Pape? o cestě do Kanady: Polí?kovala mne bolest tamních p?vodních národ?
Dne?ní generální audience se konala v aule Pavla VI. a Svatý otec se p?i ní zamý?lel nad ?kajícnou poutí do Kanady“, kterou vykonal v minulém týdnu (24. – 30. ?ervence). Jeho katechezi nazvanou ?Apo?tolská cesta do Kanady“ uvedlo ?tení z Luká?ova evangelia o emauzských u?ednících.
Lk 24, 13-15
Katechezi Svatého otce p?iná?íme v plném znění:
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
Dnes bych se s vámi chtěl podělit o několik úvah nad apo?tolskou cestou do Kanady, kterou jsem vykonal v minulých dnech. Byla jiná ne? ostatní cesty. Jejím hlavním d?vodem toti? bylo setkání s p?vodními obyvateli, kterým jsem chtěl vyjád?it svou blízkost, projevit bolest a po?ádat je o odpu?tění – po?ádat o odpu?tění – za zlo zp?sobené těmi k?es?any, v?etně mnoha katolík?, kte?í v minulosti spolupracovali na asimili?ní a niveliza?ní politice prosazované tehdej?ími vládami. V Kanadě byl v této souvislosti zahájen proces, který má psát nové stránky o pouti, na ni? se u? p?ed dlouhým ?asem vydala kanadská církev spole?ně s p?vodními národy. A vskutku motto cesty, které znělo ?Krá?et spole?ně“, tuto snahu tak trochu vysvětluje. Jedná se o cestu smí?ení a uzdravení, která p?edpokládá historické znalosti, vyslechnutí p?e?iv?ích, uvědomělé ujasnění skute?nosti a p?edev?ím obrácení, změnu mentality. Z tohoto hlub?ího rozboru plyne, ?e zatímco na jedné straně někte?í mu?ové a ?eny z církve pat?ili k nejrozhodněj?ím a nejsrdnatěj?ím podporovatel?m d?stojnosti autochtonních národ?, hájili je a p?ispívali k poznávání jejich jazyk? a kultur, na straně druhé bohu?el nechyběli k?es?ané – kně?í, ?eholníci, ?eholnice a laici, kte?í se ú?astili program?, je? jsou podle na?eho dne?ního chápání nep?ijatelné a také proti?e?í evangeliu. Proto jsem se vypravil do Kanady, abych jménem církve po?ádal o odpu?tění.
Byla to tedy kajícná pou?. Vyskytlo se p?i ní mnoho radostných okam?ik?, av?ak celkový smysl a tón udávaly reflexe, pokání a smí?ení. P?ed ?ty?mi měsíci jsem ve Vatikánu v oddělených skupinách p?ijal zástupce p?vodních národ? – celkově ?est setkání tak p?ipravilo toto setkání v Kanadě. Tamní pou? se ?lenila do t?í etap: první v Edmontonu, na západě této země, druhá na východě, v Québeku, a t?etí na severu, v Iqaluit, asi t?i sta kilometr? od severního polárního kruhu. První setkání se uskute?nilo v Masqwacis, co? znamená ?Medvědí vrch“, kde se shromá?dili v?dci a ?lenové hlavních skupin p?vodních národ?: First Nations, Métis? a Inuit?. Spole?ně jsem se pono?ili do paměti – do dobré paměti tisíciletých dějin těchto národ?, které ?ily v souladu se svým územím. Tento soulad je jednou z nejkrásněj?ích vlastností p?vodních populací, které nikdy netrýzní stvo?ení, ale ?ijí s ním v harmonii. Upamatovali jsem se také na bolest, plynoucí z protrpěného p?íko?í, v?etně internátních ?kol, jeho? p?í?inou byla politika kulturní asimilace.
Po paměti nás druhý krok na?í pouti zavedl ke smí?ení. Nikoli ke vzájemnému kompromisu, který by byl zinscenovanou vidinou, nýbr? k tomu, ?e se dáme smí?it Kristem, který je na?ím pokojem (srov. Ef 2,14). U?inili jsme tak s odkazem k symbolice stromu, která zaujímá úst?ední místo v ?ivotě a ikonografii domorodých národ?.
