PODCAST pape?ovy katecheze: Není volání, které by B?h nesly?el
Mk 10,49-52
Drazí brat?i a sestry,
v této katechezi bych rád up?el na?i pozornost na dal?í podstatný aspekt Je?í?ova ?ivota, a sice na jeho uzdravování. Proto vás vybízím, abyste p?ed Kristovo Srdce polo?ili své nejbolestivěj?í a nejzranitelněj?í ?ásti, ta místa ve svém ?ivotě, kde máte pocit, ?e stojíte na místě a nem??ete se pohnout. S d?věrou prosme Boha, aby naslouchal na?emu volání a uzdravil nás!
Postava, která nás provází touto úvahou, nám pomáhá pochopit, ?e nikdy nesmíme pozbýt naděje, ani kdy? se cítíme ztraceni. Jedná se o Bartimea, slepého ?ebráka, kterého Je?í? potkal v Jerichu (srov. Mk 10,40-52). Místo setkání je významné: Je?í? je na cestě do Jeruzaléma, ale svou cestu za?íná tak?ka v ?podsvětí“ Jericha, města le?ícího pod úrovní mo?e. Je?í? se toti? svou smrtí vydal zachránit Adama, který padl do hlubin a který p?edstavuje ka?dého z nás.
Bartimaios znamená ?syn Time?v“: toto jméno popisuje tohoto mu?e prost?ednictvím vztahu, p?esto je dramaticky osamělý. Mohlo by v?ak také znamenat ?syn cti“ nebo ?obdivu“, co? je p?esný opak situace, v ní? se nachází. A proto?e jméno je v ?idovské kultu?e tak d?le?ité, znamená to, ?e Bartimaios nedoká?e pro?ít to, k ?emu je povolán.
Na rozdíl od velkého davu lidí, kte?í krá?í za Je?í?em, Bartimaios stojí na místě. Evangelista ?íká, ?e sedí u cesty, a tudí? pot?ebuje někoho, kdo ho postaví na nohy a pom??e mu pokra?ovat v cestě.
Co m??eme dělat, kdy? se ocitneme v situaci, která se zdá bezvýchodná? Bartimaios nás u?í, abychom se obrátili ke zdroj?m, které nosíme v sobě a které jsou sou?ástí nás samých. Je ?ebrák, umí prosit, ba dokonce m??e volat! Pokud něco opravdu chce?, udělej v?e pro to, abys toho dosáhl, i kdy? tě ostatní kritizují, poni?ují a ?íkají ti, abys to vzdal. Pokud to opravdu chce?, nep?estávej volat!
Bartime?v výk?ik, zaznamenaný v Markově evangeliu – ?Synu David?v, Je?í?i, smiluj se nade mnou!“ (v. 47) – se stal velmi známou modlitbou ve východní tradici, kterou m??eme pou?ívat i my: ?Pane Je?í?i Kriste, Synu Bo?í, smiluj se nade mnou h?í?ným“.
Bartimaios je slepý, ale paradoxně vidí lépe ne? ostatní a pozná, kdo je Je?í?! Kdy? Je?í? usly?í jeho výk?ik, zastaví se a zavolá ho (srov. v. 49), proto?e není ná?ek, který by B?h nesly?el, i kdy? si neuvědomujeme, ?e se na něj obracíme (srov. Ex 2,23).
Zdá se podivné, ?e Je?í? nep?istoupil hned k tomu slepému mu?i, ale kdy? se nad tím zamyslíme, je to zp?sob, jak znovu o?ivit Bartime?v ?ivot: pobízí ho, aby vstal, vě?í v jeho schopnost jít. Ten mu? se m??e postavit na nohy, m??e povstat ze své smrtelné situace. Aby to v?ak mohl udělat, musí u?init velmi výmluvné gesto: musí odhodit sv?j plá?? (srov. v. 50)!
Pro ?ebráka je plá?? v?ím: je to jistota, domov, ochrana, která ho st?e?í. Dokonce i zákon chránil plá?? ?ebráka a na?izoval, aby byl ve?er vrácen, pokud byl dán do zástavy (srov. Ex 22,25). P?esto nás ?asto brzdí právě na?e zdánlivá jistota, to, co jsme si oblékli, abychom se chránili, a co nám naopak brání v ch?zi. Chce-li jít Bartimaios za Je?í?em a nechat se uzdravit, musí se Mu odhalit v celé své zranitelnosti. To je zásadní krok na ka?dé cestě k uzdravení.
I otázka, kterou mu Je?í? klade, se zdá zvlá?tní: ?Co chce?, abych pro tebe udělal?“ (v. 51). Není toti? samoz?ejmé, ?e chceme být uzdraveni ze svých nemocí, někdy raději z?stáváme na místě, abychom se nemuseli ujmout odpovědnosti. Bartimeova odpově? je hluboká: pou?ívá sloveso anablepein, které m??e znamenat ?vidět znovu“, ale které bychom mohli p?elo?it i jako ?pozvednout zrak“. Bartimaios si toti? nep?eje, aby se mu pouze navrátil zrak, chce také znovu získat svou d?stojnost! Abychom mohli vzhlí?et vzh?ru, musíme pozvednout hlavu. Někdy jsou lidé ochromeni, proto?e je ?ivot poní?il a oni tou?í jen po tom, aby znovu na?li svou hodnotu.
To, co zachraňuje Bartimea a ka?dého z nás, je víra. Je?í? nás uzdravuje, abychom mohli být svobodní. Nezve Bartimea, aby ho následoval, ale ?íká mu, aby ?el, aby se vydal na cestu (srov. v. 52). Marek v?ak p?íběh uzavírá tím, ?e Bartimaios se vydal za Je?í?em: svobodně se rozhodl následovat toho, který je Cesta!
Drazí brat?i a sestry, s d?věrou p?iná?ejme p?ed Je?í?e své nemoci i nemoci svých blízkých, p?iná?ejme bolest těch, kte?í se cítí ztraceni a v bezvýchodné situaci. Volejme také za ně a bu?me si jisti, ?e Pán nás vysly?í a zastaví se.
Takový výklad podává také Augustin v Il consenso degli evangelisti, 2, 65, 125: PL 34, 1138.
