杏MAP导航

Andrea Tornielli a Andrea Monda

Po setkání s ruským velvyslancem u Svatého stolce se kardinál Matteo Maria Zuppi zastavil ve Vatikánském rozhlase, aby poskytl vatikánským médiím rozhovor na téma míru. Rozhovor za膷íná slovy, která pronesl pape啪 Lev XIV. dne 17. 膷ervna p艡i p艡ijetí Italské biskupské konference, kdy cht臎l dát jasný a vzhledem k sou膷asné dob臎 dramaticky aktuální pokyn a po啪ádal v拧echny diecéze, aby rozvíjely pastoraci míru. Lev XIV. ocenil iniciativu mírových 拧kol, zku拧enost, která ji啪 existuje v n臎kterých italských diecézích, a zd暖raznil, 啪e se jedná o naléhavou zále啪itost pro v拧echny.

Jak jste vnímali tato pape啪ova slova a co konkrétn臎 hodláte ud臎lat pro jejich uvedení do praxe?

Je d暖le啪ité, a za to vám d臎kuji, najít p艡íle啪itosti k diskusi, k dialogu o t臎chto tématech, která jsou dnes podle mého názoru rozhodující a dramatická; proto啪e se nem暖啪eme omezit na akademickou diskusi o míru, která by nakonec byla dialogem t臎ch, kterým se da艡í dob艡e a kte艡í diskutují o tom, jak se mít je拧t臎 lépe; ne, toto je tragická diskuse, která se potýká s mnoha válkami, s hrozným násilím, s logikou zbrojení, tedy s podn臎cováním válek, s logikou, 啪e zbran臎 jsou jediným zp暖sobem, jak zabránit válce nebo dosáhnout míru. 艠ekl bych tedy, 啪e pape啪ova výzva nará啪í na situaci, kterou pouze nezodpov臎dní lidé mohou pova啪ovat za udr啪itelnou, a n臎kdy se mi zdá, 啪e nezodpov臎dní lidé existují, 啪e jsou nap艡íklad ti, kte艡í si v啪dy myslí, 啪e v拧echno bude v po艡ádku, kte艡í se nekonfrontují s realitou. Bylo by tedy nezodpov臎dné ne艡e拧it problém míru, zatímco pape啪 jako zodpov臎dný 膷lov臎k nás po啪ádal, abychom z ka啪dého spole膷enství u膷inili 鈥瀌omov míru鈥�. Pou啪il tento velmi konkrétní a velmi ú膷inný výraz: domov míru. V 膷em tedy spo膷ívá na拧e úsilí? P艡edev拧ím v modlitb臎. Jako Stálá rada italské biskupské konference jsme v tomto bod臎 poukázali na p艡íle啪itost, kterou poskytuje svátek Letnic, a od toho se odvíjí pot艡eba najít i dal拧í p艡íle啪itosti, jak zapojit v拧echny na拧e komunity. Letnice jsou toti啪 okam啪ikem, kdy se v拧ichni setkáváme: v拧echny národy sjednocené Duchem, co啪 je p艡esný opak Babylonu, a my jsme cht臎li, aby se tento okam啪ik stal velkou invokací za mír. Tak啪e modlitba, a pak p艡ijetí a solidarita. V p艡ijetí je toti啪 lék na násilí, na válku, a na druhé stran臎 je solidarita nezbytná pro pomoc t臎m, kte艡í jsou zmítáni válkou. Uvedu p艡íklad, který s velkou radostí zapojil mnoho organizací Charity, a to jak ty, které jsou p艡ijímány, tak ty, které p艡ijímají: d臎ti, které p艡ijely z Ukrajiny na ur膷itou dobu do míru, na chvíli oddechu od války. Mám na mysli zejména ty, které p艡ivítaly d臎ti z letního tábora ve Vatikánu, co啪 je krásná iniciativa, která ji啪 艡adu let existuje pro d臎ti vatikánských zam臎stnanc暖 díky práci otce Franca Fontany; není náhodou, 啪e Zelenský pod臎koval pape啪i za toto p艡ijetí.

