杏MAP导航

P臎knou ned臎li, drazí brat艡i a sestry!

Dnes nás Je啪í拧 v evangeliu vybízí, abychom p艡emý拧leli o tom, jak nalo啪it s pokladem svého 啪ivota (srov. Lk 12,32-48). 艠íká: 鈥濸rodejte sv暖j majetek a rozdejte na almu啪nu鈥� (v. 33).

Vyzývá nás tedy, abychom si nenechávali pro sebe dary, které nám B暖h dal, ale abychom je velkoryse pou啪ívali pro dobro druhých, zejména t臎ch, kte艡í na拧i pomoc pot艡ebují nejvíce. Nejde jen o to, abychom se d臎lili o hmotné v臎ci, jimi啪 nakládáme, ale abychom do hry vlo啪ili své schopnosti, sv暖j 膷as, svou náklonnost, svou p艡ítomnost, svou empatii. Zkrátka v拧e, co podle Bo啪ího plánu z ka啪dého z nás 膷iní jedine膷né, neocenitelné dobro, 啪ivý, pulzující kapitál, který v拧ak, aby mohl r暖st, má být p臎stován a investován, jinak vyschne a znehodnotí se, nebo se ztratí a ocitne se v rukou t臎ch, kte艡í se ho jako zlod臎ji zmocní, aby z n臎j ud臎lali pouhý p艡edm臎t spot艡eby.

Bo啪í dar, kterým jsme, není ur膷en k tomu, aby se takto vy膷erpal. Pot艡ebuje prostor, svobodu, vztahy, aby se mohl realizovat a vyjád艡it: pot艡ebuje lásku, která jako jediná prom臎艌uje a zu拧lech钮uje ka啪dý aspekt na拧eho 啪ivota a stále více nás p艡ipodob艌uje Bohu. Není náhodou, 啪e Je啪í拧 proná拧í tato slova na cest臎 do Jeruzaléma, kde se na k艡í啪i ob臎tuje za na拧i spásu.

Skutky milosrdenství jsou nejbezpe膷n臎j拧í a nejvýnosn臎j拧í bankou, do které m暖啪eme vlo啪it poklad svého 啪ivota, proto啪e tam, jak nás u膷í evangelium, se i chudá vdova s 鈥瀙ár drobnými mincemi鈥� stává nejbohat拧ím 膷lov臎kem na sv臎t臎 (srov. Mk 12,41-44).

Svatý Augustin v této souvislosti 艡íká: 鈥災宭ov臎k by byl ji啪 spokojen, kdyby z libry bronzu získal libru st艡íbra, nebo ze st艡íbra libru zlata; ale z toho, co dáváme, dostáváme n臎co skute膷n臎 jiného, nikoli zlato nebo st艡íbro, ale v臎膷ný 啪ivot鈥� (Kázání 390, 2). A vysv臎tluje pro膷: 鈥濼o, co je dáno, se zm臎ní, proto啪e se zm臎ní ten, kdo dává鈥� (迟补尘迟&别补肠耻迟别;啪).

Pokud tomu chceme porozum臎t, m暖啪eme si p艡edstavit matku, která k sob臎 p艡ivine své d臎ti: není snad tím nejkrásn臎j拧ím a nejbohat拧ím 膷lov臎kem na sv臎t臎? Nebo dva snoubence, kdy啪 jsou spolu: necítí se snad jako král a královna? A mohli bychom uvést mnoho dal拧ích p艡íklad暖.

Sna啪me se proto v rodin臎, ve farnosti, ve 拧kole a na pracovi拧ti, kdekoli jsme, abychom nepromarnili 啪ádnou p艡íle啪itost k lásce. To je bd臎lost, kterou od nás Je啪í拧 啪ádá: navyknout si na to, abychom byli pozorní, ochotní, citliví v暖膷i druhým, tak jako je B暖h v暖膷i nám v ka啪dém okam啪iku.

Sestry a brat艡i, sv臎艡me toto p艡ání a tuto snahu Marii: A钮 nám ona, hv臎zda jit艡ní, pomáhá být v tomto sv臎t臎 poznamenaném mnoha rozd臎leními 鈥瀞trá啪ci鈥� milosrdenství a pokoje, jak nás u膷il svatý Jan Pavel II. (srov. Modlitba za XV. Sv臎tové dny mláde啪e, 19. srpna 2000) a jak nám to natolik krásn臎 ukázali mladí lidé, kte艡í p艡ijeli do 艠íma na Jubileum.