Pape??v mandát indonéské církvi: Víra, bratrství a soucit
S tebou vp?edu bych vám chtěl ?íct jednu věc... (pape? spontánně zahajuje promluvu poukazem na Agnes, katechistku, která p?edtím pronesla svědectví a kterou si u sebe p?idr?el, pozn. p?ekl.)
Církev - na to musíme myslet - katechisté nesou církev kup?edu. Katechisté jsou ti, kte?í jdou nap?ed, kte?í jdou vp?ed, a pak p?icházejí na ?adu ?eholnice - hned po katechistech - pak p?icházejí kně?í, biskup; ale katechisté jsou vp?edu, oni jsou silou církve.
Jednou, p?i jedné z cest do Afriky, mi jeden prezident republiky ?ekl, ?e ho pok?til jeho otec, katechista. Víra se p?edává doma. Víra se p?edává v ná?e?í. A katechisté spolu s matkami a babi?kami tuto víru nesou dál. V?em katechist?m moc děkuji: jsou dob?í, jsou moc dob?í! Děkuji vám!
Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Jsou tu kardinálové, jsou tu biskupové, jsou tu kně?í, jsou tu ?eholníci, jsou tu lai?ky a laici, jsou tu děti, ale v?ichni jsme brat?i. Nezále?í u? na tom, kdo je pape?, kardinál, biskup... (V?ichni jsme) brat?i, ka?dý má sv?j úkol, aby Bo?í lid rostl. Rozumíte?
Zdravím pana kardinála, biskupy, kněze, jáhny, zasvěcené mu?e a ?eny, p?ítomné seminaristy a katechisty. Kolik je zde seminarist?? Zvedněte ruku... seminaristé... Jsou schovaní, stydí se... [p?ekladatel pape?i odpovídá: jsou vzadu, na pódiu] [potlesk] Děkuji p?edsedovi biskupské konference za jeho slova a také brat?ím a sestrám, kte?í se s námi podělili o svědectví.
Jak ji? bylo ?e?eno, motto zvolené pro tuto apo?tolskou náv?těvu zní ?Víra, bratrství, soucit“. Myslím, ?e to jsou t?i ctnosti, které dob?e vyjad?ují jak va?i cestu jako církve, tak i vá? charakter jako národa, etnicky a kulturně velmi rozmanitého, ale zároveň se vyzna?ujícího vrozeným vzepětím k jednotě a pokojnému sou?ití, jak o tom svěd?í tradi?ní zásady pankasily. Rád bych se spolu s vámi zamyslel nad těmito t?emi slovy.
Prvním slovem je víra. Indonésie je velkou zemí s obrovským p?írodním bohatstvím, pokud jde o flóru, faunu, energetické zdroje a suroviny atd. Takové velké bohatství by se p?i povrchním výkladu mohlo snadno stát d?vodem k pý?e a domý?livosti, ale pokud se na ně díváme s otev?enou myslí a srdcem, m??e být naopak p?ipomínkou Boha, jeho p?ítomnosti ve vesmíru a v na?ich ?ivotech, jak nás u?í Písmo svaté (srov. Gn 1; Sir 42,15-43,33). To v?echno toti? dává B?h. Neexistuje ani pí? nádherného indonéského území, ani okam?ik ?ivota ka?dého z milion? jeho obyvatel, který by nebyl Bo?ím darem, znamením jeho lásky, jeho bezplatné a p?edcházející otcovské lásky. A pohled na to v?e pokornýma dětskýma o?ima nám pomáhá uvě?it, poznat sebe sama jako malé a milované (srov. ? 8) a pěstovat pocity vdě?nosti a odpovědnosti.
Agnes nám o tom vyprávěla, o na?em vztahu ke stvo?ení a k na?im brat?ím a sestrám, zvlá?tě těm nejpot?ebněj?ím, co? je t?eba pro?ívat osobním i komunitním stylem, který se vyzna?uje úctou, zdvo?ilostí a lidskostí, st?ídmostí a franti?kánskou láskou – ?ekla to pěkně.
Po ví?e je v mottu druhým slovem bratrství. Jistá básní?ka dvacátého století pou?ila k popisu tohoto postoje velmi krásný výraz: napsala, ?e být bratry znamená milovat se navzájem ?t?eba?e jsme ka?dý jiný jak dvě kapky ?isté vody“. Je to krásné, ?e! A skute?ně to tak je. ?ádné dvě kapky vody nejsou stejné, ani ?ádní dva brat?i, dokonce ani dvoj?ata, nejsou zcela identi?tí. ?ít bratrství tedy znamená p?ijímat jeden druhého, uznávat se navzájem jako sobě rovné v r?znosti.
