杏MAP导航

Jan 3,1-3

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Touto katechezí za?ínáme rozjímat nad některými setkáními, o nich? se vypráví v evangeliích, abychom pochopili zp?sob, jakým Je?í? obdarovává nadějí. Existují toti? setkání, která rozjasňují ?ivot a p?iná?ejí naději. M??e se nap?íklad stát, ?e nám někdo pom??e podívat se z jiné perspektivy na tě?kosti nebo problémy, které pro?íváme; nebo se m??e stát, ?e nám někdo jednodu?e ?ekne slovo, díky němu? se nebudeme cítit osamoceni v bolesti, kterou pro?íváme. Někdy také m??e dojít k tichým setkáním, kdy se nic ne?íká, a p?esto nám tyto okam?iky pomohou, abychom se znovu vydali na cestu.

Prvním setkáním, u kterého bych se rád zastavil, je setkání Je?í?e s Nikodémem, o kterém vypráví t?etí kapitola Janova evangelia. Za?ínám touto epizodou, proto?e Nikodém je mu?, jeho? p?íběh ukazuje, ?e je mo?né vyjít z temnoty a najít odvahu k následování Krista.

Nikodém p?ichází za Je?í?em v noci: je to neobvyklá doba pro setkání. V Janově jazyce mají ?asové odkazy ?asto symbolickou hodnotu: zde se pravděpodobně jedná o noc, kterou má Nikodém v srdci. Je to ?lověk, který se ocitl v temnotě pochybností, v oné temnotě, kterou za?íváme, kdy? u? nerozumíme tomu, co se v na?em ?ivotě děje, a nevidíme jasně cestu vp?ed.

Pokud jsi v temnotě, samoz?ejmě hledá? světlo. A Jan na za?átku svého evangelia pí?e takto: ?厂惫ě迟lo pravé, které osvěcuje ka?dého ?lověka, p?icházelo na svět“ (1,9). Nikodém tedy hledá Je?í?e, proto?e vycítil, ?e m??e osvítit temnotu jeho srdce.

Evangelium nám v?ak vypráví, ?e Nikodém nedoká?e hned pochopit, co mu Je?í? ?íká. A tak vidíme, ?e v tomto dialogu je mnoho nedorozumění a také dost ironie, která je pro evangelistu Jana charakteristická. Nikodém nerozumí tomu, co mu Je?í? ?íká, proto?e stále uva?uje podle své vlastní logiky a kategorií. Je to ?lověk s vyhraněnou osobností, má ve?ejnou roli, je jedním z ?idovských p?edstavených. Ale něco mu u? pravděpodobně nesedí. Nikodém vnímá, ?e v jeho ?ivotě u? něco nefunguje. Cítí pot?ebu změny, ale neví, kde za?ít.

To se v některých okam?icích ?ivota stává ka?dému z nás. Pokud nep?ijmeme změnu, pokud se uzav?eme do své strnulosti, zvyk? nebo zp?sobu my?lení, hrozí nám, ?e zem?eme. ?ivot spo?ívá ve schopnosti změnit se, abychom na?li nový zp?sob lásky. Je?í? toti? hovo?í s Nikodémem o znovuzrození, které je nejen mo?né, ale v ur?itých okam?icích na?í cesty dokonce nezbytné. Výraz pou?itý v textu je vlastně u? sám o sobě ambivalentní, proto?e 补苍ō迟丑别苍 (?νωθεν) lze p?elo?it bu? jako ?shora“, nebo jako ?锄苍辞惫耻“. Nikodém pomalu pochopí, ?e tyto dva významy pat?í k sobě: pokud dovolíme Duchu svatému, aby v nás vytvo?il nový ?ivot, narodíme se znovu. Znovu objevíme onen ?ivot, který v nás mo?ná vyhasínal.

Rozhodl jsem se za?ít Nikodémem také proto, ?e je to ?lověk, který svým vlastním ?ivotem ukazuje, ?e tato změna je mo?ná. Nikodémovi se to poda?í: nakonec bude mezi těmi, kdo p?jdou k Pilátovi ?ádat o Je?í?ovo tělo (srov. Jan 19,39)! Nikodém kone?ně vy?el na světlo, narodil se znovu a u? nemusí pobývat v temnotě.

Změny nás někdy děsí. Na jedné straně nás p?itahují, někdy po nich tou?íme, ale na druhé straně bychom raději z?stali ve svém pohodlí. Proto nás Duch povzbuzuje, abychom těmto obavám ?elili. Je?í? p?ipomíná Nikodémovi - který je u?itelem v Izraeli -, ?e Izraelci se také báli, kdy? putovali pou?tí. A na své obavy se tak upnuli, ?e v ur?itém okam?iku tyto obavy nabyly podoby jedovatých had? (srov. Nm 21, 4-9). Aby se zbavili těchto úzkostí, museli se podívat na měděného hada, kterého Moj?í? umístil na k?l, to znamená, ?e se museli podívat nahoru a postavit se p?ed p?edmět, který p?edstavoval jejich obavy. Teprve kdy? se podíváme do tvá?e tomu, co v nás vyvolává strach, za?ínáme se osvobozovat.

Nikodém, stejně jako my v?ichni, m??e hledět na Uk?i?ovaného, na Toho, který porazil smrt, ko?en v?ech na?ich strach?. Pozvedněme i my sv?j pohled k Tomu, kterého probodli, také my dop?ejme Je?í?i, aby se s námi setkal. V Něm nalezneme naději, abychom mohli ?elit změnám v na?em ?ivotě a znovu se narodit.