Farnost jako d暖m míru, který m暖啪e být také 鈥炁�kolou míru鈥�: je tedy vzd臎lání základní a nevyhnutelnou cestou k nastolení míru?

To je jist臎 krásné poselství Dne míru: výchova jako 鈥瀓méno míru鈥�. Také proto, 啪e 鈥� a to je t艡eba mít na pam臎ti 鈥� dnes bohu啪el existuje výchova k válce, která je výchovou k násilí, nenávisti, ignoranci a p艡edsudk暖m. Mám na mysli takzvané 鈥瀔lávesnicové bojovníky鈥�: podle mého názoru se jedná o formu gramotnosti, o výchovu k válce. Válka toti啪 nikdy nep艡ichází náhle, není to blesk; pokud je bleskem, n臎膷ím, co vzniká v ur膷itém prost艡edí, d臎je se tak proto, 啪e se toto prost艡edí ji啪 p艡eh艡álo, elektrizovalo, nebylo vychováno k míru, co啪 je p艡esn臎 opakem, tedy seznamováním se, vytvá艡ením vazeb, respektem, pozorností, sítí setkávání. Domnívám se, 啪e v domovech míru je velmi d暖le啪ité se ka啪dý den trochu cvi膷it, aby se zabránilo procesu, který vede k vytvá艡ení 鈥瀔lávesnicových rvá膷暖鈥�, a místo toho zahájit opa膷né procesy ve 拧kolách, v dru啪inách, ve farnostech. Mám na mysli krásné p艡íklady mnoha dru啪in nebo mnoha 拧kol ital拧tiny. Mnohé farnosti a organizace tyto 拧koly z艡izují, proto啪e jazyk je také prvním prost艡edkem, jak se cítit doma, jak dostat klí膷 od domu. Nebo myslím na ty d臎tí a mladé lidi, kte艡í jsou paradoxn臎 stále pova啪ováni za cizince, p艡esto啪e jsou kamarády na拧ich d臎tí, a proto by m臎lo být na拧í p艡irozenou povinností jim pomáhat, chránit je, pomáhat jim dohnat to, v 膷em mají ur膷ité znevýhodn臎ní, které samoz艡ejm臎 vyplývá z prost艡edí, v n臎m啪 啪ijí jejich rodiny. Tyto signály, které vidím na mnoha místech, pova啪uji za po膷átky 鈥瀏ramotnosti鈥� nezbytné k vytvo艡ení 拧kol míru. Jsou to skute膷nosti, které podporují setkávání, poznávání toho, co se d臎je, proto啪e existuje mnoho nev臎domosti a v d暖sledku toho i polarizace. Musíme proto prosazovat vzd臎lávání, poznání a tím i kvalitní informovanost.

Válka není blesk, neza膷íná stisknutím spou拧t臎, ale mnohem d艡íve: za膷íná v srdci 膷lov臎ka a souvisí práv臎 s rostoucí nenávistí, která je podn臎cována. V tomto smyslu 拧koly míru otevírají mo啪nosti dialogu, setkávání, bratrství, vzájemného p艡ijetí, zbavení se strachu z druhého, zkrátka v拧echny mo啪né cesty k míru. Pape啪 Lev XIV. se ve své promluv臎 o míru dotkl oblasti, která odkazuje na sociální nauku církve. N臎kdy se ozývají kritické hlasy, 啪e místo t臎chto témat by se m臎lo zabývat hlásáním evangelia, 啪e by se m臎lo mluvit o Bohu, jako by zabývání se t臎mito otázkami a anga啪ovanost v t臎chto oblastech ubíraly na ryzosti víry a hlásání evangelia. Vzpome艌me na úsilí pape啪暖, na encykliky pape啪e Franti拧ka Laudato si' a Fratelli tutti, na téma 啪ivotního prost艡edí, na které nás pape啪 Lev XIV. v t臎chto dnech velmi d暖razn臎 upozornil, a které jsou naopak vnímány jako 鈥瀡olitelné鈥� aspekty, kterými se církev m暖啪e zabývat, ale nemusí. Není tím víra redukována na n臎co nevt臎leného? Neobchází se tímto zp暖sobem ryze evangelijní ko艡en celého tohoto úsilí?

