杏MAP导航

艠ím byl pro chodce v啪dycky slo啪itým místem. A v tom se nic nezm臎nilo. Kdy啪 se proplétáte mezi elektrickými skútry, h艡mícím provozem a zrádnou dla啪bou, mohlo by se zdát, 啪e 膷lov臎k pot艡ebuje and臎la strá啪ného i k tomu, aby se dostal na zajednanou ve膷e艡i. Nezapome艌te, 啪e první poutníci to m臎li je拧t臎 t臎啪拧í. 沤ádné pouli膷ní lampy, a v拧udyp艡ítomní lapkové, v啪dy hotoví p艡ipravit vás o majetek a n臎kdy i o 啪ivot. Na pomoc pro ty, kdo bloudí ve tm臎, vznikly v 艠ím臎 tzv. Madonnelle, obrazy Panny Marie na zdech podél 艡ímských ulic, na k艡i啪ovatkách cest nebo v zapomenutých edikulách, kde Panna Maria bdí nad m臎stem u啪 po staletí.

Sta艡í 艠ímané znali nástrahy dlouhých temných nocí. K艡i啪ovatky cest st艡e啪ili Lares Compitales, bezejmenná, pradávná bo啪stva, jejich啪 pomoc lidé vzývali uprost艡ed nástrah ka啪dodenního 啪ivota.  K艡es钮ané tuto út臎拧nou praxi nahradili obrazy Panny Marie, inspirováni snad nejslavn臎j拧ím mariánským obrazem 艠íma, Salus Populi Romani, dnes v bazilice P. Marie V臎t拧í. Od 6. století bývala no拧ena v procesí, v dobách nebezpe膷í, morových ran, záplav nebo invaze byla vystavována, aby bd臎la nad obyvateli 艠íma.

P艡ítomnost P. Marie byla záhy vzývána v拧ude ve m臎st臎, na její po膷est vznikly malé  kapli膷ky a edikuly, n臎které rafinovan臎j拧í, jiné zcela prosté. V 膷asto bou艡livých d臎jinách 艠íma, m臎st拧tí p艡edstavitelé podporovali 拧í艡ení t臎chto mariánských míst nejen jako zbo啪nou praxi, ale je také coby prost艡edek k potla膷ení rozbroj暖. Ve 膷tvrtích jako Monti nebo Trastevere, kde byly lidové nepokoje na po艡adu dne, se mno啪ily obrazy P. Marie v nad臎ji, 啪e její bd臎lé o膷i odradí m臎stské 啪ivly od násilí.

Obrazy a sochy P. Marie v拧ak neslou啪ily pouze k duchovnímu povzbuzení. Ve m臎st臎 bez pouli膷ního osv臎tlení m臎ly také praktickou roli. Ti, kdo museli v noci procházet temnými, klikatými 艡ímskými ulicemi, nacházeli cestu osv臎tlenou votivními lampi膷kami. Metafora o zahlédnutém sv臎tle musela lidem, které mariánská sv臎tla dovedla dom暖, p艡ipadat velmi výsti啪ná.

Dnes si jich turista sotva v拧imne, pokud nejsou obzvlá拧钮 zdobené barokními rozvilinami nebo t艡pytivou mozaikou. O膷i poutníka v拧ak zjistí, 啪e dávno p艡ed kamerovými systémy a Velkým bratrem, k艡es钮ané vzhlí啪eli k milosrdným o膷ím P. Marie, aby je ut臎拧ily v prostých lidských starostech poutník暖 啪ivotem.

Madonna della Strada, Panna Maria z cesty, zaujímá 膷estné místo mezi 艡ímskými Madonami. Její titul pochází ze starov臎kého ozna膷ení prvních k艡es钮anských komunit, jejich啪 konvertité hledali cestu ke spáse. Kaple P. Marie stála od dávných dob naproti Kapitolskému pahorku, kde shlí啪ela na cestu, po které se nov臎 zvolený pape啪 ubíral v procesí na Laterán, aby se ujal 艡ímské katedrály.