I to je hodnota drahá tradici indonéské církve, která se projevuje otev?eností, s ní? se vztahuje k r?zným skute?nostem, které ji tvo?í a obklopují, na kulturní, etnické, sociální a nábo?enské úrovni, p?i?em? oceňuje p?ínos v?ech a velkoryse dává v ka?dém kontextu sv?j vlastní. To je, brat?i a sestry, d?le?ité, proto?e hlásat evangelium neznamená vnucovat nebo stavět vlastní víru proti ví?e druhých, neznamená to proselytismus, ne, znamená to pouze dávat a sdílet radost ze setkání s Kristem (srov. 1 Petr 3,15-17), a to v?dy s velkou úctou a bratrskou náklonností ke ka?dému. A proto vás vybízím, abyste se v?dy takto zachovali: byli otev?ení a p?átelé v?ech - ten výraz, který se mi tak líbí: ?ruku v ruce“, ?ruku v ruce“, jděte takto, jak ?ekl otec Maxi - proroci spole?enství, ve světě, kde se zdá, ?e stále více sílí tendence rozdělovat, vnucovat se a provokovat se navzájem (srov. apo?tolská exhortace Evangelii gaudium, 67).
A k tomu vám chci něco ?íct: chcete vědět, kdo na světě dělá největ?í rozkoly? Chcete vědět, kdo to je? Tím velkým rozdělova?em, který v?dycky rozděluje - Je?í? spojuje a tenhle rozděluje - je ?ábel, eh! Dávejte si pozor. [Po p?ekladu se smějí] Co vás rozesmálo? [smích]
Je d?le?ité sna?it se oslovit v?echny, jak nám p?ipomněla s. Rina, s nadějí, ?e budeme moci p?ekládat do indoné?tiny nejen texty Bo?ího slova, ale také u?ení církve, aby bylo p?ístupné co největ?ímu po?tu lidí. Na to poukázal i Nicholas, který popsal poslání katechety obrazem ?mostu“, který spojuje. Bravo. To mě zasáhlo a p?ivedlo mě to k my?lence na ú?asný pohled na velké indonéské souostroví, na tisíce ?most? srdce“, které spojují v?echny ostrovy, a je?tě více na miliony takových ?most?“, které spojují v?echny lidi, kte?í tam ?ijí! Zde je dal?í krásný obraz bratrství: obrovská vý?ivka z nitek lásky, která p?ekonává mo?e, p?ekonává bariéry a objímá ve?kerou rozmanitost, ?iní v?echny ?jedním srdcem a jednou du?í“ (srov. Sk 4,32). Nezapomínejte na jazyk srdce!
A dostáváme se ke t?etímu slovu: soucit, které velmi úzce souvisí s bratrstvím. Soucit znamená ?trpět s“ druhým, sdílet pocity: je to krásné slovo! Jak víme, soucit toti? nespo?ívá v rozdávání almu?ny pot?ebným brat?ím a sestrám, na které se díváme shora, ze svých jistot a privilegií, ale naopak, soucit znamená p?iblí?it se jeden druhému, zbavit se v?eho, co by nám mohlo bránit sklonit se, abychom se skute?ně dostali do kontaktu s těmi, kdo jsou na zemi, a tak je pozvedli a dali jim naději (srov. encyklika Fratelli tutti, 70). A to je d?le?ité: dotknout se chudoby. Kdy? zpovídám, v?dycky se ptám dospělých: ?Dáváte almu?nu?“ A oni vět?inou ?eknou ano... proto?e jsou to dob?í lidé... Ale druhá otázka: Kdy? dáváte almu?nu, dotýkáte se? Dotýkáte se ruky ?ebráka? Díváte se jim do [o?í]? Nebo jim hodíte minci z dálky, abyste se jich nedotkli? Tomu se musíme v?ichni nau?it: soucit znamená pro?ívat utrpení, soucítit, doprovázet svými pocity toho, kdo trpí, a objímat ho, doprovázet ho, a nejen to: znamená také obsáhnout jeho sny a touhy po vykoupení a spravedlnosti, starat se o něj, u?init ze sebe podporovatele a spolupracovníky, zapojit i ostatní, roz?í?it ?sí?“ a hranice ve velkém expanzivním dynamismu lásky (srov. tamté?, 203). A to neznamená být komunistou, to znamená charitu, to znamená lásku.
