杏MAP导航

PAPE? LEV XIV.

Drazí brat?i a sestry, p?eji vám krásnou neděli! Spole?né stolování, zejména o svátcích a dnech odpo?inku, je v ka?dé kultu?e znamením míru a spole?enství. V evangeliu této neděle (Lk 14,1.7-14) je Je?í? pozván na oběd jedním z v?dc? farize?. P?ijímání host? roz?i?uje prostor srdce a být hostem vy?aduje pokoru vstoupit do světa druhých. Kultura setkávání je ?ivena těmito gesty, která nás sbli?ují.

Setkávání není v?dy snadné. Evangelista poznamenává, ?e spolustolovníci ?pozorovali“ Je?í?e, a obecně byl nejrigorózněj?ími vyklada?i tradice sledován s jistou podez?ívavostí. P?esto k setkání dochází, proto?e Je?í? se skute?ně p?ibli?uje, nez?stává mimo danou situaci. Stává se skute?ným hostem, s úctou a up?ímností. Vzdává se těch dobrých mrav?, které jsou pouze formalitou, aby se vyhnul vzájemnému zaplétání se. Tak ve svém vlastním stylu, pomocí podobenství, popisuje to, co vidí, a vybízí ty, kdo ho pozorují, k zamy?lení. V?iml si toti?, ?e se v?ichni p?edhánějí, aby obsadili první místa. To se děje i dnes, ne v rodině, ale p?i p?íle?itostech, kdy je d?le?ité ?být viděni“; tak se spole?né setkání mění v soutě?.

Sestry a brat?i, sedět spole?ně u eucharistického stolu v den Páně znamená i pro nás nechat mluvit Je?í?e. On se rád stává na?ím hostem a m??e nám popsat, jak nás vidí. Je velmi d?le?ité podívat se na sebe jeho pohledem: zamyslet se nad tím, jak ?asto redukujeme ?ivot na soutě?, jak se sna?íme, abychom získali nějaké uznání, jak se zbyte?ně srovnáváme s ostatními. Prospěje nám zastavit se a zamyslet se, nechat se ot?ást slovem, které zpochybňuje priority, které zaměstnávají na?e srdce: to je zku?enost svobody. Je?í? nás volá ke svobodě. 

V evangeliu se pou?ívá slovo ?pokora“, aby se popsala dokonalá forma svobody (srov. Lk 14,11). Pokora je toti? svoboda od nás samých. Vzniká, kdy? nás Bo?í království a jeho spravedlnost skute?ně zaujmou a my si m??eme dovolit dívat se daleko: ne na ?pi?ky svých nohou, ale daleko! Ten, kdo se vyvy?uje, jako by obvykle nena?el nic zajímavěj?ího ne? sebe sama a v hloubi du?e si není sám sebou p?íli? jistý. Ale ten, kdo pochopil, ?e je v Bo?ích o?ích cenný, kdo hluboce cítí, ?e je Bo?ím synem ?i dcerou, má vět?í věci, kterými se m??e vyvy?ovat, a má d?stojnost, která zá?í sama o sobě. Ta se dostává do pop?edí, je na prvním místě, bez námahy a bez strategií, kdy? se místo toho, abychom vyu?ívali situace, nau?íme slou?it. 

Drazí, prosme dnes, aby církev byla pro v?echny ?kolou pokory, tedy domovem, kde jsou v?ichni v?dy vítáni, kde se nemusí bojovat o místo, kde Je?í? m??e stále promlouvat a u?it nás své poko?e, své svobodě. Maria, ke které se nyní obracíme, je skute?ně Matkou tohoto domova.