 73). Mare nostrum na k?i?ovatce mezi Severem a Jihem, Východem a Západem soust?e?uje výzvy celého sv¨§ta, jak o tom sv¨§d?í jeho ?p¨§t b?eh?¡°, nad kterými jste se zamý?leli: severní Afrika, Blízký východ, ?erné a Egejské mo?e, Balkán a románská Evropa. Je to výspa výzev, které se dotýkají v?ech: pomysleme na klimatickou výzvu, kde St?edomo?í p?edstavuje hotspot, kde se zm¨§ny projevují nejrychleji; jak d?le?ité je zachovat st?edozemskou vegetaci (makchii), pokladnici biologické rozmanitosti! Stru?n¨§ ?e?eno, toto mo?e, prost?edí, které nabízí jedine?ný p?ístup ke komplexnosti, je ?zrcadlem sv¨§ta¡° a nese v sob¨§ globální povolání k bratrství, jedine?né povolání, které je jediným zp?sobem, jak p?edcházet konflikt?m a p?ekonávat je.
Brat?i a sestry, v dne?ním mo?i konflikt?, jsme tu proto, abychom posílili p?ínos St?edomo?í a umo?nili mu znovu se stát laborato?í míru. Proto?e to je jeho posláním, být místem, kde se setkávají r?zné zem¨§ a reality na základ¨§ lidskosti, kterou v?ichni sdílíme, nikoliv na základ¨§ protich?dných ideologií. Ano, St?edomo?í nevyjad?uje uniformní a ideologické my?lení, ale my?lení mnohostranné a lnoucí ke skute?nosti; my?lení vitální, otev?ené a smí?livé, zkrátka my?lení pospolité: to je to slovo. Jak moc je pot?ebujeme v sou?asné dob¨§, kdy zastaralé a bojovné nacionalismy cht¨§jí zni?it sen o spole?enství národ?! Ale, nezapome¨¾me, zbran¨§mi vál?íme, nevytvá?íme mír, a chtivostí po moci se v?dy vracíme do minulosti, a nebudujeme budoucnost.
Kde bychom tedy m¨§li za?ít, aby mír zapustil ko?eny? Na b?ehu Galilejského jezera Je?í? za?al tím, ?e dal nad¨§ji chudým a prohlásil je za blahoslavené: vyslechl jejich ?ádosti, uzdravil jejich rány, jim p?edev?ím hlásal radostnou zv¨§st o Království. Odtud je t?eba za?ít znovu, od ?asto tichého volání t¨§ch posledních, nikoli od t¨§ch prvních ve t?íd¨§, kte?í, a? jsou na tom dob?e, pozvedají hlas. Za?n¨§me znovu, jako církev a ob?anské spole?enství, od naslouchání chudým, které ?je nutno objímat, a ne je s?ítat¡° (P. MAZZOLARI, La parola ai poveri, Bologna 2016, 39), proto?e jsou to tvá?e, nikoli ?ísla. Zm¨§na tempa v na?ich spole?enstvích spo?ívá v tom, ?e s nimi budeme jednat jako s bratry, jejich? p?íb¨§hy bychom m¨§li znát, a nikoli jako s obtí?nými problémy, které máme vyhán¨§t a posílat je dom?. Spo?ívá v tom, ?e je p?ijmeme a nebudeme je skrývat, ?e je integrujeme a nebudeme je odklízet; ?e jim dáme d?stojnost. A Marseille, jak chci zopakovat, je hlavním m¨§stem integrace národ?. To je va?e pýcha! Dnes je mo?e lidského sou?ití zamo?eno nejistotou, která zra¨¾uje i nádhernou Marseille. A kde je nejistota, tam je zlo?in: kde je materiální, vzd¨§lanostní, pracovní, kulturní a nábo?enská nouze, tam se dlá?dí p?da mafiím a nelegálnímu obchodu. Pouhá anga?ovanost institucí nesta?í, pot?ebujeme ot?ást sv¨§domím, abychom odmítli ilegalitu a p?itakali solidarit¨§, která není kapkou v mo?i, ale nezbytným prvkem k pro?i?t¨§ní jeho vod.
