杏MAP导航

Benedetta Capelli

?Srde?ně zdravíme Svatého otce, který tu zatím nem??e být s námi - doufáme, ?e brzy bude - a nadále ho uji??ujeme o svých modlitbách.“ Otec Roberto Pasolini, kazatel Pape?ského domu, v Aule Pavla VI. tlumo?il spole?ný pocit těch, kte?í se dnes dopoledne, v pátek 21. b?ezna, zú?astnili prvního ze ?ty? postních kázání, otev?ených pro v?echny, na téma ?Zakotveni v Kristu“. Zako?eněni a upevněni v naději na nový ?ivot“.

Následovalo zamy?lení zamě?ené na téma ?U?it se p?ijímat - logika k?tu“. Právě v první svátosti k?es?anské iniciace jsou toti? mu?i a ?eny zakotveni v Kristu: abychom s ním z?stali spojeni, je t?eba, jak zd?raznil kapucínský ?eholník, p?ijmout dynamismus obrácení k evangeliu a nechat v sobě p?sobit Ducha, který nově vymezuje hranice na?eho lidství. Pape?ský kazatel proto vyzval, aby se poslucha?i těchto postních meditacích postavili do pozice Je?í?ových u?edník?: dychtivě se u?ili jeho zp?sobu ?ivota, aby se vydali na cestu k novému a vě?nému ?ivotu. P?ed k?tem, poznamenal otec Pasolini, jsou dlouhá léta Je?í?ova skrytého ?ivota v Nazaretě, doba, kdy se nechal formovat realitou kolem sebe. Je to cesta, která vede ke znovuobjevení hodnoty skrytého ?asu, v něm? se posilují ko?eny a v tichu se utvá?í identita.

Ne? spasí svět, Je?í? je s námi a sdílí s námi na?e zku?enosti, poukázal pape?ský kazatel, ani? by se nijak vnucoval, jak je dob?e znázorněno ve scéně k?tu. ?A dal se pok?tít“ právě slovesem v pasivním ?ase je vysvětleno toto gesto ze strany Jana, udiveného tímto zdánlivě submisivním postojem. B?h je v?ak p?esvěd?en, ?e nejkrásněj?í a nejnaléhavěj?í je pono?it se do na?ich vod a p?ipomenout nám, ?e na?e realita se m??e stát místem spásy. V této zdánlivé Kristově pasivitě lze pochopit Bo?í p?sobení a jeho schopnost milovat, co? znamená chtít dobro druhého, jednat tak, aby se necítil nedostate?ně. Bo?í postoj tedy spo?ívá v tom, ?e ?se námi nechává uskute?nit“, chce na?e dobro, dává p?ednost na?í slabosti p?ed svou silou. A rysem Je?í?ova kázání bude dávat prostor těm nejslab?ím, trpícím a h?í?ník?m a klást soucit jako základní kámen nového lidství.

P?ednost druhému a sdílení p?edstavují krok k nebi, znamení p?iblí?ení. Hlas, který Je?í? sly?í - ?Ty jsi m?j milovaný Syn, v tobě mám zalíbení“ -, je intimní zku?enost vyhrazená těm, kdo se nechávají formovat Otcovou láskou. Sestoupení Ducha jako holubice je znamením schopnosti vytvá?et ?ivot vět?í ne? On sám, ?ivot Otce a jeho lásky k lidstvu. Je to citová zralost, zd?raznil otec Pasolini, které se nedosahuje tím, ?e se ?lověk staví na piedestal, ale tím, ?e p?ijímá splynutí s ostatními, ?ije jako ?brat?i a sestry“, jako děti milované Otcem.

Po svém k?tu z?stává Je?í? ?ty?icet dní na pou?ti a je pokou?en satanem: je to okam?ik zkou?ky, aby se volba k?tu stala hluboce zako?eněnou volbou, a nikoli impulsem okam?iku. Je to únavná zku?enost u?ednictví, kdy se na?e vnímavost, o?i??uje od laciných zkratek, od iluzí snadných výsledk?.

Dne?ní svět je bohatý na návody, které vysvětlují, jak se co dělá, ale ochuzen o lidi ochotné ově?it si pravost svých tu?eb. ?asto je snadné se rozhodnout, ale stejně tě?ké ?elit následk?m, p?ed soutě?í je t?eba tréninku a je ho t?eba i ve zkou?ce; ?lověk nem??e ochutnat ovoce, dokud nevidí, jak dozrává.

V modlitbě ?Ot?e ná?“ se dovoláváme odvahy a prosíme Boha nikoli o to, aby nás u?et?il zkou?ky, ale abychom neztratili sami sebe. Jsme ztraceni nikoliv tehdy, kdy? trpíme, ale kdy? se vzdáme p?ijímání d?sledk? rozhodnutí, která ?iníme. Je?í? vytrval na pou?ti, ?byl s divokou zvě?í“, zvě?í, kterou lze chápat jako zvě? nebo jako napětí, nep?átele ?i zlo. ?Pobýval“ na pou?ti, sloveso v nedokonavém vidu znamená p?ijetí stylu, nikoli trvalé osvobození od obtí?í. Zkou?ka dává Je?í?ovi pot?ebnou vnit?ní sílu, aby byl schopen p?ijmout své poslání beze strachu ze smrti, aby měl srdce vycvi?ené k dobru, aby si st?e?il a pěstoval ?vnit?ní pou??“, která mu umo?ňovala být klidný v ka?dé situaci.

Odolat poku?ením pou?tě vedlo Je?í?e k p?ijetí ?ivota, v něm? bylo mo?né hlásat a zakou?et spásu jako ovoce svobodně zvoleného spole?enství lásky, pokorné a otev?ené lásky. U?edníci, kte?í následují Mistra, p?jdou do světa s pokorou toho, kdo má mnoho sly?et a p?ijmout. Smyslem hlásání je vlastně dát druhým p?íle?itost projevit poklad na?eho lidství: soucit, velkorysost a p?ijetí.

Kdy? je Jan zat?en, Je?í? se ujímá své slu?by, vycvi?ený na pou?ti v d?vě?e v Otcovu proz?etelnost. Bo?í království je tedy na dosah, ale je t?eba se obrátit, odvrátit se od smutku a rezignace a uvědomit si největ?í zázrak, který B?h u?inil: p?i?el mezi nás p?ebývat.

K?est je také znamením, které t?emi pohyby osvětluje cestu ka?dého vě?ícího. Prvním z nich, jak zd?raznil otec Pasolini, je schopnost vyjít ze sebe, abychom nechali prostor druhým, a to i tehdy, kdy? nás rozhodnutí druhých zpochybňují a zkou?ejí.

Druhým pohybem je obrácení, hluboká proměna na?eho zp?sobu vidění, posuzování a lásky. A kone?ně to nejtě??í: z?stat uvnit? reality, ani? bychom p?ed ní utíkali nebo ji sublimovali. K?est pono?uje Krista do ?eky ?ivota, ani? by ho u?et?il nejtě??ích zkou?ek. Otec Pasolini proto doporu?il pevnost v na?í době, ani? bychom hledali umělá úto?i?tě, abychom poznali, jak vedle nás krá?í ten B?h, který nás miluje a nikdy nás neopou?tí.