Ko艡en je jasný a spo膷ívá v tom, 啪e evangelium vstupuje do d臎jin a nevyvádí nás z nich. Co má církev d臎lat? Co d臎lá? Mluví o Kristu. Co ud臎lal pape啪 Franti拧ek? Ned臎lal nic jiného, ne啪 啪e mluvil o Kristu, 艡ekl to hned na za膷átku, v Evangelii gaudium, kde první slovo ozna膷uje práv臎 kerigma, hlásání Krista. A mluvit o Kristu znamená vstoupit do d臎jin, proto啪e existuje velmi úzké spojení mezi evangelizací a lidským rozvojem, mezi eucharistickou hostinou a hostinou chudých, mezi p艡ípravou eucharistického stolu a p艡ípravou stolu pro druhé. Toto spojení mezi láskou a pravdou, mezi evangelizací a lidským rozvojem, nesmí nikdy chyb臎t. N臎kdy p艡ichází nejprve lidský rozvoj a pak pochopíte evangelium, jindy p艡ichází nejprve evangelium a pak si uv臎domíte, otev艡ete o膷i a 艡eknete si: ale já musím milovat svého nejmen拧ího bratra, pochopit, 啪e Je啪í拧 je v n臎m; to je ten, koho musím nav拧tívit, p艡ijmout, obléct a musím se sna啪it odstranit p艡í膷inu, pro膷 je takový, bez 拧at暖. Mezi t臎mito dv臎ma 膷iny je hluboká jednota. N臎kdy není synchronizace dokonalá a je t艡eba spojit oba okam啪iky, ale oba okam啪iky jsou jako srdce, dva údery srdce, systola a extrasystola: jdou spolu, láska a pravda, evangelizace a podpora 膷lov臎ka. Jsou to dva údery církevního srdce.

Vra钮me se ke slov暖m pape啪e Lva XIV., který vyzval, aby se farnosti staly domovy míru. M暖啪e být tato výzva p艡íle啪itostí k zamy拧lení nad povahou farnosti, jejím osudem a nutností zm臎n, kterými musí také projít?

Ano, bezpochyby, a v臎艡ím, 啪e farnosti se m臎ní p艡edev拧ím ve st艡ední a severní 膷ásti na拧í zem臎. V sou膷asné dob臎 je farnost v jednotném 膷ísle spí拧e výjimkou; obvykle se jedná o farnosti v mno啪ném 膷ísle, co啪 také pomáhá r暖stu spole膷enství. 鈥濵oje jediná farnost鈥� ji啪 neexistuje. Jde v拧ak o to, aby farnost byla skute膷n臎 domovem, a místo toho n臎kdy riskujeme, 啪e farnosti budou anonymními místy, co啪 musíme uznat. Velkou výzvou je utvá艡et bratrství, budovat spole膷enství, rozvíjet poznání a schopnost vztah暖. Kolikrát jsme trvali na tématu vztah暖, které v拧ak nespo膷ívají v nápomocných skupinách, v ob膷asném setkávání, v sousedském spole膷enství, ale práv臎 v domov臎. Zám臎rn臎 pou啪ívám výraz, který je pape啪i Franti拧kovi drahý: domov, kde se v拧ichni mohou cítit jako doma. V臎艡ím, 啪e to je velká výzva, která tu byla v啪dy, a dnes bych 艡ekl, 啪e je拧t臎 více ve sv臎t臎, který nás izoluje a staví proti sob臎. V Itálii tvo艡í jednu t艡etinu domácností jedna osoba: tento údaj roste, zatímco pokles porodnosti 膷asto vede k tomu, 啪e se domov zmen拧uje na garsonku. Církev by tedy m臎la být místem, kde je st暖l v啪dy prost艡ený a kde ka啪dý, i ten, kdo je sám, m暖啪e najít místo, kde zjistí, 啪e ve skute膷nosti má mnoho bratr暖 a sester.