Po paměti a smí?ení nastává uzdravení. Tento t?etí krok na?í pouti jsme u?inili na b?ehu Anenského jezera, a to právě ve svátek svatých Jáchyma a Anny. V?ichni m??eme ?erpat z Krista, vodního z?ídla. V Je?í?i jsme spat?ili blízkost Otce, která uzdravuje rány a odpou?tí h?íchy. Z této cesty paměti, smí?ení a odpu?tění prý?tí naděje pro církev, která ?ije v Kanadě i kdekoli jinde. P?ízna?ná je zde dvojice emauzských u?edník?, kte?í poté, co ujdou kus cesty se zmrtvýchvstalým Je?í?em, p?echázejí z pocitu ztroskotání k naději (srov. Lk 24, 13-35).
Jak jsem uvedl na za?átku, nosníkem této apo?tolské cesty byla spole?ná pou? s domorodými národy, na kterou navázala dvě setkání – s místní církví a státními p?edstaviteli, jim? jsem vyslovil up?ímnou vdě?nost za velikou ochotu a srde?né p?ijetí, které prokázali mně osobně i mým spolupracovník?m. P?ed vládními p?edstaviteli, domorodými v?dci a diplomatickým sborem jsem zd?raznil, ?e Svatý stolec i místní katolické spole?enství projevují konkrétní v?li k podpo?e p?vodních kultur prost?ednictvím vhodného duchovního doprovázení a se z?etelem k oby?ej?m a jazyk?m těchto národ?. Zároveň jsem poukázal na koloniza?ní mentalitu, která se dnes objevuje v r?zných formách ideologických kolonizací, které ohro?ují tradice, historii a nábo?enské vazby r?zných národ?, zplo??ují rozmanitost, soust?edí se výlu?ně na p?ítomnost a mnohdy zanedbávají povinnost pé?e o nejslab?í a nejk?eh?í ?leny spole?nosti. Je tudí? zapot?ebí, abychom se vrátili k prospě?né vyvá?enosti a harmonii, která je ně?ím jiným a vět?ím ne? pouhá rovnováha, abychom opětovně dospěli k souladu mezi modernitou a kulturou svých p?edk?, sekularizací a duchovními hodnotami. Tato skute?nost se p?ímo dotýká poslání církve, která je v celém světě povolána ke svědectví a ?rozsévání“ v?eobecného bratrství, ctícího a podporujícího lokální rozměr v jeho mnohotvárném bohatství (srov. Fratelli tutti, 142-153). Ji? jsem zmínil sv?j dík kanadským státním p?edstavitel?m, paní generální guvernérce, ministerskému p?edsedovi, p?edstavitel?m lokalit, které jsem nav?tívil, ale znovu bych chtěl zd?raznit, ?e děkuji za zp?sob, jakým napomohli k uskute?nění této cesty. Rád bych také poděkoval biskup?m, a to p?edev?ím za jednotu v rámci episkopátu: tato cesta byla z na?í strany umo?něna rovně? díky jednotě mezi biskupy, proto?e tam, kde vládne jednota, je mo?né jít vp?ed. Chtěl bych to podtrhnout a poděkovat kanadským biskup?m za jejich jednotu.
A ve znamení naděje se neslo také poslední setkání v zemi Inuit?, kde jsem pozdravil mladé a star?í generace. Uji??uji vás, ?e p?i těchto setkáních a obzvlá?tě p?i tomto posledním, jsem vnímal, jako by mne polí?kovala bolest oněch lidí, plynoucí z toho, co ztratili...sta?í lidé kv?li asimila?ní politice p?i?li o své děti a nevěděli, kde jsou. Byl to velice bolestný moment, ov?em bylo nutné nastavit tvá?: pokud chybujeme a dopou?tíme se h?íchu, musíme nastavit tvá?. Rovně? v Kanadě je toto klí?ové sousloví – mladí a sta?í – znamením ?as?. Mladí a sta?í spolu vedou dialog, aby spole?ně krá?eli dějinami mezi pamětí a proroctvím, které jsou v neustálém napětí. Ké? síla a pokojné konání kanadských p?vodních národ? slou?í jako p?íklad v?em domorodým populacím, aby se neuzavíraly, ale poskytly sv?j nepostradatelný p?ínos k utvá?ení bratr?těj?ího lidstva, je? by dokázalo milovat stvo?ení a Stvo?itele, ?ít v souladu se stvo?ením a mezi v?emi navzájem.
P?elo?ila Jana Gruberová
