Katecheze o apo?tolské cestě do Mongolska
1 Sam 16,6-7
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
V pondělí jsem se vrátil z Mongolska. Chtěl bych vyjád?it uznání v?em, kte?í tuto moji náv?těvu provázeli modlitbou, a znovu vyslovit vdě?nost státním p?edstavitel?m, kte?í mne slavnostně p?ijali: zejména panu prezidentovi Chürelsüchovi a bývalému prezidentu Enkhbajarovi, který mi p?edal oficiální pozvání k náv?těvě své země. S radostí se v my?lenkách vracím k místní církvi a mongolskému národu – národu u?lechtilému a moudrému, který se v??i mně projevil velice srde?ně a láskyplně. Dnes bych se s vámi rád vydal k jádru této cesty.
Nabízí se toti? otázka, pro? se pape? vydává tak daleko, aby nav?tívil malé stádce vě?ících? Proto?e právě tam, daleko od světel ramp, ?asto nacházíme známky Bo?í p?ítomnosti. B?h nehledí na vněj?í zdání, ale na srdce, jak jsme sly?eli ve ?tení z proroka Samuela (1 Sam 16,6-7). Hospodin nevyhledává úst?ední postavení na jevi?ti, ale prosté srdce ?lověka, který po něm tou?í a miluje ho bez vněj?ích p?íkras, ani? by se vyvy?oval nad druhými. Dostalo se mi té milosti, ?e jsem se v Mongolsku setkal se skrovnou, le? radostnou církví, a mohu dosvěd?it jejich radost z toho, ?e se na několik dní ocitli ve st?edu zájmu celé církve.
Ono spole?enství má pohnuté dějiny. Povstalo skrze Bo?í milost z apo?tolského nad?ení několika misioná?? – onoho nad?ení, nad ním? v této době (v na?ich katechezích) uva?ujeme, kte?í se zhruba p?ed t?iceti lety ve své horlivosti pro evangelium vydali do této země, ji? neznali. Nau?ili se její jazyk, který není jednoduchý, a p?esto?e pocházeli z r?zných národ?, uvedli do ?ivota jednotné a skute?ně katolické spole?enství. Takový je toti? význam slova ?katolický“, které znamená ?v?eobecný“. Nejedná se v?ak o v?eobecnost, spějící ke stejnorodosti, nýbr? o univerzalitu, která se inkulturuje. Toto je katolicita: vtělená v?eobecnost, ?vtělená“ v tom smyslu, ?e podchycuje dobro tam, kde ?ije, a slou?í lidem, s kterými ?ije. Takto ?ije církev: s mírností dosvěd?uje Je?í?ovu lásku, nejprve ?ivotem a teprve poté slovy, a tě?í se ze svého pravého bohatství, jím? je slu?ba Bohu a bli?ním.
Takto se zrodila ona mladá církev: ve stopě milosrdné lásky, která nejlépe svěd?í o ví?e. V závěru své náv?těvy jsem s radostí po?ehnal a otev?el ?D?m milosrdenství“, první charitativní dílo, které v Mongolsku vzniklo jako výraz v?ech slo?ek místní církve. Tento domov je vizitkou tamních k?es?an?, av?ak pobízí ka?dé na?e spole?enství k tomu, aby bylo domovem milosrdenství, tedy otev?eným a vst?ícným místem, kde se bída ka?dého ?lověka m??e bez ostychu setkat s pozvedajícím a uzdravujícím Bo?ím milosrdenstvím. Zde se tedy projevuje svědectví mongolské církve, v ní? se misioná?i z r?zných zemí cítí zajedno s tamním národem, radostně mu slou?í a odhalují jeho ji? existující krásy. Tito misioná?i se tam toti? nevydali, aby někoho p?etahovali na svou stranu, co? není evangelní. P?ijeli, aby ?ili spole?ně s mongolským národem, mluvili jeho jazykem, ?e?í oněch lidí, osvojili si hodnoty onoho národa a hlásali evangelium v mongolském stylu a mongolskými slovy. P?i?li tam a ?inkulturovali se“, p?ijali mongolskou kulturu, aby v této kultu?e hlásali evangelium.
Měl jsem mo?nost trochu poodkrýt tuto krásu díky tomu, ?e jsem poznal některé tamní lidi, vyslechl jejich p?íběhy a ocenil jejich nábo?enské hledání. V tomto smyslu jsem vdě?ný za mezinábo?enské a ekumenické setkání, které se uskute?nilo minulou neděli (3. zá?í 2023). Mongolsko má významnou buddhistickou tradici, k ní? se hlásí ?ada lidí, kte?í ml?ky pro?ívají svou religiozitu up?ímným a radikálním zp?sobem, prost?ednictvím altruismu a zápasu s vlastními vá?němi. Pomysleme na to, kolika dobrým semen?m tak ve skrytu dávají vzklí?it v zahradě tohoto světa, kde se bě?ně mluví pouze o hluku padajících strom?. Lidem, v?etně nás, se líbí skandály: ?Ale podívejte na to barbarství – skácel se strom a jaký to nadělalo hluk!“ – ?Nevidí? ale prales, který denně ti?e roste?“. Je rozhodující, abychom dokázali rozpoznat dobro. ?asto si naopak vá?íme druhých lidí jenom do té míry, v jaké vyhovují na?im p?edstavám. Musíme v?ak vidět ono dobro. Z toho d?vodu je d?le?ité up?ít zrak do vý?ky, ke světlu dobra, tak, jak to ?iní mongolský národ. Jedině takto, po?ínaje uznáním dobra, se utvá?í spole?ná budoucnost – pouze doceněním druhého ?lověka mu napomáháme, aby se zlep?il.
Byl jsem v srdci Asie a prospělo mi to. Prospívá, kdy? vstoupíte do dialogu s oním velkým světadílem, zachytíte jeho poselství, poznáte jeho moudrost a zp?sob nahlí?ení věcí i pojetí ?asu a prostoru. Prospělo mi, ?e jsem se setkal s mongolským národem, který uchovává své ko?eny a tradice, vá?í si starých lidí a ?ije v souladu s ?ivotním prost?edím. Je to národ, který bedlivě zkoumá nebe a cítí dech stvo?ení. Pomysleme na bezmezné a tiché mongolské pláně, které v nás podněcují pot?ebu roz?í?it obzory svého pohledu. Prosím, roz?i?me je do ?í?e a vý?ky, dívejme se a nedejme se uvěznit malichernostmi. Roz?i?me sv?j pohled, aby zahlédl dobro, které je v druhých, a byl schopen roz?í?it vlastní obzory a také roz?í?it srdce, aby chápalo a bylo nablízku ka?dému ?lověku a civilizaci.
