Apo?tolská cesta do Iráku
Gn 12, 1.4; 15, 5-6
Dobrý den, drazí brat?i a sestry!
V minulých dnech mi Pán poskytl mo?nost nav?tívit Irák, ?ím? se uskute?nil plán sv. Jana Pavla II. Do Abrahámovy země p?edtím nikdy nevstoupil ?ádný pape? a Proz?etelnost si p?ála, aby se to událo nyní, na znamení naděje po letech války a terorismu a v pandemických tě?kostech. Po této náv?těvě se má du?e naplnila vdě?ností – vdě?ností v??i Bohu a v?em, kte?í ji umo?nili, tedy v??i prezidentovi Irácké republiky a tamní vládě, patriarch?m a biskup?m této země spolu se v?emi svěcenými slu?ebníky a vě?ícími p?íslu?ných církví, i v??i nábo?enským p?edstavitel?m, po?ínaje velkoajatolláhem Al-Sistáním, s kterým jsem pro?il nezapomenutelné setkání v jeho rezidenci v Nad?afu.
Silně jsem cítil kajícný smysl této pouti. Nemohl jsem p?istoupit k onomu zmu?enému národu, k oné mu?ednické církvi, ani? bych na sebe, jménem katolické církve, vzal onen k?í?, který ji? léta nesou. Je to velký k?í?, jako ten, který byl umístěn u vjezdu do Karako?e. Zejména jsem to vnímal p?i pohledu na dosud otev?ené rány, zp?sobené destrukcí, a je?tě více, kdy? jsem se setkal a naslouchal jsem svědk?m, kte?í p?e?ili násilí, pronásledování, vyhnanství…Zároveň jsem kolem sebe viděl radost z p?ijetí Kristova posla, viděl jsem naději upínající se k obzoru pokoje a bratrství, kterou vystihují Je?í?ova slova, je? byla mottem mé náv?těvy: “Vy v?ichni jste brat?i” (Mt 23,8). Setkal jsem se s touto nadějí v prezidentském projevu, na?el jsem ji v mnoha pozdravech a svědectvích, zpěvech a gestech. ?etl ji jsem ji v zá?ících tvá?ích mladých lidí a v ?ivých o?ích starc?. Lidé na pape?e ?ekali i pět hodin – stáli na nohou, v?etně ?en s dětmi v náru?í, ?ekali a měli v o?ích naději.
Irácký národ má právo na to, aby ?il v míru a opětovně nalezl d?stojnost, která mu nále?í. Má tisícileté nábo?enské a kulturní ko?eny: Mezopotámie je kolébkou civilizace, Bagdád byl v minulosti velice d?le?itým městem, které po staletí uchovávalo jednu z nejbohat?ích knihoven světa. Kdo ji zni?il? Válka. Válka je onou nestv?rou, která se v běhu epoch ustavi?ně mění a nadále po?írá lidstvo. Odpovědí na válku v?ak není dal?í válka, na ?in?ení zbraní se neodpovídá zbraněmi. Ptal jsem se sám sebe, kdo terorist?m prodával zbraně? Kdo dnes prodává zbraně terorist?m, kte?í se dopou?tějí dal?ího hromadného vra?dění v jiných ?ástech světa – pomysleme kup?íkladu na Afriku. Rád bych, aby mi na tuto otázku někdo odpověděl. Odpovědí je bratrství. Tato výzva platí pro Irák, av?ak nejenom pro něj: je to výzva kladená mnoha konfliktním region?m a kone?ně je bratrství výzvou, p?ed ní? stojí celý svět. Budeme schopni navázat vzájemné bratrství, prosadit jeho kulturu? Anebo budeme pokra?ovat v Kainově logice, tedy válce, a nikoli bratrství.
Právě z tohoto d?vodu jsme se jako k?es?ané a muslimové shromá?dili a spole?ně se modlili s p?edstaviteli dal?ích nábo?enství v Uru, kde si B?h p?ed zhruba ?ty?mi tisíci lety zavolal Abraháma. Abrahám je otcem ve ví?e, proto?e poslechl Bo?í hlas, který mu sliboval potomstvo, v?e opustil a vydal se na cestu. B?h dostál svým slib?m a je?tě dnes vede na?e kroky cestou pokoje, vede kroky těch, kte?í krá?ejí zemí s pohledem up?eným k nebi. Kdy? jsme v Uru spole?ně stáli pod svítícím nebem, tým? nebem, na kterém ná? otec Abrahám spat?il nás, své potomstvo, zdálo se nám, ?e nám opět zaznívá v srdcích věta: Vy v?ichni jste brat?i.
Poselství o bratrství k nám dorazilo také z církevního setkání v syrsko-katolické katedrále v Bagdádu, kde v roce 2010 bylo zavra?děno 48 lidí, v?etně dvou kně?í, kdy? slavili m?i svatou. Irácká církev je církví mu?edník? a v onom chrámu, v kterém byla památka těchto mu?edník? vyryta do kamene, se rozezněla radost ze setkání: m?j údiv z toho, ?e jsem vprost?ed tamních vě?ících, se sléval s jejich radostí z toho, ?e mezi sebou mají pape?e.
Poselství o bratrství jsme vyslali rovně? z Mosulu a Karako?e, měst na ?ece Tigris poblí? rozvalin starověkého Ninive. Jejich okupace Islámským státem zap?í?inila útěk tisíc? obyvatel, mezi nimi? bylo mnoho k?es?an? r?zných vyznání a p?íslu?ník? dal?ích pronásledovaných men?in, zejména Jezíd?. Starobylá identita těchto měst byla zni?ena. Nyní se namáhavě usiluje o jejich obnovu, muslimové zvou k?es?any, aby se vrátili, a spole?ně renovují kostely i me?ity. Tam nastává bratrství. Prosím, nep?estávejme se modlit za tyto na?e tě?ce zkou?ené bratry a sestry, aby na?li sílu k novému za?átku. Kdy? pomyslím na mnohé Irá?any, kte?í emigrovali, rád bych jim ?ekl, aby poté, co jako Abrahám v?e opustili, také jako on zachovali víru a naději a stávali se tkalci p?átelství a bratrství tam, kde nyní jsou. A pokud m??ete, vra?te se.
Poselství o bratrství povstalo také z dvojího slavení eucharistie – v Bagdádu v chaldejském ob?adu a v Erbílu, kde mne p?ijal prezident této oblasti, její premiér a ú?ední p?edstavitelé, za co? jim velice děkuji, ale také mne p?ijal tamní lid. Naděje Abrahama i jeho potomstva se uskute?nila v mystériu, které jsme slavili, v Je?í?i, Synu, kterého B?h Otec neu?et?il, nýbr? daroval ke spáse v?ech lidí. On nám svou smrtí a vzk?í?ením otev?el pr?chod do zaslíbené země, do nového ?ivota, kde budou usu?eny slzy a zahojeny rány a kde brat?i dojdou smí?ení.
Drazí brat?i a sestry, chvalme Boha za tuto historickou náv?těvu a nadále se modleme za onu zemi a za Blízký Východ. Navzdory zkázonosnému hluku zbraní irácké palmy, které jsou symbolem tohoto státu a jeho naděje, nadále rostou a p?iná?ejí ovoce. Toté? platí pro bratrství – není ho sly?et stejně jako úrodu iráckých palem, ale je plodné a umo?ňuje ná? r?st. Ké? B?h, který je pokojem, udělí bratrskou budoucnost Iráku, Blízkému východu i celému světu!
P?elo?ila Jana Gruberová