Skute?ným spole?enským zlem toti? není ani tak nár?st problém? jako úpadek pé?e. Kdo se dnes stará o mladé lidi, kte?í jsou ponecháni sami sob¨§ a snadno se stávají ko?istí kriminality a prostituce? Kdo si je vezme na sv¨§domí? Kdo je nablízku lidem zotro?eným prací, která by je m¨§la u?init svobodn¨§j?ími? Kdo se stará o rodiny, které se obávají budoucnosti a bojí se p?ivád¨§t d¨§ti na sv¨§t? Kdo naslouchá ná?k?m osam¨§lých starých lidí, kte?í jsou namísto úcty odsouváni s fale?n¨§ d?stojnou vyhlídkou na ?sladkou smrt¡°, ve skute?nosti slan¨§j?í ne? mo?ské vody? Kdo myslí na nenarozené d¨§ti, odmítané ve jménu klamného práva na pokrok, který je naopak regresí v individuálních pot?ebách? Dnes dramaticky zam¨§¨¾ujeme d¨§ti za pejsky... M?j sekretá? mi vypráv¨§l, ?e kdy? procházel Svatopetrským nám¨§stím, vid¨§l n¨§jaké ?eny, které vezly d¨§ti... ale nebyly to d¨§ti, v ko?árku byli pejsci... Tento zmatek vypovídá o ?emsi ?patném... Kdo se soucitn¨§ podívá za vlastní b?ehy, aby naslouchal výk?ik?m bolesti, které se ozývají ze severní Afriky a Blízkého východu? Kolik lidí ?ije pono?eno do násilí a trpí situacemi nespravedlnosti a pronásledování! A mám na mysli mnoho k?es?an?, kte?í jsou ?asto nuceni opustit své zem¨§ nebo tam ?ít, ani? by jim byla uznána jejich práva, ani? by se t¨§?ili plnému ob?anství. Prosím, zasa?me se o to, aby se ti, kdo jsou sou?ástí spole?nosti, mohli stát jejími plnoprávnými ob?any. A pak je tu bolestné volání, které rezonuje ze v?ech nejvíce a které m¨§ní mare nostrum v mare mortuum, m¨§ní St?edomo?í z kolébky civilizace v hrob, kde byla pochována lidská d?stojnost. Je to potla?ovaný k?ik migrujících bratr? a sester, jemu? bych rád v¨§noval pozornost zamy?lením nad druhým obrazem, který nám Marseille skýtá, nad obrazem jejího p?ístavu. Prvním obrazem bylo mo?e, druhým p?ístav.
2. Marseillský p?ístav je po staletí branou doko?án otev?enou k mo?i, do Francie a do Evropy. Mnoho lidí odtud odjí?d¨§lo za prací a budoucností do zahrani?í a mnoho lidí tudy ve?lo na (evropský) kontinent se zavazadly plnými nad¨§je. Marseille má velký p?ístav a je velkou branou, kterou nelze zav?ít. Naproti tomu n¨§kolik st?edomo?ských p?ístav? se zav?elo. A zazn¨§la dv¨§ slova, p?i?ivující obavy lidí: ?invaze¡° a ?nouzový stav¡°. A p?ístavy se zavírají... Ale ti, kdo riskují své ?ivoty na mo?i, neorganizují invazi, hledají p?ijetí, hledají ?ivot. Co se tý?e nouzové situace, fenomén migrace není ani tak momentální naléhavostí, v?dy vhodnou k vyvolání popla?né propagandy, ale skute?ností na?í doby, procesem, který zahrnuje t?i kontinenty kolem St?edozemního mo?e a který musí být ?ízen s moudrou prozíravostí: s evropskou odpov¨§dností schopnou ?e?it objektivní obtí?e. A já se dívám zde, na této map¨§, na privilegované p?ístavy pro migranty... Kypr, ?ecko, Malta, Itálie a ?pan¨§lsko... Jsou obráceny ke St?edozemnímu mo?i a p?ijímají migranty. Mare nostrum volá po spravedlnosti, jeho b?ehy na jedné stran¨§ kypí bohatstvím, konzumem a plýtváním, zatímco na druhé stran¨§ je chudoba a nejistota. I zde St?edozemní mo?e zrcadlí sv¨§t, kde se Jih obrací k Severu, kde mnoho rozvojových zemí su?ovaných nestabilitou, re?imy, válkami a roz?i?ováním pou?tí vzhlí?í k bohatým, v tomto globalizovaném sv¨§t¨§, v n¨§m? jsme v?ichni propojeni, ale v kterém rozdíly nikdy nebyly tak propastné. A p?itom tato situace není novinkou posledních let a není to tento pape?, který p?i?el z druhého konce sv¨§ta, kdo na ni jako první naléhav¨§ a se znepokojením upozor¨¾uje. Církev o ní se zármutkem hovo?í ji? více ne? padesát let.
