杏MAP导航

PAPE? FRANTI?EK 

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Dnes se zamyslíme nad Duchem svatým, který sestoupil na Je?í?e p?i k?tu v Jordánu a rozlévá se z něj do jeho těla, kterým je církev. V Markově evangeliu je scéna Je?í?ova k?tu popsána takto: ?V těch dnech p?i?el Je?í? z galilejského Nazareta a dal se od Jana pok?tít v Jordánu. A hned, jakmile vystoupil z vody, uviděl, ?e se otev?ela nebesa a Duch se k němu sná?í jako holubice. A z nebe zazněl hlas: 'Ty jsi m?j Syn, milovaný, v tobě mám zalíbení'“ (Mk 1,9-11).
V tu chvíli se na b?ehu Jordánu setkala celá Trojice! Je tu Otec, který se zp?ítomňuje svým hlasem; je tu Duch svatý, který sestupuje na Je?í?e v podobě holubice; a je tu ten, kterého Otec prohla?uje za svého milovaného Syna, Je?í?. Je to velmi d?le?itý okam?ik zjevení v dějinách spásy.
Co se stalo p?i Je?í?ově k?tu tak d?le?itého, ?e o tom vyprávějí v?ichni evangelisté? Odpově? najdeme ve slovech, která Je?í? pronese o něco později v nazaretské synagoze s jasným odkazem na událost v Jordánu: ?Duch Páně je nade mnou, proto mě pomazal“ (Lk 4,18).
V Jordánu B?h Otec ?pomazal Duchem svatým“, tj. posvětil Je?í?e jako krále, proroka a kněze. Vlastně byli králové, proroci a kně?í pomazáni vonným olejem u? ve Starém zákoně. V p?ípadě Krista je tu místo fyzického oleje olej duchovní, kterým je Duch svatý, místo symbolu je tu skute?nost: na Je?í?e sestupuje sám Duch.
Je?í? byl naplněn Duchem svatým od prvního okam?iku svého vtělení. To v?ak byla ?osobní milost“, nekomunikovatelná; nyní místo toho tímto pomazáním dostává plnost daru Ducha, ale pro své poslání, které jako hlava bude p?edávat svému tělu, jím? je církev, a ka?dému z nás. Proto je církev novým ?královským, prorockým a kně?ským lidem". Hebrejský výraz ?Mesiá?“ a odpovídající ?ecký výraz ?Kristus“ - Christós -, které se oba vztahují na Je?í?e, znamenají ?pomazaný“: byl pomazán olejem radosti, pomazán Duchem svatým. Samotný ná? název ?k?es?ané“ [kristovci] vysvětlí Otcové v doslovném významu: k?es?ané [kristovci] znamená pomazaní k napodobení Krista[1].
V Bibli je ?alm, který hovo?í o vonném oleji vylitém na hlavu velekněze Árona a stékajícím a? k lemu jeho roucha (srov. ? 133,2). Tento poetický obraz oleje stékajícího dol?, který se pou?ívá k popisu ?těstí spole?ného ?ivota brat?í, se stal duchovní skute?ností a mystickou realitou v Kristu a církvi. Kristus je hlava, ná? velekněz, Duch svatý je vonný olej a církev je Kristovo tělo, v něm? se rozlévá.
Viděli jsme, pro? je Duch svatý v Bibli symbolizován větrem, ba dokonce od něj odvozuje své jméno: Ruah - vítr. Stojí také za to polo?it si otázku, pro? je symbolizován olejem a jaké praktické pou?ení si z tohoto symbolu m??eme vzít. P?i m?i svaté na Zelený ?tvrtek, p?i svěcení oleje známého jako ?k?i?mo“, biskup s odkazem na ty, kdo p?ijmou pomazání p?i k?tu a bi?mování, ?íká :"A? je toto pomazání pronikne a posvětí, aby osvobozeni od své rodné zka?enosti a posvěceni jako chrám jeho slávy ?í?ili v?ni svatého ?ivota. Je to ?ádost, která sahá a? ke svatému Pavlovi, který pí?e Korin?an?m: ?V?dy? my jsme p?ed Bohem v?ní Kristovou“ (2 Kor 2,15). Pomazání z nás ?iní v?ni a ?lověk, který radostně pro?ívá své pomazání, touto duchovní v?ní provoní také církev, provoní spole?enství, provoní rodinu.
Víme, ?e někdy k?es?ané bohu?el ne?í?í v?ni Kristovu, ale zápach vlastního h?íchu. A nikdy nezapomínejme: h?ích nás odvádí od Je?í?e, h?ích nás proměňuje ve ?patný olej. A ?ábel, nezapomínejte, obvykle vstupuje p?es na?e kapsy - bu?te opatrní. A to by nás v?ak nemělo odvádět od na?eho závazku uskute?ňovat, nakolik m??eme a ka?dý ve svém prost?edí, toto vzne?ené povolání být dobrou v?ní Krista ve světě. Kristova v?ně vychází z ?ovoce Ducha“, kterým je ?láska, radost, pokoj, velkodu?nost, laskavost, dobrota, věrnost, mírnost, sebeovládání“ (Gal 5,22). To ?ekl Pavel, a jak je hezké najít ?lověka, který má tyto ctnosti: ?lověka s láskou, ?lověka radostného, ?lověka, který vytvá?í pokoj, ?lověka velkodu?ného, který není lakomý, ?lověka vlídného, který ka?dého p?ijímá, ?lověka dobrého. Je dobré najít dobrého ?lověka, ?lověka, který je věrný, ?lověka, který je pokorný, který není py?ný... Kdy? se budeme sna?it pěstovat tyto plody a kdy? takové lidi najdeme, pak, ani? bychom si toho byli vědomi, někdo kolem nás pocítí trochu v?ně Kristova Ducha. Prosme Ducha svatého, aby nás u?inil uvědomělej?ími, jím pomazanými.

[ 1] Srov. svatý Cyril Jeruzalémský, Mystagogické katecheze, III, 1 .