杏MAP导航

1 Sol 2, 4.7b-8

Dobrý den, drazí brat?i a sestry!

V katechezích o evangeliza?ním nad?ení, tedy o apo?tolské horlivosti, se dnes zastavíme u svědectví svatého Daniela Comboniho. Byl to apo?tol plný horlivosti pro Afriku. O jejích národech napsal: ?zmocnily se mého srdce, které ?ije jen pro ně“ (Spisy, 941), ?zem?u s Afrikou na rtech“ (Spisy, 1441). Je to krásné, co ?íkáte? A k tamním národ?m se obracel takto: ?nej??astněj?í z mých dn? bude, a? za vás budu moci polo?it sv?j ?ivot“ (Spisy, 3159). To je výraz ?lověka zamilovaného do Boha a do brat?í a sester, kterým slou?il na misiích a s ohledem na které ustavi?ně a neúnavně p?ipomínal, ?e Je?í? Kristus trpěl a zem?el i za ně (Spisy, 2499; 4801).

Potvrzoval to v kontextu, poznamenaném hr?zami otroctví, jeho? byl svědkem. Otroká?ství ?iní ze ?lověka věc, jeho hodnota je redukována na to, ?e je někomu nebo ně?emu u?ite?ný. Ale Je?í?, B?h, který se stal ?lověkem, vyzdvihl d?stojnost ka?dé lidské bytosti a odhalil fale?nost ve?kerého otroctví. Comboni si v Kristově světle uvědomil zlo, jím? je otroctví; pochopil také, ?e spole?enské otroctví má ko?eny v hlub?ím otroctví, v otroctví srdce, v otroctví h?íchu, z něho? nás B?h osvobozuje. Jako k?es?ané jsme proto povoláni bojovat proti v?em formám otroctví. Bohu?el v?ak otroctví, stejně jako kolonialismus, není minulou vzpomínkou. Bohu?el. V Africe, kterou Comboni tolik milouval a jí? dnes zmítají mnohé konflikty, se ?po politickém kolonialismu rozpoutal stejně zotro?ující 'ekonomický kolonialismus' (...). Je to drama, p?ed ním? ekonomicky vyspělej?í svět ?asto zavírá o?i, u?i i ústa. Proto znovu vyzývám: P?estaňte Afriku dusit: není to d?l, který je t?eba vytě?it, ani p?da, kterou je nutno drancovat“ (Setkání se státními p?edstaviteli, Kinshasa, 31. ledna 2023).

Vra?me se zpět k p?íběhu sv. Daniela. Po po?áte?ním období v Africe musel ze zdravotních d?vod? misii opustit. P?íli? mnoho misioná?? zem?elo poté, co se nakazili nemocemi, a to kv?li nedostate?né znalosti místních reálií. Pokud v?ak ostatní Afriku opustili, Comboni nikoliv. Po ?ase rozli?ování pocítil, ?e ho Pán inspiruje k novému zp?sobu evangelizace, který shrnul do těchto slov: ?Zachránit Afriku Afrikou (Spisy, 2741f). Není v tom nic z kolonialismu: je to silná intuice, která pomohla obnovit misioná?ské nasazení: evangelizovaní lidé nebyli jen ?objekty“, ale ?subjekty misie“. Sv. Daniel Comboni chtěl ze v?ech k?es?an? u?init protagonisty evangeliza?ního p?sobení. V tomto duchu také myslel a celistvě jednal – zapojoval místní duchovní a podporoval laickou slu?bu katechist?. Katechisté jsou pokladem církve: jsou to oni, kdo jdou vp?ed v evangelizaci. Takto Comboni pojímal i rozvoj ?lověka, pe?oval o ?emeslné a profesionální vzdělání, podporoval roli rodiny a ?eny v proměně kultury a spole?nosti. Jak d?le?ité je i dnes prosazovat víru a lidský rozvoj zevnit? misijních kontext?, místo aby se transplantovaly vněj?í modely nebo se v?e omezovalo na neplodné poskytování vněj?í pomoci! Ani vněj?í modely, ani pouhá humanitární pomoc! Odvozujme cestu k hlásání evangelia z kultury, z kultury jednotlivých národ?. Evangelizace kultury a inkulturace evangelia jdou ruku v ruce.