Uplynuly dva m臎síce od volby pape啪e Lva XIV., volby, která byla v n臎kterých ohledech p艡ekvapivá. I z laického hlediska bychom m臎li být up艡ímní a p艡iznat, 啪e existuje n臎co, co lidskému rozumu uniká a je nevysv臎tlitelné. Vyvstává toti啪 otázka, jak je mo啪né, 啪e 133 lidí r暖zného p暖vodu a jazyka, z nich啪 v臎t拧ina se nikdy p艡edtím nesetkala, zvolilo za mén臎 ne啪 24 hodin biskupa 艠íma tak velkou v臎t拧inou. Vycházejíce z tohoto historického faktu, promluvme si také o t臎chto prvních dvou m臎sících pontifikátu.

I já se s touto úvahou ztoto啪艌uji. Abych to 艡ekl s nadsázkou, ná拧 algoritmus je v啪dy nejlep拧í, je nep艡ekonatelný, Duch je algoritmus, který v拧echny ostatní shrnuje. 沤erty stranou, 艡ekl bych, 啪e tato volba byla nepochybn臎 zdrojem velké radosti, proto啪e bylo mo啪né velmi rychle odpov臎d臎t na o膷ekávání. Tyto dva m臎síce se mi zdají být poznamenány velkou mírností, velkým odhodláním a touhou pokra膷ovat v cest臎, jak tomu v啪dy bývá p艡i zm臎nách. Tradice v církvi je n臎co mimo艡ádného, proto啪e se jí da艡í, jak je tomu v啪dy 鈥� a jak má být 鈥�, p艡edávat to, co máme, v kontinuit臎, ale zárove艌 samoz艡ejm臎 i v rozdílech, které jsou vlastní ka啪dému pape啪i, 艡ekl bych ka啪dému 膷lov臎ku. To, co platí pro ka啪dého z nás, platí i pro ka啪dého pape啪e. Proto se mi zdá, 啪e to jsou opravdu d暖le啪ité m臎síce, které se mimo jiné 艡adí mezi události Svatého roku, tohoto 膷asu intenzivních okam啪ik暖 sdílení, setkávání, kdy m暖啪eme být spolu i fyzicky a spole膷n臎 pokra膷ovat v cest臎. V tomto kontextu provázíme pape啪e Lva XIV. na拧ím p艡átelstvím, p艡edev拧ím modlitbou a poslu拧ností. Proto啪e kdy啪 艡íkám, 啪e v拧ichni poslouchají pape啪e, 艡íkám n臎co pravdivého a d暖le啪itého; pak samoz艡ejm臎 budou ti, kte艡í mají poslu拧nost, tak 艡íkajíc, trochu zvlá拧tní, kte艡í 艡íkají: 鈥濧no, dob艡e, ale jen potud, co 艡eknu já.鈥� Ale tak to nejde, pape啪 se v啪dy poslouchá. Je t艡eba jej poslouchat ho a být s ním, dát mu pocítit svou blízkost v tomto kontextu Jubilea, aby v拧ichni mohli pochopit krásu na拧í cesty, tohoto Jubilea, které p艡ipravuje nad臎ji, které nám p艡iná拧í nad臎ji. V臎艡ím, 啪e v dne拧ním sv臎t臎 je Svatý rok opravdu velkou p艡íle啪itostí, Jubileum nad臎je, které m暖啪eme pro啪ít s pape啪em Lvem XIV.