Pape?ovo setkání s indonéskou církví v jakartské katedrále
Jana Gruberová – Vatican News
Indonésie je s p?ibli?ně 276 miliony obyvatel nejlidnatěj?í muslimskou zemí na světě: islám vyznává témě? 90 % obyvatel. Indonésie v?ak není islámským konfesním státem, ale je zalo?ena na Pankasile, pěti principech zakotvených v ústavě (víra v jednoho nejvy??ího Boha; spravedlivá a civilizovaná lidskost; jednota; demokracie vedená moudrostí; sociální spravedlnost), které zaru?ují svobodu v?em vě?ícím. Indonéská spole?nost je nábo?ensky pluralitní a multietnická, a to do té míry, ?e mottem země je ?jednota v rozmanitosti“, co? je zvlá?tnost, která p?ispěla k historicky tolerantnímu charakteru islámu v zemi. Z této tolerance tě?í také katolická komunita. Potvrzují to dobré vztahy mezi církví a indonéským státem (který udr?uje diplomatické styky se Svatým stolcem od roku 1950), zpe?etěné apo?tolskými cestami Pavla VI. v roce 1970 a Jana Pavla II. v roce 1989, které se v poslední době konkretizovaly také v projektech spolupráce v oblasti vzdělávání a kultury. Toto souznění bylo mimo jiné potvrzeno během oficiální náv?těvy kardinála státního sekretá?e Pietra Parolina v této zemi v roce 2015.
K?es?anství v Indonésii
K?es?anství se do Indonésie dostalo skrze nestoriány v 7. století, ale evangelizace se ujala a? v 16. století prost?ednictvím kázání katolických misioná??, v?etně svatého Franti?ka Xaverského. P?íchod Holan?an?, kte?í Portugalce v roce 1605 vyhnali, zavedl v Indonésii kalvinistický protestantismus a katolictví bylo na souostroví zakázáno a? do roku 1806. Katoli?tí misioná?i se mohli do Indonésie vrátit v roce 1807, kdy byla v Batávii (dne?ní Jakartě) z?ízena první apo?tolská prefektura. Katolická církev upevnila svou p?ítomnost v Indonésii v pr?běhu 19. a 20. století p?íchodem dal?ích misioná?? z r?zných ?eholí. P?ipomeňme p?edev?ím nizozemského jezuitského kněze otce, Franciska Georga Josepha van Litha SJ (1863-1926), zakladatele několika ?kol. V prvních dvou desetiletích 20. století byly z?ízeny nové apo?tolské prefektury a východní oblasti Indonésie byly svě?eny Misioná??m Nejsvětěj?ího Srdce Je?í?ova, Borneo a Sumatra kapucín?m a Nusa Teggara a Flores verbit?m.
Svěcení prvního domorodého biskupa, jezuity Alberta Soegijapranata, se datuje do roku 1940. Dal?í jezuita, Holan?an L. Swaans, zalo?il v Jakartě první indonéský katolický týdeník ?De Katholieke Week“ (dnes ?Hidup“ - ??ivot“). Po navázání diplomatických vztah? mezi Svatým stolcem a Indonéskou republikou v roce 1950 obnovili indoné?tí biskupové v roce 1955 svá plenární zasedání a zalo?ili Nejvy??í radu indonéských biskup?, z ní? se v roce 1987 zrodila Indonéská biskupská konference. V roce 1967 se prvním indonéským kardinálem stal monsignor Justinus Darmowujono (1914-1994). Po Druhém vatikánském koncilu, jeho? se zú?astnila i ?ada indonéských biskup?, vydal indonéský episkopát v roce 1970 první směrnice o chování katolík? v indonéské spole?nosti zalo?ené na Pancasile. Obrana ústavních princip?, na nich? je zalo?en indonéský stát, z?stala konstantou indonéské církve i v následujících desetiletích.
Katedrála Nanebevzetí Panny Marie
Jakartská katedrála, která hostila pape?ovo setkání s místní církví a je rovně? sídlem jakartského arcibiskupa, kardinála Ignatia Suharya Hardjoatmodja, se nachází v těsné blízkosti centrálního Náměstí nezávislosti (Merdeka Square) a naproti me?itě Istiqlal. P?vodní kostel byl slavnostně otev?en v únoru 1810 a v ?ervenci 1826 vyho?el a z?ítil se. Výstavba sou?asné stavby byla zahájena v roce 1891 podle plán? kněze a architekta Antonia Dijkmanse, SJ a posvěcena o deset let později. Jezuita Dijkmans, s ohledem na seismickou povahuostrova, nechal postavit strop z týkového d?eva z indonéských les? a vě?e ze směsi kamene a kovu. Hlavní vchod do kostela v novogotickém stylu s p?dorysem ve tvaru k?í?e se nachází na západní straně a uprost?ed hlavních dve?í je umístěna socha Panny Marie s latinským citátem ?Beatam me dicent omnes generationes“. Vitrá?ové okno na fasádě budovy zdobí symbol Panny Marie, rosa mystica. Stavba má t?i vě?e, vysoké ?edesát a pěta?ty?icet metr?. Hlavní oltá?, svatostánek a zlatý k?í? byly zhotoveny v Nizozemsku v 19. století a instalovány v roce 1956. Na ji?ní straně, uvnit? budovy, se nachází souso?í Piety. Uvnit? katedrály, ve druhém pat?e, lze nav?tívit muzeum věnované historii katolické církve v Indonésii.
Setkání pape?e Franti?ka s místní církví
Pape?ovo setkání s biskupy, kně?ími, seminaristy, jáhny, ?eholníky a ?eholnicemi, zasvěcenými osobami a katechety zahájil mons. Antonius Subianto Bunjamin, p?edseda Indonéské biskupské konference, která slaví sto let od svého zalo?ení. Ve svém krátkém pozdravu pape?i p?edstavil indonéskou katolickou církev ?ítající osm milionu vě?ících, tedy zhruba t?i procenta obyvatelstva, ?ijících v sedmat?iceti diecézích a jednom vojenském ordinariátu. Multietnickou církev, povolanou k nezbytnému dialogu s okolním islámem a ekumenickým vztah?m s k?es?anskými církvemi, poté ve svých svědectvím p?iblí?ili jedna klariska misioná?ka, p?edseda svazu diecézních kně?í a dva katechetové, ?i v misijním kontextu spí?e katechisté. Upozornili rovně? na některé obtí?e, s nimi? se místní církev potýká – kup?íkladu nedosta?ující a pomalé p?eklady text? pape?ského magisteria, av?ak p?evá?ně pape?i děkovali za jeho náv?těvu a u?ení, které vybízí ke stavbě most? s okolní spole?ností a pé?i o její nejslab?í ?leny, co? jsou rovně? principy indonéského státu. A právě p?irozenému tíhnutí k jednotě a pokojnému sou?ití, souznějícímu s Pancasilou, se pape? věnoval ve své následné promluvě, její? p?eklad NAJDETE ZDE. V jejím úvodu nicméně svým p?irozeným humorem uvolnil atmosféru a spontánně vyzdvihl p?sobení katechist?, kte?í, jak ?ekl, nesou církev vp?ed. U?inil tak poté, co své svědectví pronesla jedna katechistka, která pape?e p?ipodobnila ke sv. Franti?kovi z Assisi. "Jsi odvá?ná, podobám se spí? vlkovi", reagoval s úsměvem pape? v odkazu na vlka z Gubbia, který su?oval toto umbrijské město a jeho? světec z Assisi ocho?il.
