杏MAP导航

Drazí brat?i a sestry,

poté, co jsme rozjímali o Je?í?ově setkání s Nikodémem, který Je?í?e vyhledal, se dnes zamyslíme nad oněmi chvílemi, kdy se nám zdá, jako by na nás Je?í? ?ekal právě tam, na oné k?i?ovatce na?eho ?ivota. Jsou to setkání, která nás p?ekvapí, a zpo?átku jsme mo?ná i trochu ned?vě?iví: sna?íme se být obez?etní a pochopit, o co jde.

Takovou zku?enost pravděpodobně za?ila i Samaritánka, o ní? se zmiňuje ?tvrtá kapitola Janova evangelia (srov. 4,5-26). Ne?ekala, ?e v poledne najde u studny nějakého mu?e, spí?e doufala, ?e tam v?bec nikoho nenajde. Jde si toti? pro vodu ke studni v neobvyklou hodinu, kdy je velké horko. Mo?ná se tato ?ena stydí za sv?j ?ivot, mo?ná se cítila souzena, odsouzena, nepochopena, a proto se izolovala, p?eru?ila vztahy se v?emi.

Chtěl-li se Je?í? dostat z Judska do Galileje, mohl zvolit jinou cestu a nemusel procházet Sama?skem. Bylo by to také bezpe?něj?í vzhledem k napjatým vztah?m mezi ?idy a Samaritány. Ale on chce naopak projít tudy a zastavuje se právě u té studny a právě v tu hodinu! Je?í? na nás ?eká a objevuje se právě ve chvíli, kdy si myslíme, ?e u? pro nás není ?ádná naděje. Studna je na starověkém Blízkém východě místem setkání, kde se někdy domlouvají sňatky, je to místo zasnoubení. Je?í? chce této ?eně pomoci pochopit, kde má hledat pravou odpově? na svou touhu po lásce.

Téma touhy je pro pochopení tohoto setkání zásadní. Je?í? jako první vyjad?uje svou touhu: ?Dej mi napít!“. (v. 10). Ve snaze zahájit dialog Je?í? ukazuje, ?e je slabý, a tak druhého ?lověka uklidňuje, dbá na to, aby se nevylekal. ?ízeň je ?asto, a to i v Bibli, obrazem touhy. Je?í? zde v?ak ?ízní p?edev?ím po spáse oné ?eny. ?Ten, který ?ádal o nápoj,“ praví svatý Augustin, ??íznil po ví?e této ?eny“ (Homilie 15,11).

Jestli?e Nikodém p?i?el za Je?í?em v noci, zde se Je?í? setkává se Samaritánkou v poledne, v době, kdy je nejvíce světla. Jedná se o skute?ný okam?ik zjevení. Je?í? se jí dává poznat jako Mesiá? a také vrhá světlo na její ?ivot. Pomáhá jí nově vylo?it její ?ivotní p?íběh, který je komplikovaný a bolestný: měla pět man?el? a nyní ?ije s ?estým, který není jejím man?elem. ?íslo ?est není náhodné, ale obvykle ozna?uje nedokonalost. Mo?ná je to nará?ka na sedmého ?enicha, který kone?ně nasytí touhu této ?eny po opravdové lásce. A tímto ?enichem m??e být pouze Je?í?.

Kdy? si tato ?ena uvědomí, ?e Je?í? zná její ?ivot, p?esune rozhovor na nábo?enskou otázku, která rozděluje ?idy a Samaritány. To se někdy stává i nám, kdy? se modlíme: ve chvíli, kdy se B?h dotýká na?eho ?ivota s jeho problémy, se někdy ztrácíme v úvahách, které nám dop?ávají iluzi úspě?né modlitby. Ve skute?nosti jsme ale vzty?ili ochranné bariéry. Pán je v?ak v?dycky vět?í a oné Samaritánce, s ní? by podle kulturních ?ablon neměl ani promluvit, zjevuje to největ?í: mluví s ní o Otci, kterého je t?eba uctívat v duchu a pravdě. A kdy? tato ?ena po dal?ím p?ekvapení poznamená, ?e v těchto věcech je lep?í po?kat na Mesiá?e, ?ekne jí: ?Já jsem to, který s tebou mluvím“ (v. 26). Je to jako vyznání lásky: Ten, na koho ?eká?, jsem já; ten, který m??e kone?ně odpovědět na tvou touhu být milována.

V tu chvíli se ?ena rozběhne, aby zavolala lidi z vesnice, proto?e právě z tohoto pro?itku lásky pramení poslání. A jaké jiné poselství by mohla p?inést, ne-li svou zku?enost, ?e byla pochopena, p?ijata, ?e jí bylo odpu?těno? Je to obraz, který by nás měl p?imět k zamy?lení nad hledáním nových zp?sob? evangelizace.

Stejně jako zamilovaný ?lověk i Samaritánka zapomíná sv?j d?bán u Je?í?ových nohou. Tíha tohoto d?bánu, který nosila na své hlavě, jí p?i ka?dém návratu dom? p?ipomínala její stav, její neutě?ený ?ivot. Nyní v?ak tento d?bán polo?ila k Je?í?ovým nohám. Minulost ji u? netí?í, proto?e se s ní smí?ila. A toté? platí i pro nás: abychom mohli jít a hlásat evangelium, musíme nejprve polo?it tíhu své minulosti k Bo?ím nohám, odevzdat mu tíhu své minulosti. Evangelium mohou p?iná?et pouze smí?ení lidé.

Drazí brat?i a sestry, neztrácejme naději! I kdy? se nám ná? ?ivot zdá tě?ký, komplikovaný, mo?ná dokonce zma?ený, v?dy máme mo?nost odevzdat ho Bohu a za?ít svou cestu znovu. B?h je milosrdný a v?dy na nás ?eká!