Krátce po zakon?ení II. Vatikánského koncilu svatý Pavel VI. v encyklice Populorum progressio napsal: ?Národy trpící hladem volají s ná?kem o pomoc k národ?m, které mají blahobyt. Církev se chv¨§je dojetím p?ed tímto úzkostlivým voláním a obrací se na ka?dého jednotlivce, aby s láskou kone?n¨§ pop?áli sluchu svým brat?ím, kte?í sna?n¨§ prosí o pomoc¡° (?. 3). Pape? Montini vyjmenoval ?t?i povinnosti rozvinut¨§j?ích národ?, které tkví v p?irozeném a nadp?irozeném bratrství lidí a projevují se trojím zp?sobem: nejprve povinností k solidarit¨§, pomoci, kterou bohaté národy musí poskytovat rozvojovým zemím; povinností sociální spravedlnosti, která zále?í v odstran¨§ní toho, co je na hospodá?ských vztazích mezi národy bohat?ími a slabými nesprávné; kone?n¨§ povinností k lásce v??i v?em, k vytvá?ení lid?t¨§j?ího sv¨§ta pro v?echny, kde v?ichni mají dávat i p?ijímat, ani? by pokrok jedn¨§ch byl p?eká?kou rozvoje druhých¡° (?.44). Ve sv¨§tle evangelia a t¨§chto úvah Pavel VI. v roce 1967 zd?raznil ?povinnost pohostinnosti¡°, ji?, jak napsal, ?nikdy nep?estaneme zd?raz¨¾ovat¡° (?. 67). O patnáct let d?íve k tomu vybízel Pius XII., kdy? napsal, ?e ?nazaretská rodina ve vyhnanství, Je?í?, Maria a Josef emigrující do Egypta [...] jsou vzorem, p?íkladem a oporou v?em emigrant?m a poutník?m v?ech v¨§k? a ze v?ech zemí, v?em uprchlík?m jakéhokoli stavu, kte?í jsou pod tlakem pronásledování nebo nouze nuceni opustit svou vlast, opustit své milované p?íbuzné [...] a odejít do cizí zem¨§¡° (Apo?tolská konstituce Exsul Familia de spirituali emigrantium cura, 1. srpna 1952).
Jist¨§, obtí?e p?i p?ijímání máme v?ichni na o?ích. Migranty je t?eba p?ijmout, chránit, doprovázet, podporovat a integrovat. Pokud se to pln¨§ nepoda?í, migrant skon?í v soukolí spole?nosti. P?ijetí, doprovod, podpora a integrace: to je pot?ebný styl. Je pravda, ?e není snadné mít tento styl nebo integrovat lidi, kte?í nejsou o?ekáváni, ale hlavním kritériem nem??e být zachování vlastního blahobytu, ale obhajoba lidské d?stojnosti. Na ty, kdo se k nám uchylují, bychom nem¨§li pohlí?et jako na b?emeno, které je t?eba nést: pokud je budeme vnímat jako bratry, budou se nám jevit p?edev?ím jako dar. Zítra budeme slavit ³§±¹¨§³Ùový den migrant? a uprchlík?. Nechme se oslovit p?íb¨§hem mnoha na?ich bratr? a sester v nouzi, kte?í mají právo migrovat i nemigrovat, a neuzavírejme se do lhostejnosti. D¨§jiny nás vyzývají k prudkému ot?esu sv¨§domí, abychom zabránili ztroskotání civilizace. Budoucnost toti? nespo?ívá v uzav?enosti, která je návratem do minulosti, zp¨§tným chodem na cest¨§ d¨§jin. Proti stra?livé rán¨§, jí? je vyko?is?ování lidských bytostí, není ?e?ením je odmítnout, ale zajistit, ka?dý podle vlastních mo?ností, velký po?et legálních a regulérních vstup?, udr?itelných díky rovnému p?ijetí celým evropským kontinentem v rámci spolupráce se zem¨§mi p?vodu. Na druhou stranu ?