Comboniho velké misioná?ské nad?ení v?ak nebylo primárně výsledkem lidského úsilí: nevedla ho k němu odvaha ani ho nemotivovaly pouze d?le?ité hodnoty, jako je svoboda, spravedlnost a mír; jeho horlivost se rodila z radosti z evangelia, ?erpala z Kristovy lásky a vedla k lásce ke Kristu! Svatý Daniel napsal: ?Tak namáhavá a pracná misie, jako je ta na?e, nem??e ?ít z pouhého zdání, z bezpáte?ních jedinc? plných sobectví a sebest?ednosti, kte?í se nestarají, jak by měli, o spásu a obrácení du?í“. Takto hovo?í o dramatickém klerikalismu, který v?echny k?es?any, i laiky, vede ke klerikalizaci a dělá z nich, jak se zde pí?e, bezpáte?ní subjekty plné sobectví. To je mor, který rozsévá klerikalismus. A Comboni dodává: ?je t?eba rozněcovat láskou, která má sv?j zdroj v Bohu a v lásce ke Kristu; a kdy? někdo opravdu miluje Krista, pak jsou mu ?ímsi libým i nedostatky, utrpení, ba i mu?ednictví“ (Spisy, 6656). Jeho touhou bylo vidět horlivé, radostné a oddané misioná?e: misioná?e, jak napsal, ?svaté a schopné“. [...] Za prvé: svaté, to znamená vzdálené h?íchu a pokorné. Ale to nesta?í: ?pot?ebujeme lásku, která misioná?e uschopňuje“ (Spisy, 6655). Zdrojem misioná?ské schopnosti je tedy pro Comboniho láska, zejména horlivé p?isvojení si utrpení druhých lidí.

Jeho evangeliza?ní vá?eň ho navíc nikdy nevedla k tomu, aby jednal jako sólista, ale v?dy ve spole?enství, v církvi. ?Mám jen sv?j ?ivot, který mohu zasvětit spáse těchto du?í“, napsal, ?p?ál bych si, abych jich měl tisíc, které bych pro tento ú?el vydal (Spisy, 2271).

Brat?i a sestry, svatý Daniel svěd?í o lásce Dobrého pastý?e, který vychází hledat ztracené a dává sv?j ?ivot za stádce. Jeho horlivost byla energická a prorocká v odporu proti lhostejnosti a vy?azování. Ve svých listech se zkormouceně dovolával své milované církve, která p?íli? dlouho zapomínala na Afriku. Comboniho snem je církev, která se spojí s k?i?ovanými v dějinách, aby s nimi pro?ila vzk?í?ení. V tuto chvíli vám doporu?uji, abyste pomysleli na k?i?ované na?ich sou?asných dějin: mu?e, ?eny, děti, staré lidi, v?echny, kte?í jsou k?i?ováni kv?li nespravedlnosti a nadvládě. Mysleme na ně a modleme se. Comboniho svědectví jako by opakovalo nám v?em, mu??m a ?enám církve: ?Nezapomínejte na chudé, milujte je, proto?e v nich je uk?i?ovaný Je?í?, který ?eká na své zmrtvýchvstání“. Nezapomínejte na chudé: p?ed p?íjezdem sem jsem se setkal s brazilskými zákonodárci, kte?í pracují pro chudé, kte?í se sna?í podporovat chudé pomocí a sociální spravedlností. A nezapomínají na chudé: pracují pro ně. Vám proto ?íkám: nezapomínejte na chudé, proto?e právě oni vám otev?ou dve?e do nebe.

?ivotopis italského světce Daniela Comboniho, jemu? pape? věnoval svou katechezi

Daniele Comboni se narodil 15. b?ezna 1831 v Limone sul Garda (Brescia - Itálie). Zasvětil sv?j ?ivot Africe (1849) a realizoval projekt, kv?li němu? od roku 1857, kdy se do Afriky vydal poprvé, několikrát riskoval ?ivot na vy?erpávajících misijních výpravách. S jistotou, ?e se Afri?ané sami stanou protagonisty své vlastní evangelizace, vytvo?il projekt ?záchrany Afriky Afrikou“ (Plán z roku 1864). Jako prorocký hlas oznamuje celé církvi, zejména v Evropě, ?e nade?la hodina spásy afrických národ?. Proto neváhal a jako prostý kněz se p?edstavil na I. vatikánském koncilu, aby po?ádal biskupy, aby se ka?dá místní církev zapojila do obrácení Afriky (Postulatum, 1870). S na tehdej?í dobu neobvyklou odvahou jako první zapojil do misií ve st?ední Africe misioná?ské sestry a v roce 1872 zalo?il vlastní institut sester zasvěcených výhradně misiím: Misioná?ské sestry comboniánky. Ve?keré své síly věnoval Afri?an?m a bojoval za zru?ení otroctví. V roce 1877 je vysvěcen na biskupa a jmenován apo?tolským viká?em pro st?ední Afriku. Zem?el v Chartúmu (Súdán) 10. ?íjna 1881, 6. dubna 1995 je uznán zázrak, který se stal na jeho p?ímluvu ve prospěch afrobrazilské dívky Marie José de Oliveiry Paixão a 17. b?ezna 1996 byl blaho?e?en Janem Pavlem II. ve Svatopetrském chrámu. V prosinci 2002 byl uznán druhý zázrak u?iněný na jeho p?ímluvu ve prospěch súdánské muslimské matky Lubny Abdel Aziz a 5. ?íjna 2003 byl Janem Pavlem II. kanonizován ve Vatikánské bazilice.