Jsou lidé, kte?í se soucitu bojí, jsou lidé, kte?í mají ze soucitu strach, proto?e ho pova?ují za slabost, - utrpení s druhým pova?ují za slabost, a místo toho vyzdvihují, jako by to byla ctnost, vychytralost těch, kte?í slou?í svým vlastním zájm?m tím, ?e si od v?ech udr?ují odstup, nenechají se ni?ím a nikým ?dotknout“ a myslí si, ?e tak dosáhnou svých cíl? s vět?í rozvahou a svobodou. A bohu?el si vzpomínám na jednoho velmi bohatého ?lověka, velmi bohatého, opravdu velmi bohatého, v Buenos Aires, který v?ak měl tu ne?est, ?e bral, bral, stále bral... dal?í peníze... a pak zem?el... zanechal obrovské dědictví a víte, jaké vtipy si lidé dělali? ?Chudák, nemohli mu zav?ít rakev“... chtěl si vzít v?echno a nevzal si nic... Je to tak smě?né... ale nezapomeňte na jednu věc: ?ábel vstupuje skrze kapsy, v?dycky! [smích] to je pravda! Toto mít bohatství jako jistotu Ale to je fale?ný zp?sob pohledu na realitu. To, co ?ene svět kup?edu, nejsou úrokové kalkulace, které zpravidla kon?í ni?ením stvo?ení a rozdělováním spole?enství, ale poskytovaná láska. Je to láska, která se dává, a soucit nezakrývá skute?ný pohled na ?ivot, spí?e nám umo?ňuje vidět věci lépe, ve světle lásky, to znamená, ?e nám umo?ňuje vidět věci lépe o?ima srdce.
A dovolte mi zopakovat, prosím, bu?te opatrní, nezapomínejte: ?ábel vchází skrze kapsy! [smích].
V tomto ohledu se mi zdá, ?e portál této katedrály ve své architektu?e velmi dob?e shrnuje to, co jsme ?ekli, a sice v mariánském klí?i. Je toti? uprost?ed lomeného oblouku podep?en sloupem, na něm? stojí socha Panny Marie. Ukazuje nám tak Matku Bo?í p?edev?ím jako vzor víry a zároveň symbolicky podpírá svým nepatrným ?ano“ (srov. Lk 1,38) celou stavbu církve. Její k?ehké tělo, opírající se o sloup, o skálu, kterou je Kristus, jako by spolu s ním vlastně neslo tíhu celé této budovy, jako by ?íkalo, ?e tato stavba, dílo lidské práce a vynalézavosti, nem??e sama sebe udr?et. Maria se pak objevuje uprost?ed hlavního portálu jako obraz bratrství v gestu uvítání v?ech, kdo chtějí vstoupit. Ona je matkou, která p?ijímá. A kone?ně je také ikonou soucitu, kdy? bdí nad Bo?ím lidem, který se se svými radostmi a bolestmi, prací a nadějemi shroma??uje v Otcově domě, a chrání ho. Je matkou soucitu.
Drazí brat?i a sestry, na závěr této promluvy bych rád citoval slova, která p?i své náv?těvě zde p?ed několika desítkami let pronesl svatý Jan Pavel II. v proslovu k biskup?m, kně?ím a ?eholník?m a ?eholnicím. Citoval ver? ze ?almu: ?Laetentur insulae multae“ - ?A? se radují ?etné ostrovy“ (? 96,1) a vyzval své poslucha?e, aby jej uskute?nili a ?vydávali svědectví o radosti ze vzk?í?ení a darovali [...] ?ivot, aby se i ty nejvzdáleněj?í ostrovy ?radovaly‘ ze sly?ení evangelia, jeho? jste pravými hlasateli, u?iteli a svědky“ (Setkání s indonéskými biskupy, duchovními a ?eholníky, Jakarta, 10. ?íjna 1989).
I já obnovuji tuto výzvu a povzbuzuji vás, abyste pokra?ovali ve svém poslání silní ve ví?e, otev?ení v?em v bratrství a blízcí ka?dému v soucitu. Silní, otev?ení a blízcí, s pevností víry. Otev?enost k p?ijetí v?ech, ka?dého! Tolik mě zasáhl ten p?íběh z evangelia, kdy svatební hosté nechtěli p?ijít a nep?i?li. Co dělá Hospodin? Zaho?kne? Ne, pochopil něco ze ?lověka a posílá své: ?Jděte na rozcestí a p?ive?te v?echny, v?echny, v?echny, v?echny dovnit?, v?echny dovnit? v oné kráse toho, ?e se má jít dop?edu s bratrstvím, se soucitem, s jednotou... v?echny... a já myslím na tolik ostrov?, na tolik ostrov?, kde B?h ?íká dobrým lidem, vám: v?echny, v?echny... ale toho... v?echny, v?echny... opravdu B?h ?íká jednu věc: dobré i zlé, v?echny!
I já obnovuji tuto výzvu a povzbuzuji vás, abyste pokra?ovali ve svém poslání, silní ve ví?e, otev?ení v?em v bratrství a blízcí ka?dému v soucitu. Víra, bratrství a soucit. T?i slova, s kterými vás opou?tím. A vy pak p?emý?lejte... Víra, bratrství a soucit. ?ehnám vám a děkuji vám za mnoho dobra, které ka?dý den konáte na v?ech těchto krásných ostrovech! Modlím se za vás, modlím se, ale prosím vás, abyste se modlili i za mě. Ale pozor na jednu věc: modlete se za mne, ne proti mně! [smích] Děkuji vám.
