杏MAP导航

Kdy? do baziliky sv. Petra za?ínají proudit turisté, zaznívají z r?zně skrytých míst chrámu útr?ky zpěv? a slova liturgie v r?zných jazycích. Kdo hledá pravidelné m?e, musí dojít  k ji?nímu transeptu baziliky, k oltá?i sv. Josefa. M??ete mít ale to ?těstí a p?ijít do baziliky sv. Petra ve chvíli, kdy se celebruje u oltá?e Katedry sv. Petra, navr?eného Gian Lorenzem Berninim v letech 1657 a? 1666.

Tato ú?asná kompozice je syntézou v?estranného umu tohoto architekta a socha?e, ale také výsledkem jisté rivality. Kdy? Gian Lorenzo Bernini za?al pracovat na projektu, táhlo mu u? na ?edesátku, měl za sebou ?adu významných děl, ale po celý ?ivot byl srovnáván s Michelangelem.

Oba byli v?estranní umělci, oba pracovali ve slu?bách pape??, ve Vatikánu i jinde. Ale sláva spojená s Michelangelem, který dal kone?ný tvar bazilice nad Petrovým hrobem, jako by byla nep?ekonatelná.

V oltá?i Katedry v?ak Bernini p?i?el s ně?ím zcela novým. Michelangelo o sto let d?íve pojal fresku Posledního soudu v Sixtinské kapli jako pokra?ování reálného prostoru. Bernini ?el nyní je?tě dál – prost?ednictvím světla propojuje ná? pozemský prostor s prostorem nadpozemským, nadp?irozeným.

Náv?těvníci baziliky hledí na kompozici v závěru chrámu s ú?asem. Podivují se nad jeho rozměry: Holubice Ducha svatého uprost?ed okna mě?í 1,7 m, a jen biskupské mitry církevních otc? jsou vysoké 1,5 m, k odlití soch bylo zapot?ebí mnoha tun bronzu a monument je tak jistě také p?íkladem technické dovednosti na?ich p?edk?.  

Zastavme se ale a podívejme se na oltá? katedry jinak. Nejde p?ece jen o technickou stránku, máme p?ed sebou oltá? a vrcholné Berniniho dílo, jeho? hlavním tématem je světlo. Jestli?e u? v Michelangelově pojetí apsidy Svatopetrské baziliky mělo světlo zásadní roli jako rovnocenný protihrá? modelované hmoty zdiva, Bernini dovádí tento socha?ský princip k dokonalosti, a komponuje vizi otev?ených nebes, ze kterých se v záplavě světla sná?í holubice Ducha svatého, kolem ní se vzná?ejí v oblacích andělé a z této vize sestupuje dol? ohromný bronzový tr?n, který v?ak skrývá jiný, men?í, na kterém podle tradice kázal sv. Petr. Mohlo by se tedy ?íci, ?e Berniniho kompozice je vlastně relikviá?em, ale tím bychom mo?ná opomenuli to hlavní. Monumentální scéna, vytvo?ená v letech 1657-1666, ve skute?nosti p?ipomíná po věky stále nový úkol Petrových nástupc?, hlásat Krista, vykládat a u?it Bo?í slovo. Proto se nad Petrovou katedrou vzná?í symbol Ducha svatého, který uvádí do celé Pravdy, je Utě?itel a P?ímluvce, ale také napovídá správná slova ve chvílích pronásledování.

Po stranách tr?nu stojí ?ty?i postavy vynikajících teolog?, sv. Ambro? a Augustin – jako otcové k?es?anského západu – a sv. Atanasius a Jan Chrysostomos reprezentující východní církev, a gestem svých rukou jako by tr?n nadná?eli.

Tr?n samotný zdobí reliéfy t?í evangelijních perikop, které o úkolu pape?e, jako Kristova zástupce na zemi, vypovídají mnoho: Pas mé ovce – tedy svě?ení lidského stádce Petrovi, Mytí nohou – které ukazuje jaká je povaha jeho slu?by, a kone?ně p?edání klí?? nebeského království.

Oltá? katedry sv. Petra vznikal sou?asně se Svatopetrským náměstím, které dalo kone?ný tvar prostoru p?ed bazilikou. Poutník, p?icházející k hrobu sv. Petra, tak nejprve vstoupí do prostoru náměstí, které samo je chrámovou p?edsíní, posvátným prostorem pod otev?eným nebem. Ocitne se v náru?í Berniniho kolonády, symbolizující náru? církve, spole?enství, do něho? nále?í, jak světci v?ech stav? a nejr?zněj?ích osud?, lemující horizont na balustrádě kolonády, tak i poutník sám.

A poutník krá?í dál a kdy? vstoupí do baziliky, spat?í, ?e baldachýn nad hrobem apo?tola Petra rámuje také Katedru, biskupský stolec, v závěru chrámu, který odkazuje k prvnímu úkolu Petrových nástupc?: hlásat evangelium a u?it Bo?í lid. A putování pokra?uje, a poté, co se poutník poklonil p?ed svědectvím prvních svědk? víry, je ve světle Ducha svatého sám vybídnut k následování, pod vedení sv. Petra a jeho Nástupc?, kterým Kristus svě?il klí?e nebeského království.