杏MAP导航

?ím byl pro chodce v?dycky slo?itým místem. A v tom se nic nezměnilo. Kdy? se proplétáte mezi elektrickými skútry, h?mícím provozem a zrádnou dla?bou, mohlo by se zdát, ?e ?lověk pot?ebuje anděla strá?ného i k tomu, aby se dostal na zajednanou ve?e?i. Nezapomeňte, ?e první poutníci to měli je?tě tě??í. ?ádné pouli?ní lampy, a v?udyp?ítomní lapkové, v?dy hotoví p?ipravit vás o majetek a někdy i o ?ivot. Na pomoc pro ty, kdo bloudí ve tmě, vznikly v ?ímě tzv. Madonnelle, obrazy Panny Marie na zdech podél ?ímských ulic, na k?i?ovatkách cest nebo v zapomenutých edikulách, kde Panna Maria bdí nad městem u? po staletí.

Sta?í ?ímané znali nástrahy dlouhých temných nocí. K?i?ovatky cest st?e?ili Lares Compitales, bezejmenná, pradávná bo?stva, jejich? pomoc lidé vzývali uprost?ed nástrah ka?dodenního ?ivota.  K?es?ané tuto útě?nou praxi nahradili obrazy Panny Marie, inspirováni snad nejslavněj?ím mariánským obrazem ?íma, Salus Populi Romani, dnes v bazilice P. Marie Vět?í. Od 6. století bývala no?ena v procesí, v dobách nebezpe?í, morových ran, záplav nebo invaze byla vystavována, aby bděla nad obyvateli ?íma.

P?ítomnost P. Marie byla záhy vzývána v?ude ve městě, na její po?est vznikly malé  kapli?ky a edikuly, některé rafinovaněj?í, jiné zcela prosté. V ?asto bou?livých dějinách ?íma, měst?tí p?edstavitelé podporovali ?í?ení těchto mariánských míst nejen jako zbo?nou praxi, ale je také coby prost?edek k potla?ení rozbroj?. Ve ?tvrtích jako Monti nebo Trastevere, kde byly lidové nepokoje na po?adu dne, se mno?ily obrazy P. Marie v naději, ?e její bdělé o?i odradí městské ?ivly od násilí.

Obrazy a sochy P. Marie v?ak neslou?ily pouze k duchovnímu povzbuzení. Ve městě bez pouli?ního osvětlení měly také praktickou roli. Ti, kdo museli v noci procházet temnými, klikatými ?ímskými ulicemi, nacházeli cestu osvětlenou votivními lampi?kami. Metafora o zahlédnutém světle musela lidem, které mariánská světla dovedla dom?, p?ipadat velmi výsti?ná.

Dnes si jich turista sotva v?imne, pokud nejsou obzvlá?? zdobené barokními rozvilinami nebo t?pytivou mozaikou. O?i poutníka v?ak zjistí, ?e dávno p?ed kamerovými systémy a Velkým bratrem, k?es?ané vzhlí?eli k milosrdným o?ím P. Marie, aby je utě?ily v prostých lidských starostech poutník? ?ivotem.

Madonna della Strada, Panna Maria z cesty, zaujímá ?estné místo mezi ?ímskými Madonami. Její titul pochází ze starověkého ozna?ení prvních k?es?anských komunit, jejich? konvertité hledali cestu ke spáse. Kaple P. Marie stála od dávných dob naproti Kapitolskému pahorku, kde shlí?ela na cestu, po které se nově zvolený pape? ubíral v procesí na Laterán, aby se ujal ?ímské katedrály.

Panna Maria z cesty odtud také bděla nad hranicí mezi starověkým pohanským městem a moderním k?es?anským ?ímem. Pape? Sixtus IV. ji nechal p?emalovat během své kampaně na obnovu ?ímských Madon k jubilejnímu roku 1475. O necelé století později p?i?el do ?íma Ignác z Loyoly a na místě dávné kapli?ky za?al budovat nádherný nový kostel Il Gesù. Uctívaný obraz dostal vlastní kapli v levém transeptu a P. Maria z cesty se stala ochránkyní jezuit?, kte?í se odtud roze?li do celého světa.

Největ?í rozmach v?ak za?ily Madonnelle v 18. století. A?koli se jim během staletí p?ipisovalo mnoho zázrak?, ve chvíli, kdy se po Evropě ?í?ilo osvícenství a pro ka?dou událost se na?lo racionální vysvětlení, starobylé mariánské obrazy zpochybňovaly vědecká dogmata doby. V roce 1796 Napoleonova vojska vtrhla do Itálie a oko dobyvatele se obrátilo na ?ím. Invaze se zdála nevyhnutelná a ?ímané se p?ipravovali na plenění. 9. ?ervence 1796 se v?ak roz?í?ila zpráva, ?e mnoho mariánských obraz? pohnulo o?ima.

Bylo to pova?ováno za znamení zájmu P. Marie o to, co p?ijde. Obrazy proto byly pe?livě sledovány a zprávy o zázracích pokra?ovaly po celý rok.

?ímané vy?li do ulic a v reakci na zázra?né události se postili a modlili. Kdy? se pak vy?et?ovalo, kdo co viděl na 36 zázra?ných vyobrazeních, stáli vedle sebe ?lechtici i nuzáci, svorně svěd?ili o zázracích a slibovali svou oddanost Panně Marii.

Podivuhodná gesta P. Marie vytvo?ila égalité a fraternité mezi spole?enskými t?ídami, ani? by bylo zapot?ebí krvavé revoluce.

Sjednocení Itálie a p?estavba ?íma na hlavní město země p?inesly ztrátu mnoha těchto mariánských zastavení. Nicméně soupis po?ízený badatelem Alessandrem Ruffinim v roce 1853 uvádí 2739 těchto svatých obraz? v ?ímě. Dnes jich je něco p?es 500.

A?koli městskou krajinu ?íma zdobilo mnoho mariánských vyobrazení, paradoxně nejslavněj?í ?ímské náměstí, náměstí svatého Petra, svou Madonnellu postrádalo. Madernova fasáda nese 13 soch, Berniniho kolonádu zavr?uje 140 postav světc? a Petr a Pavel stojí p?ímo na náměstí.

Svatý Jan Pavel II. situaci napravil, v návaznosti na dal?í nověj?í mariánský zázrak. 13. května 1981 zasáhl Jana Pavla II. atentátník p?ímo do hrudi. Kulka minula b?i?ní tepnu o milimetry. Pape? Jan Pavel II. své p?e?ití p?i?ítal zásahu P. Marie, která – jak ?ekl – vedla dráhu kulky a zachránila mu ?ivot. Na?ídil proto, aby vatikánská mozaiková dílna umístila nad náměstí vyobrazení Panny Marie Mater Ecclesiae, Matky církve.

Ka?dý jistě u? sly?el staré úsloví, ?e v?echny cesty vedou do ?íma. Obrazy P. Marie, které zdobí kdejaký kout Vě?ného města, v?ak p?ipomínají, ?e cesta, kterou skute?ně hledáme, vede k jejímu Synu, k Je?í?i.