杏MAP导航

PAPE? LEV XIV.

Drazí brat?i a sestry,

pokra?ujeme v rozjímání nad Je?í?em, který uzdravuje. Dnes bych vás chtěl zvlá?tě pozvat, abyste p?emý?leli o situacích, ve kterých se cítíme ?zaseknutí“ a uzav?ení v slepé uli?ce. Někdy se nám toti? zdá, ?e nemá smysl dál doufat; rezignujeme a nemáme u? chu? bojovat. Tato situace je v evangeliích popsána obrazem ochrnutí. Proto bych se dnes chtěl zastavit u uzdravení ochrnutého, o kterém se vypráví v páté kapitole evangelia podle sv. Jana (5,1-9).

Je?í? p?ichází do Jeruzaléma na ?idovský svátek. Nejde hned do chrámu, ale zastaví se u brány, kde se pravděpodobně umývaly ovce ur?ené k obětování. U této brány stálo také mnoho nemocných, kte?í na rozdíl od ovcí neměli do chrámu p?ístup, proto?e byli pova?ováni za ne?isté! A tak je Je?í? sám nav?tívil v jejich utrpení. Tito lidé doufali v zázrak, který by mohl změnit jejich osud; vedle brány se toti? nacházela nádr?, její? voda byla pova?ována za zázra?nou, tedy schopnou uzdravovat: v ur?itých okam?icích se voda rozví?ila a podle tehdej?ího p?esvěd?ení byl uzdraven ten, kdo se do ní pono?il jako první.

Vznikala tak jakási ?válka mezi chudými“: m??eme si p?edstavit smutnou scénu těchto nemocných, kte?í se namáhavě plazili, aby se dostali do nádr?e. Ta nádr? se jmenovala Betzatà, co? znamená ?d?m milosrdenství“: m??e to být obraz církve, kde se shroma??ují nemocní a chudí a kde Pán p?ichází, aby uzdravoval a dával naději.

Je?í? se obrací konkrétně na mu?e, který je ochrnutý ji? t?icet osm let. Je ji? smí?ený, proto?e se nikdy nem??e pono?it do nádr?e, kdy? se voda rozví?í (srov. v. 7). Ve skute?nosti nás ?asto ochromuje právě zklamání. Cítíme se skleslí a hrozí nám, ?e upadneme do apatie.

Je?í? se tohoto ochrnutého ptá na něco, co se m??e zdát zbyte?né: ?Chce? být uzdraven?“ (v. 6). Je to v?ak otázka nezbytná, proto?e kdy? je ?lověk tolik let ochrnutý, m??e ztratit i v?li k uzdravení. Někdy raději z?staneme v nemoci a nutíme ostatní, aby se o nás starali. Někdy je to také záminka, abychom se nemuseli rozhodnout, co s ?ivotem. Je?í? v?ak tohoto mu?e odkazuje k jeho nejhlub?ímu a nejup?ímněj?ímu p?ání.

Tento mu? toti? na Je?í?ovu otázku odpovídá komplexněji a odhaluje sv?j pohled na ?ivot. Nejprve ?íká, ?e nemá nikoho, kdo by ho pono?il do nádr?e: vina tedy není na jeho straně, ale na straně ostatních, kte?í se o něj nestarají. Tento postoj se stává záminkou, aby se vyhnul p?evzetí vlastní odpovědnosti. Ale je opravdu pravda, ?e neměl nikoho, kdo by mu pomohl? Zde je pou?ná odpově? svatého Augustina: ?Ano, aby byl uzdraven, pot?eboval nutně ?lověka, ale ?lověka, který byl také Bohem. […] P?i?el tedy ?lověk, kterého bylo t?eba; pro? tedy je?tě odkládat uzdravení?“[1]

Ochrnutý pak dodává, ?e kdy? se pokou?í pono?it do jezírka, v?dycky někdo p?ijde d?ív ne? on. Tento mu? vyjad?uje fatalistický pohled na ?ivot. Myslíme si, ?e věci se nám dějí, proto?e nemáme ?těstí, proto?e osud je nám nep?átelský. Tento mu? je skleslý. Cítí se pora?en v boji o ?ivot.

Je?í? mu v?ak pomáhá objevit, ?e jeho ?ivot je také v jeho rukou. Vyzývá ho, aby vstal, aby se zvedl ze své chronické situace a sebral své l??ko (srov. v. 8). To l??ko se nesmí opustit ani vyhodit: p?edstavuje jeho minulost plnou nemoci, je to jeho p?íběh. A? do té chvíle ho minulost blokovala; nutila ho le?et jako mrtvý. Nyní je to on, kdo m??e vzít to l??ko a odnést si ho, kam chce: m??e se rozhodnout, co udělá se svým p?íběhem! Jde o to jít dál a p?evzít odpovědnost za volbu cesty, kterou se vydáme. A to díky Je?í?i!

Drazí brat?i a sestry, prosme Hospodina o dar pochopit, kde se ná? ?ivot zastavil. Zkusme dát hlas své touze po uzdravení. A modleme se za v?echny, kte?í se cítí ochromeni, kte?í nevidí východisko. Prosme, abychom se vrátili do Srdce Kristova, které je pravým domovem milosrdenství!

[1] Homilie 17, 7.