杏MAP导航

Kdy啪 do baziliky sv. Petra za膷ínají proudit turisté, zaznívají z r暖zn臎 skrytých míst chrámu útr啪ky zp臎v暖 a slova liturgie v r暖zných jazycích. Kdo hledá pravidelné m拧e, musí dojít  k ji啪nímu transeptu baziliky, k oltá艡i sv. Josefa. M暖啪ete mít ale to 拧t臎stí a p艡ijít do baziliky sv. Petra ve chvíli, kdy se celebruje u oltá艡e Katedry sv. Petra, navr啪eného Gian Lorenzem Berninim v letech 1657 a啪 1666.

Tato ú啪asná kompozice je syntézou v拧estranného umu tohoto architekta a socha艡e, ale také výsledkem jisté rivality. Kdy啪 Gian Lorenzo Bernini za膷al pracovat na projektu, táhlo mu u啪 na 拧edesátku, m臎l za sebou 艡adu významných d臎l, ale po celý 啪ivot byl srovnáván s Michelangelem.

Oba byli v拧estranní um臎lci, oba pracovali ve slu啪bách pape啪暖, ve Vatikánu i jinde. Ale sláva spojená s Michelangelem, který dal kone膷ný tvar bazilice nad Petrovým hrobem, jako by byla nep艡ekonatelná.

V oltá艡i Katedry v拧ak Bernini p艡i拧el s n臎膷ím zcela novým. Michelangelo o sto let d艡íve pojal fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli jako pokra膷ování reálného prostoru. Bernini 拧el nyní je拧t臎 dál 鈥� prost艡ednictvím sv臎tla propojuje ná拧 pozemský prostor s prostorem nadpozemským, nadp艡irozeným.

Náv拧t臎vníci baziliky hledí na kompozici v záv臎ru chrámu s ú啪asem. Podivují se nad jeho rozm臎ry: Holubice Ducha svatého uprost艡ed okna m臎艡í 1,7 m, a jen biskupské mitry církevních otc暖 jsou vysoké 1,5 m, k odlití soch bylo zapot艡ebí mnoha tun bronzu a monument je tak jist臎 také p艡íkladem technické dovednosti na拧ich p艡edk暖.  

Zastavme se ale a podívejme se na oltá艡 katedry jinak. Nejde p艡ece jen o technickou stránku, máme p艡ed sebou oltá艡 a vrcholné Berniniho dílo, jeho啪 hlavním tématem je sv臎tlo. Jestli啪e u啪 v Michelangelov臎 pojetí apsidy Svatopetrské baziliky m臎lo sv臎tlo zásadní roli jako rovnocenný protihrá膷 modelované hmoty zdiva, Bernini dovádí tento socha艡ský princip k dokonalosti, a komponuje vizi otev艡ených nebes, ze kterých se v záplav臎 sv臎tla sná拧í holubice Ducha svatého, kolem ní se vzná拧ejí v oblacích and臎lé a z této vize sestupuje dol暖 ohromný bronzový tr暖n, který v拧ak skrývá jiný, men拧í, na kterém podle tradice kázal sv. Petr. Mohlo by se tedy 艡íci, 啪e Berniniho kompozice je vlastn臎 relikviá艡em, ale tím bychom mo啪ná opomenuli to hlavní. Monumentální scéna, vytvo艡ená v letech 1657-1666, ve skute膷nosti p艡ipomíná po v臎ky stále nový úkol Petrových nástupc暖, hlásat Krista, vykládat a u膷it Bo啪í slovo. Proto se nad Petrovou katedrou vzná拧í symbol Ducha svatého, který uvádí do celé Pravdy, je Ut臎拧itel a P艡ímluvce, ale také napovídá správná slova ve chvílích pronásledování.

Po stranách tr暖nu stojí 膷ty艡i postavy vynikajících teolog暖, sv. Ambro啪 a Augustin 鈥� jako otcové k艡es钮anského západu 鈥� a sv. Atanasius a Jan Chrysostomos reprezentující východní církev, a gestem svých rukou jako by tr暖n nadná拧eli.

Tr暖n samotný zdobí reliéfy t艡í evangelijních perikop, které o úkolu pape啪e, jako Kristova zástupce na zemi, vypovídají mnoho: Pas mé ovce 鈥� tedy sv臎艡ení lidského stádce Petrovi, Mytí nohou 鈥� které ukazuje jaká je povaha jeho slu啪by, a kone膷n臎 p艡edání klí膷暖 nebeského království.

Oltá艡 katedry sv. Petra vznikal sou膷asn臎 se Svatopetrským nám臎stím, které dalo kone膷ný tvar prostoru p艡ed bazilikou. Poutník, p艡icházející k hrobu sv. Petra, tak nejprve vstoupí do prostoru nám臎stí, které samo je chrámovou p艡edsíní, posvátným prostorem pod otev艡eným nebem. Ocitne se v náru膷í Berniniho kolonády, symbolizující náru膷 církve, spole膷enství, do n臎ho啪 nále啪í, jak sv臎tci v拧ech stav暖 a nejr暖zn臎j拧ích osud暖, lemující horizont na balustrád臎 kolonády, tak i poutník sám.

A poutník krá膷í dál a kdy啪 vstoupí do baziliky, spat艡í, 啪e baldachýn nad hrobem apo拧tola Petra rámuje také Katedru, biskupský stolec, v záv臎ru chrámu, který odkazuje k prvnímu úkolu Petrových nástupc暖: hlásat evangelium a u膷it Bo啪í lid. A putování pokra膷uje, a poté, co se poutník poklonil p艡ed sv臎dectvím prvních sv臎dk暖 víry, je ve sv臎tle Ducha svatého sám vybídnut k následování, pod vedení sv. Petra a jeho Nástupc暖, kterým Kristus sv臎艡il klí膷e nebeského království.