íci ?dost¡° znamená zavírat o?i. Snaha o vlastní záchranu se zítra prom¨§ní v tragédii, a? nám jednou p?í?tí generace budou d¨§kovat, ?e jsme dokázali vytvo?it podmínky pro nevyhnutelnou integraci, anebo nám budou vy?ítat, ?e jsme jen podpo?ili neplodnou asimilaci. Integrace, a to té? integrace migrant?, je pracná, ale prozíravá: p?ipravuje budoucnost, která, a? se nám to líbí, nebo ne, bude spole?ná, nebo nebude ¨C bu? bude spole?ná, nebo nebude. Asimilace, která nebere v úvahu rozdíly a z?stává strnulá ve svých paradigmatech, naopak zp?sobuje, ?e idea p?evládá nad realitou a ohro?uje budoucnost, zv¨§t?uje vzdálenosti a vyvolává ghettizaci, která zp?sobuje vzplanutí nep?átelství a nesná?enlivosti. Bratrství pot?ebujeme jako chléb. Samotné slovo ?bratr¡° se odvozuje od indoevropského ko?ene, který souvisí s vý?ivou a ob?ivou. Udr?íme se jen tehdy, budeme-li sytit ty nejslab?í nad¨§jí, budeme-li je p?ijímat jako bratry. ?Nezapomínejte na pohostinnost¡° (?id 13,2), ?íká nám Písmo. A ji? od Starého zákona se opakuje: vdova, sirotek a cizinec. T?i povinnosti milosrdné lásky: pomáhat vdov¨§, pomáhat sirotkovi a pomáhat cizinci, p?ist¨§hovalci.
V tomto ohledu je marseillský p?ístav také ?branou k ví?e¡°. Podle tradice zde p?istáli svatá Marta, Marie a Lazar a ?í?ili v t¨§chto kon?inách evangelium. Víra p?ichází z mo?e, jak na Hromnice p?ipomíná sugestivní marseillská tradice procesí, konajícího se na mo?i. Lazar je v evangeliu Je?í??v p?ítel, ale je to také jméno hlavního hrdiny velmi aktuálního podobenství, které nám otevírá o?i, abychom zahlédli nerovnost, je? rozkládá bratrství, a hovo?í k nám o Bo?ím zalíbení v chudých. My, k?es?ané, kte?í v¨§?íme v na?eho Boha, který se stal ?lov¨§kem, v jediného a nenapodobitelného ?lov¨§ka, který se na b?ehu St?edozemního mo?e nazval cestou, pravdou a ?ivotem (srov. Jan 14,6), tudí? nem??eme p?ipustit, aby se cesty k setkání uzav?ely... Nezavírejme, prosím, cesty vedoucí k setkávání! Nem??eme p?ijmout, aby pravda pen¨§z, u?in¨§ných bohem, zvít¨§zila nad d?stojností ?lov¨§ka, aby se ?ivot zm¨§nil ve smrt! Církev, která vyznává, ?e B?h se v Je?í?i Kristu ?jistým zp?sobem spojil s ka?dým ?lov¨§kem¡° (Gaudium et spes, 22), v¨§?í spolu se svatým Janem Pavlem II., ?e její cestou je ?lov¨§k (srov. encyklika Redemptor hominis, 14). Klaní se Bohu a slou?í t¨§m nejk?eh?ím, kte?í jsou jejími poklady. Klan¨§t se Bohu a slou?it bli?nímu, to je to, na ?em zále?í: nikoli na spole?enském významu anebo po?etní soudr?nosti, ale na v¨§rnosti Bohu a ?lov¨§ku!
