PODCAST – Pape? p?i nedělní modlitbě: B?h se k nám nikdy neobrací zády
Drazí brat?i a sestry, pěknou neděli!
Dne?ní evangelium nám p?edstavuje Je?í?e, který u?í své u?edníky modlitbě Ot?e ná? (srov. Lk 11,1-13): modlitbě, která spojuje v?echny k?es?any. V ní nás Pán vybízí, abychom se obraceli k Bohu a nazývali ho ?abbà“, ?tatínku“, jako děti, s ?prostotou […], synovskou d?věrou, […] smělostí, jistotou, ?e jsme milováni“ (Katechismus katolické církve, 2778).
Katechismus katolické církve v této souvislosti velmi krásně ?íká, ?e ?skrze modlitbu Páně je nám zjeveno, kdo vlastně jsme, a sou?asně s tím se nám dostává zjevení Otce“ (tamté?, 2783). A je to pravda: ?ím více se s d?věrou modlíme k nebeskému Otci, tím více objevujeme, ?e jsme milované děti, a tím více poznáváme velikost jeho lásky (srov. ?ím 8,14-17).
Dne?ní evangelium pak popisuje rysy Bo?ího otcovství prost?ednictvím několika výmluvných obraz?: obrazu mu?e, který vprost?ed noci vstává, aby pomohl svému p?íteli p?ijmout ne?ekaného hosta, nebo obraz rodi?e, který se stará o to, aby dal svým dětem dobré věci.
P?ipomínají nám, ?e B?h se k nám nikdy neotá?í zády, kdy? se k němu obracíme, ani kdy? zaklepeme na jeho dve?e pozdě, t?eba po chybách, promarněných p?íle?itostech, neúspě?ích, a to ani tehdy, kdy? musí ?vzbudit“ své děti, které spí v domě, aby nás p?ijal (srov. Lk 11,7).
Ve velké rodině církve se Otec dokonce nezdráhá, aby nás v?echny u?inil ú?astníky ka?dého svého gesta lásky. Hospodin v?dy naslouchá, kdy? se k němu modlíme, a pokud nám někdy odpovídá v ?ase a zp?sobem, který je pro nás tě?ko pochopitelný, je to proto, ?e jedná s vět?í moudrostí a proz?etelností, které p?esahují na?e chápání. Proto se ani v těchto chvílích nep?estávejme modlit a modleme se s d?věrou: v Bohu v?dy najdeme světlo a sílu.
Kdy? se v?ak modlíme Ot?e ná?, oslavujeme nejen milost Bo?ího synovství, ale vyjad?ujeme také své odhodlání odpovídat na tento dar tím, ?e se milujeme jako brat?i v Kristu. Jeden z církevních otc? o tom pí?e: ?Kdy? nazýváme Boha na?ím Otcem, je t?eba, abychom si vzpomněli, ?e se máme chovat jako Bo?í děti.“ (sv. Cyprián Kartaginský, De oratione dominica, 11), a jiný dodává: ?Nem??ete nazývat svého Otce Bohem ve?keré dobroty, jestli?e z?stává va?e srdce kruté a nelidské; v takovém p?ípadě toti? u? nemáte v sobě znamení dobroty nebeského Otce“ (sv. Jan Zlatoústý, De angusta porta et in Orationem dominicam, 3). Nelze se modlit k Bohu jako k ?Otci“ a pak být tvrdý a necitlivý v??i druhým. Je naopak d?le?ité nechat se proměnit jeho dobrotou, trpělivostí a milosrdenstvím, abychom jako v zrcadle odrá?eli v na?í tvá?i jeho tvá?.
Drazí brat?i a sestry, liturgie nás dnes vybízí, abychom se v modlitbě a lásce cítili milováni a milovali tak, jak nás miluje B?h: s ochotou, diskrétností, vzájemnou pozorností, bez výpo?t?. Prosme Marii, abychom uměli odpovědět na tuto výzvu, a tak projevovali laskavost Otcovy tvá?e.
