PODCAST - ʲž: Pečujme o život druhých v čase, který s nimi sdílíme
Drazí bratři a sestry, přeji vám hezkou neděli!
Dnešní evangelium začíná krásnou otázkou položenou Ježíšovi: „Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?“ (Lk 10,25). Tato slova vyjadřují neustálou touhu našeho života: touhu po spáse, tedy po životě zbaveném selhání, zla a smrti.
To, v co lidské srdce doufá, je popsáno jako něco, co se „dostává“: nejde o to, abychom si to násilím vybojovali, ani o to, abychom o to prosili jako služebníci, ani o to, abychom to získali smlouvou. Věčný život, který může dát jen Bůh, je člověku předán jako dědictví, podobně jako je otec předává synovi.
Proto Ježíš odpovídá na naši otázku, že k přijetí Božího daru je třeba přijmout jeho vůli. Jak je psáno v Zákoně: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem“ a „svého bližního jako sám sebe!“ (Lk 10,27; srov. Dt 6,5; Lv 19,18). Tím odpovídáme Otcově lásce: Boží vůle je totiž zákon života, který Bůh jako první uplatňuje vůči nám, když nás miluje celým svým bytím v Synu Ježíši.
Bratři a sestry, vzhlížejme k Němu! Ježíš je zjevením pravé lásky k Bohu a k člověku: lásky, která se dává a nevlastní, lásky, která odpouští a nic si nenárokuje, lásky, která pomáhá a nikdy neopouští. V Kristu se Bůh stal bližním každého muže a každé ženy: proto se každý z nás může a musí stát bližním toho, koho potká na své cestě. Po vzoru Ježíše, Spasitele světa, jsme i my povoláni přinášet útěchu a naději, zejména těm, kdo jsou skleslí a zklamaní.
Abychom žili věčně, nemusíme tedy oklamat smrt, ale sloužit životu, to znamená pečovat o život druhých v čase, který s nimi sdílíme. To je nejvyšší zákon, který má přednost před všemi společenskými pravidly a dává jim smysl.
Prosme Pannu Marii, Matku milosrdenství, aby nám pomohla přijmout do svého srdce Boží vůli, která je vždy vůlí lásky a spásy, abychom byli každý den tvůrci pokoje.