杏MAP导航

1 Kor 2,1.4-5

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

Poté, co jsme se zamysleli nad posvěcujícím a charismatickým p?sobením Ducha svatého, věnujme tuto katechezi dal?ímu aspektu: evangeliza?nímu p?sobení Ducha svatého, tj. jeho úloze p?i hlásání v církvi.

První Petr?v list definuje apo?toly jako ?ty, kdo hlásali evangelium skrze Ducha svatého“ (srov. 1,12). V tomto vyjád?ení nacházíme dva ustavující prvky k?es?anského hlásání: jeho obsah, kterým je evangelium, a jeho prost?edek, kterým je Duch svatý. ?ekněme si něco o jednom i druhém.

V Novém zákoně má slovo ?evangelium“ dva hlavní významy. M??e se vztahovat na kterékoli ze ?ty? kanonických evangelií: Matou?ovo, Markovo, Luká?ovo a Janovo, a v tomto významu evangelium znamená dobrou zprávu, kterou Je?í? hlásal během svého pozemského ?ivota. Po Velikonocích nabývá slovo ?evangelium“ nového významu dobré zprávy o Je?í?i, tedy velikono?ního tajemství Pánovy smrti a vzk?í?ení. To je to, co apo?tol nazývá ?evangeliem“, kdy? pí?e: ?Za evangelium se nestydím. Jím se p?ece projevuje Bo?í moc a p?iná?í záchrana ka?dému, kdo vě?í.“ (?ím 1,16).

Je?í?ovo a později apo?tolské kázání obsahuje také v?echny morální povinnosti, které z evangelia vyplývají, po?ínaje Desaterem a kon?e ?novým“ p?ikázáním lásky. Nechceme-li v?ak znovu upadnout do omylu, který odsoudil apo?tol Pavel, toti? ?e stavíme zákon p?ed milost a skutky p?ed víru, musíme v?dy znovu za?ít od hlásání toho, co pro nás Kristus udělal. Proto apo?tolská exhortace Evangelii gaudium tolik trvá na prvním z těchto dvou bod?, tedy na kerygmatu neboli ?hlásání“, na něm? závisí ve?kerá morální uplatnitelnost.

?V katechezi toti? podstatnou roli sehrává prvotní hlásání ?ili ?kérygma“, které má být v centru evangeliza?ní ?innosti a ka?dé snahy o církevní obnovu. [...] Kdy? ?íkáme, ?e tato zvěst je ?první“, neznamená to, ?e stojí na za?átku a pak se zapomene nebo nahradí jiným obsahem, který ji p?ekoná. Je první ve smyslu kvalitativním, proto?e je to zvěst principiální, a ve v?ech etapách a momentech katecheze se jí má stále znovu naslouchat a r?znými zp?soby ji hlásat. [...] Net?eba se domnívat, ?e v katechezi má kérygma ustoupit nějaké údajně ?solidněj?í“ formaci. Není nic solidněj?ího, hlub?ího, jistěj?ího, konzistentněj?ího a moud?ej?ího ne? tato zvěst.“ (?. 164-165), tedy kerygma.

Zatím jsme se seznámili s obsahem k?es?anského hlásání. Musíme v?ak mít na paměti také prost?edky hlásání. Evangelium musí být hlásáno ?skrze Ducha svatého“ (1 Pt 1,12). Církev má dělat p?esně to, co Je?í? ?ekl na za?átku svého ve?ejného p?sobení: ?Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal a poslal mě, abych p?inesl chudým radostnou zvěst“ (Lk 4,18). Kázat s pomazáním Ducha svatého znamená p?edávat spolu s my?lenkami a u?ením ?ivot a p?esvěd?ení na?í víry. Znamená to nespoléhat se na ?na p?emlouvavá slova moudrosti, ale projevování Ducha a moci“ (1 Kor 2,4), jak pí?e svatý Pavel.

Snadno se to ?ekne, mohl by někdo namítnout, ale jak to uvést do praxe, kdy? to nezávisí na nás, ale na p?íchodu Ducha svatého? Ve skute?nosti na nás závisí jedna věc, vlastně dvě, a o těch se krátce zmíním. První je modlitba. Duch svatý sestupuje na ty, kdo se modlí, proto?e nebeský Otec - je psáno - ?dává Ducha svatého těm, kdo ho prosí“ (Lk 11,13), zvlá?tě kdy? ho prosí, aby hlásali evangelium jeho Syna! Běda kazatel?m, kte?í se nemodlí! Stávají se pak tím, co apo?tol nazývá ?znějícím kovem a cimbálem zvu?ícím“ (srov. 1 Kor 13,1).

Proto to první, co na nás zále?í, je modlit se, aby Duch svatý p?i?el. Druhou věcí je nekázat sebe, ale Je?í?e Pána (srov. 2 Kor 4,5).

To se týká kázání. Někdy jsou kázání dlouhá, dvacetiminutová, t?icetiminutová... Ale prosím, kazatelé mají hlásat nějakou my?lenku, nějaký cit a výzvu k ?inu. Nad osm minut kázání zaniká, není mu rozumět. A toto ?íkám kazatel?m... [potlesk] Vidím, ?e to rádi sly?íte! Někdy vídáme mu?e, kte?í si po za?átku kázání jdou ven zakou?it cigaretu a pak se vrátí. Prosím, kázání musí p?iná?et my?lenku, náklonnost a návrh k ?inu. A nikdy ne déle ne? deset minut. To je velmi d?le?ité.

Druhá věc - jak jsem vám ?íkal - je nekázat sebe, ale Pána. Není t?eba se nad tím pozastavovat, proto?e ka?dý, kdo se zabývá evangelizací, dob?e ví, co to v praxi znamená nekázat sebe. Omezím se na konkrétní aplikaci tohoto po?adavku. Nechtít kázat sebe také znamená nedávat v?dy p?ednost pastora?ním iniciativám, které prosazujeme a které jsou spojeny s na?ím jménem, ale ochotně spolupracovat, pokud jsme o to po?ádáni, na iniciativách spole?enství nebo nám je svě?uje poslu?nost.

Ké? nám Duch svatý pomáhá, provází nás a u?í Nevěstu církev takto hlásat evangelium mu??m a ?enám dne?ní doby! Děkuji.