杏MAP导航

PAPE沤 LEV XIV

Piazza della Libertà (Castel Gandolfo)

Drazí brat艡i a sestry, hezkou ned臎li!

Liturgie nás dnes upozor艌uje na pohostinnost Abrahama a jeho 啪eny Sáry a poté i sester Marty a Marie, Je啪í拧ových p艡átel (srov. Gen 18,1-10; Lk 10,38-42). Poka啪dé, kdy啪 p艡ijímáme pozvání k Ve膷e艡i Pán臎 a ú膷astníme se eucharistického stolu, je to sám B暖h, který 鈥瀙艡ichází, aby nám slou啪il鈥� (srov. Lk 12,37). P艡esto se ná拧 B暖h nejprve um臎l stát hostem a i dnes stojí u na拧ich dve艡í a klepe (srov. Zj 3,20). Je zajímavé, 啪e v ital拧tin臎 je hostem jak ten, kdo hostí, tak ten, kdo je hostem. Tak m暖啪eme v tuto letní ned臎li rozjímat o vzájemném p艡ijímání, bez kterého by ná拧 啪ivot byl chud拧í.

P艡ijímat hosty i být p艡ijímán vy啪aduje pokoru. Je t艡eba citlivost, pozornost, otev艡enost. V evangeliu Marta riskuje, 啪e se pln臎 nevno艡í do radosti z této vým臎ny. Je tak zaujatá tím, co musí ud臎lat, aby p艡ijala Je啪í拧e, 啪e riskuje, 啪e znehodnotí nezapomenutelný okam啪ik setkání. Marta je 拧t臎drá osoba, ale B暖h ji volá k n臎膷emu krásn臎j拧ímu ne啪 je samotná 拧t臎drost. Volá ji, aby vy拧la ze sebe.

Milé sestry a brat艡i, jen to dává na拧emu 啪ivotu rozkv臎t: otev艡ít se n臎膷emu, co nás odvádí od nás samých a zárove艌 nás napl艌uje. V okam啪iku, kdy si Marta st臎啪uje, 啪e ji sestra nechala samotnou slou啪it (srov. v. 40), Marie jako by ztratila pojem o 膷ase, uchvácena Je啪í拧ovými slovy. Není o nic mén臎 konkrétní ne啪 její sestra, ani o nic mén臎 velkorysá. Ale chopila se p艡íle啪itosti. Proto Je啪í拧 Martu napomíná: proto啪e z暖stala mimo blízkost, která by i jí p艡inesla velkou radost (srov. v. 41-42). 

Letní 膷as nám m暖啪e pomoci 鈥瀦pomalit鈥� a stát se více podobnými Marii ne啪 Mart臎. N臎kdy si nedop艡ejeme to nejlep拧í. Musíme si trochu odpo膷inout s touhou nau膷it se více um臎ní pohostinnosti. Pr暖mysl dovolených nám chce prodat v拧echny mo啪né zá啪itky, ale mo啪ná ne to, co hledáme. To je toti啪 zdarma a 啪ádné skute膷né setkání nelze koupit: a钮 u啪 je to setkání s Bohem, s druhými nebo s p艡írodou. Sta膷í se stát hosty: ud臎lat místo a také o n臎j po啪ádat; p艡ijmout a nechat se p艡ijmout. Máme tolik co p艡ijmout, nejen co dát. Abraham a Sára, a膷koli byli ji啪 sta艡í, objevili svou plodnost, kdy啪 s pokojem p艡ijali samotného Hospodina v podob臎 t艡í poutník暖. I pro nás je tu je拧t臎 tolik 啪ivota, který m暖啪eme p艡ijmout.

Prosme Pannu Marii, p艡ijímající matku, která p艡ijala Pána do svého l暖na a spolu s Josefem mu dala domov. V ní zá艡í na拧e povolání, povolání Církve z暖stat domovem otev艡eným v拧em, abychom mohli i nadále p艡ijímat svého Pána, který prosí o dovolení vstoupit.