Toto je k?es?anské ²õ±¹¨§»å±ð³¦³Ù±¹&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð; ¨C u? chybí jen kousek do konce, promi¨¾te... ale aby se vám trochu ulevilo ¨C toto je k?es?anské ²õ±¹¨§»å±ð³¦³Ù±¹&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð; a mnohdy je dokonce hrdinské; mám na mysli nap?íklad svatého Charlese de Foucauld, ?univerzálního bratra¡°, mu?edníky z Al?írska, ale také tolik dne?ních charitativních pracovník?. V tomto pohor?liv¨§ evangelijním zp?sobu ?ivota nachází církev bezpe?ný p?ístav, v n¨§m? m??e zakotvit a z n¨§ho? m??e odplout, aby sp?ádala vazby s lidmi v?ech národ?, v?ude hledala stopy Ducha a nabízela to, co z milosti p?ijala. Zde spo?ívá ?irá skute?nost církve, zde je, jak napsal Bernanos, ?církev svatých¡° a dodal, ?e ?celý ten velký aparát moudrosti, síly, pru?né kázn¨§, velkoleposti a majestátu není sám o sob¨§ ni?ím, pokud ho neo?ivuje láska¡° (Jeanne relapse et sainte, Paris 1994, 74). Rád vyzdvihuji tuto francouzskou duchaplnost, v¨§?ícího a tv?r?ího génia, který tyto pravdy stvrzoval mno?stvím gest a spis?. Svatý Cézarius z Arles ?ekl: ?Máte-li lásku, máte Boha, a máte-li Boha, co vám chybí?¡° (Sermo 22,2). Pascal uznával, ?e ?jediným p?edm¨§tem Písma je láska¡° (My?lenky, ?. 301) a ?e ?pravda mimo lásku není B?h, ale je jeho obrazem a modlou, kterou ?lov¨§k nesmí ani milovat, ani uctívat¡° (My?lenky, ?. 767). A svatý Jan Kassián, který zde zem?el, napsal, ?e ?v?echno, i to, co se pova?uje za u?ite?né a pot?ebné, má men?í cenu ne? to dobro, kterým je pokoj a láska¡° (Duchovní rozmluvy XVI, 6).
Je tedy krásné, kdy? k?es?ané v lásce nejsou za nikým pozadu a kdy? se evangelium lásky stává Velkou listinou (Magna charta) pastora?ní pé?e. Nejsme povoláni k tomu, abychom oplakávali minulé ?asy nebo nov¨§ definovali význam církve, jsme povoláni ke ²õ±¹¨§»å±ð³¦³Ù±¹&¾±²¹³¦³Ü³Ù±ð;: nikoli abychom vy?ívali evangelium slovy, ale abychom je vt¨§lovali; nikoli abychom m¨§?ili svou viditelnost, ale abychom se nezi?tn¨§ vydávali a v¨§?ili, ?e ?Je?í?ovou mírou je láska bez míry¡° (Homilie, 23. února 2020). Svatý Pavel, apo?tol národ?, který strávil velkou ?ást svého ?ivota na cestách po St?edozemním mo?i, z jednoho p?ístavu do druhého, u?il, ?e k napln¨§ní Kristova zákona musíme nést b?emena jedni druhých (srov. Gal 6,2). Drazí brat?i biskupové, nezat¨§?ujme prosím lidi b?emeny, ale ulevujme jim v jejich námaze ve jménu evangelia milosrdenství, abychom s radostí rozdávali Je?í?ovu úlevu unavenému a zran¨§nému lidstvu. A? církev není shroma?di?t¨§m p?edpis?, a? je p?ístavem nad¨§je pro sklí?ené. Roz?i?te svá srdce, prosím! A? je církev p?ístavem, kde lidé najdou ob?erstvení, kde se cítí povzbuzeni k tomu, aby se chopili ?ivota s nesrovnatelnou silou Kristovy radosti. A? církev není celnicí. Pamatujme na Boha: v?ichni, v?ichni, v?ichni jsou zváni.
3. A tak se krátce dostávám k poslednímu obrazu, obrazu majáku. Maják vrhá sv¨§tlo, osv¨§tluje mo?e a ukazuje na p?ístav. Jaké sv¨§telné stopy mohou usm¨§r¨¾ovat plavbu církví ve St?edozemním mo?i, kladu si otázku? Kdy? p?emý?líme o mo?i, které spojuje tolik r?zných v¨§?ících spole?enství, myslím, ?e m??eme uva?ovat o dal?ích synergických cestách, mo?ná dokonce uva?ovat o mo?nosti St?edomo?ské církevní konference, jak ?ekl pan kardinál, která by umo?nila vým¨§nu a dala regionu v¨§t?í církevní reprezentativnost. Také s ohledem na p?ístav a problematiku migrace by mohlo být prosp¨§?né pracovat na je?t¨§ více propojené specifické pastoraci, aby nejexponovan¨§j?í diecéze mohly poskytovat lep?í duchovní a lidskou pomoc svým sestrám a brat?ím, kte?í do nich v nouzi p?icházejí.