Panna Maria z cesty odtud také bd臎la nad hranicí mezi starov臎kým pohanským m臎stem a moderním k艡es钮anským 艠ímem. Pape啪 Sixtus IV. ji nechal p艡emalovat b臎hem své kampan臎 na obnovu 艡ímských Madon k jubilejnímu roku 1475. O necelé století pozd臎ji p艡i拧el do 艠íma Ignác z Loyoly a na míst臎 dávné kapli膷ky za膷al budovat nádherný nový kostel Il Gesù. Uctívaný obraz dostal vlastní kapli v levém transeptu a P. Maria z cesty se stala ochránkyní jezuit暖, kte艡í se odtud roze拧li do celého sv臎ta.

Nejv臎t拧í rozmach v拧ak za啪ily Madonnelle v 18. století. A膷koli se jim b臎hem staletí p艡ipisovalo mnoho zázrak暖, ve chvíli, kdy se po Evrop臎 拧í艡ilo osvícenství a pro ka啪dou událost se na拧lo racionální vysv臎tlení, starobylé mariánské obrazy zpochyb艌ovaly v臎decká dogmata doby. V roce 1796 Napoleonova vojska vtrhla do Itálie a oko dobyvatele se obrátilo na 艠ím. Invaze se zdála nevyhnutelná a 艠ímané se p艡ipravovali na plen臎ní. 9. 膷ervence 1796 se v拧ak roz拧í艡ila zpráva, 啪e mnoho mariánských obraz暖 pohnulo o膷ima.

Bylo to pova啪ováno za znamení zájmu P. Marie o to, co p艡ijde. Obrazy proto byly pe膷liv臎 sledovány a zprávy o zázracích pokra膷ovaly po celý rok.

艠ímané vy拧li do ulic a v reakci na zázra膷né události se postili a modlili. Kdy啪 se pak vy拧et艡ovalo, kdo co vid臎l na 36 zázra膷ných vyobrazeních, stáli vedle sebe 拧lechtici i nuzáci, svorn臎 sv臎d膷ili o zázracích a slibovali svou oddanost Pann臎 Marii.

Podivuhodná gesta P. Marie vytvo艡ila égalité a fraternité mezi spole膷enskými t艡ídami, ani啪 by bylo zapot艡ebí krvavé revoluce.

Sjednocení Itálie a p艡estavba 艠íma na hlavní m臎sto zem臎 p艡inesly ztrátu mnoha t臎chto mariánských zastavení. Nicmén臎 soupis po艡ízený badatelem Alessandrem Ruffinim v roce 1853 uvádí 2739 t臎chto svatých obraz暖 v 艠ím臎. Dnes jich je n臎co p艡es 500.

A膷koli m臎stskou krajinu 艠íma zdobilo mnoho mariánských vyobrazení, paradoxn臎 nejslavn臎j拧í 艡ímské nám臎stí, nám臎stí svatého Petra, svou Madonnellu postrádalo. Madernova fasáda nese 13 soch, Berniniho kolonádu zavr拧uje 140 postav sv臎tc暖 a Petr a Pavel stojí p艡ímo na nám臎stí.

Svatý Jan Pavel II. situaci napravil, v návaznosti na dal拧í nov臎j拧í mariánský zázrak. 13. kv臎tna 1981 zasáhl Jana Pavla II. atentátník p艡ímo do hrudi. Kulka minula b艡i拧ní tepnu o milimetry. Pape啪 Jan Pavel II. své p艡e啪ití p艡i膷ítal zásahu P. Marie, která 鈥� jak 艡ekl 鈥� vedla dráhu kulky a zachránila mu 啪ivot. Na艡ídil proto, aby vatikánská mozaiková dílna umístila nad nám臎stí vyobrazení Panny Marie Mater Ecclesiae, Matky církve.

Ka啪dý jist臎 u啪 sly拧el staré úsloví, 啪e v拧echny cesty vedou do 艠íma. Obrazy P. Marie, které zdobí kdejaký kout V臎膷ného m臎sta, v拧ak p艡ipomínají, 啪e cesta, kterou skute膷n臎 hledáme, vede k jejímu Synu, k Je啪í拧i.