A kone?n¨§, maják v této presti?ní budov¨§, která nese jeho jméno, m¨§ nutí myslet p?edev?ím na mladé lidi: oni jsou sv¨§tlem, které ukazuje cestu vp?ed. Marseille je velké univerzitní m¨§sto, kde se nacházejí ?ty?i univerzitní kampusy; z p?ibli?n¨§ 35 000 student?, kte?í je nav?t¨§vují, je 5 000 cizinc?. Kde jinde za?ít sp?ádat vztahy mezi kulturami ne? na univerzit¨§? Tam mladé lidi neosl¨¾uje sv?dná moc, ale sen o utvá?ení budoucnosti. Ké? jsou st?edomo?ské univerzity laborato?emi na sny a staveni?ti budoucnosti, kde by mladí lidé dozrávali setkáváním, vzájemným poznáváním a objevováním blízkých a zárove¨¾ odli?ných kultur a souvislostí. To je zp?sob, jak odbourat p?edsudky, zahojit rány a odvrátit fundamentalistickou rétoriku. Pozor na hlásání ?ady fundamentalism?, které jsou dnes v mód¨§. Dob?e vzd¨§laní mladí lidé, sm¨§?ující ke sbrat?ení, mohou otev?ít ne?ekané dve?e dialogu. Chceme-li, aby se v¨§novali evangeliu a vysoké slu?b¨§ v politice, je t?eba, abychom sami nejprve byli v¨§rohodní: zapomínali na sebe, zbavili se autoreferen?nosti, v¨§novali se neúnavn¨§ druhým. Nejd?le?it¨§j?í výzvou je v?ak výchova, která se týká ka?dého formativního v¨§ku: ji? v d¨§tství lze ?promísením¡° s druhými p?ekonat mnohé bariéry a p?edsudky a rozvíjet vlastní identitu v kontextu vzájemného obohacování. Církev k tomu m??e dob?e p?isp¨§t tím, ?e dá své forma?ní sít¨§ do slu?eb a o?iví ?tvo?ivost bratrství¡°.
Brat?i a sestry, výzvou je také rozvoj st?edomo?ské teologie, která má být zako?en¨§na v ?ivot¨§, laboratorní teologie toti? nefunguje. A to je výzva: st?edomo?ská teologie, která by rozvíjela my?lení lnoucí k realit¨§, která by byla ?domovem¡° v?eho lidského, a nikoli pouhých odborných údaj?, byla by schopna spojovat generace propojením pam¨§ti a budoucnosti a origináln¨§ podporovat ekumenickou cestu mezi k?es?any a dialog mezi v¨§?ícími r?zných nábo?enství. Je dobré pustit se do filosofického a teologického bádání, které by na základ¨§ st?edomo?ských kulturních zdroj? navracelo ?lov¨§ku nad¨§ji, tajemství svobody, je? pot?ebuje Boha a druhého ?lov¨§ka, aby dalo smysl jeho existenci. A je také t?eba uva?ovat o tajemství Boha, o n¨§m? nikdo nem??e tvrdit, ?e ho vlastní nebo ovládá, a které je naopak t?eba vymanit z jakéhokoli násilného a manipulativního pou?ití s v¨§domím, ?e vyznání jeho velikosti p?edpokládá pokoru nás, hledajících.
Drazí brat?i a sestry, jsem ??astný, ?e jsem zde v Marseille! Pan prezident m¨§ kdysi pozval na náv?t¨§vu Francie a ?ekl mi: ?Ale je d?le?ité, abyste p?ijel do Marseille!¡° A tak jsem to u?inil... D¨§kuji vám za va?i trp¨§livost, za trp¨§livé naslouchání a za va?e úsilí. Jen tak dál a bu?te odvá?ní! Bu?te mo?em dobra, abyste sou?inn¨§ a solidárn¨§ ?elili dne?ní chudob¨§; bu?te pohostinným p?ístavem, abyste p?ijali ty, kdo hledají lep?í budoucnost; bu?te majákem míru, abyste prost?ednictvím kultury setkávání roz?t¨§pili temné propasti násilí a války. Mnohokrát vám d¨§kuji.
