杏MAP导航

Andrea Tornielli a Andrea Monda

Po setkání s ruským velvyslancem u Svatého stolce se kardinál Matteo Maria Zuppi zastavil ve Vatikánském rozhlase, aby poskytl vatikánským médiím rozhovor na téma míru. Rozhovor za?íná slovy, která pronesl pape? Lev XIV. dne 17. ?ervna p?i p?ijetí Italské biskupské konference, kdy chtěl dát jasný a vzhledem k sou?asné době dramaticky aktuální pokyn a po?ádal v?echny diecéze, aby rozvíjely pastoraci míru. Lev XIV. ocenil iniciativu mírových ?kol, zku?enost, která ji? existuje v některých italských diecézích, a zd?raznil, ?e se jedná o naléhavou zále?itost pro v?echny.

Jak jste vnímali tato pape?ova slova a co konkrétně hodláte udělat pro jejich uvedení do praxe?

Je d?le?ité, a za to vám děkuji, najít p?íle?itosti k diskusi, k dialogu o těchto tématech, která jsou dnes podle mého názoru rozhodující a dramatická; proto?e se nem??eme omezit na akademickou diskusi o míru, která by nakonec byla dialogem těch, kterým se da?í dob?e a kte?í diskutují o tom, jak se mít je?tě lépe; ne, toto je tragická diskuse, která se potýká s mnoha válkami, s hrozným násilím, s logikou zbrojení, tedy s podněcováním válek, s logikou, ?e zbraně jsou jediným zp?sobem, jak zabránit válce nebo dosáhnout míru. ?ekl bych tedy, ?e pape?ova výzva nará?í na situaci, kterou pouze nezodpovědní lidé mohou pova?ovat za udr?itelnou, a někdy se mi zdá, ?e nezodpovědní lidé existují, ?e jsou nap?íklad ti, kte?í si v?dy myslí, ?e v?echno bude v po?ádku, kte?í se nekonfrontují s realitou. Bylo by tedy nezodpovědné ne?e?it problém míru, zatímco pape? jako zodpovědný ?lověk nás po?ádal, abychom z ka?dého spole?enství u?inili ?domov míru“. Pou?il tento velmi konkrétní a velmi ú?inný výraz: domov míru. V ?em tedy spo?ívá na?e úsilí? P?edev?ím v modlitbě. Jako Stálá rada italské biskupské konference jsme v tomto bodě poukázali na p?íle?itost, kterou poskytuje svátek Letnic, a od toho se odvíjí pot?eba najít i dal?í p?íle?itosti, jak zapojit v?echny na?e komunity. Letnice jsou toti? okam?ikem, kdy se v?ichni setkáváme: v?echny národy sjednocené Duchem, co? je p?esný opak Babylonu, a my jsme chtěli, aby se tento okam?ik stal velkou invokací za mír. Tak?e modlitba, a pak p?ijetí a solidarita. V p?ijetí je toti? lék na násilí, na válku, a na druhé straně je solidarita nezbytná pro pomoc těm, kte?í jsou zmítáni válkou. Uvedu p?íklad, který s velkou radostí zapojil mnoho organizací Charity, a to jak ty, které jsou p?ijímány, tak ty, které p?ijímají: děti, které p?ijely z Ukrajiny na ur?itou dobu do míru, na chvíli oddechu od války. Mám na mysli zejména ty, které p?ivítaly děti z letního tábora ve Vatikánu, co? je krásná iniciativa, která ji? ?adu let existuje pro děti vatikánských zaměstnanc? díky práci otce Franca Fontany; není náhodou, ?e Zelenský poděkoval pape?i za toto p?ijetí.

Farnost jako d?m míru, který m??e být také ??kolou míru“: je tedy vzdělání základní a nevyhnutelnou cestou k nastolení míru?

To je jistě krásné poselství Dne míru: výchova jako ?jméno míru“. Také proto, ?e – a to je t?eba mít na paměti – dnes bohu?el existuje výchova k válce, která je výchovou k násilí, nenávisti, ignoranci a p?edsudk?m. Mám na mysli takzvané ?klávesnicové bojovníky“: podle mého názoru se jedná o formu gramotnosti, o výchovu k válce. Válka toti? nikdy nep?ichází náhle, není to blesk; pokud je bleskem, ně?ím, co vzniká v ur?itém prost?edí, děje se tak proto, ?e se toto prost?edí ji? p?eh?álo, elektrizovalo, nebylo vychováno k míru, co? je p?esně opakem, tedy seznamováním se, vytvá?ením vazeb, respektem, pozorností, sítí setkávání. Domnívám se, ?e v domovech míru je velmi d?le?ité se ka?dý den trochu cvi?it, aby se zabránilo procesu, který vede k vytvá?ení ?klávesnicových rvá??“, a místo toho zahájit opa?né procesy ve ?kolách, v dru?inách, ve farnostech. Mám na mysli krásné p?íklady mnoha dru?in nebo mnoha ?kol ital?tiny. Mnohé farnosti a organizace tyto ?koly z?izují, proto?e jazyk je také prvním prost?edkem, jak se cítit doma, jak dostat klí? od domu. Nebo myslím na ty dětí a mladé lidi, kte?í jsou paradoxně stále pova?ováni za cizince, p?esto?e jsou kamarády na?ich dětí, a proto by mělo být na?í p?irozenou povinností jim pomáhat, chránit je, pomáhat jim dohnat to, v ?em mají ur?ité znevýhodnění, které samoz?ejmě vyplývá z prost?edí, v něm? ?ijí jejich rodiny. Tyto signály, které vidím na mnoha místech, pova?uji za po?átky ?gramotnosti“ nezbytné k vytvo?ení ?kol míru. Jsou to skute?nosti, které podporují setkávání, poznávání toho, co se děje, proto?e existuje mnoho nevědomosti a v d?sledku toho i polarizace. Musíme proto prosazovat vzdělávání, poznání a tím i kvalitní informovanost.

Válka není blesk, neza?íná stisknutím spou?tě, ale mnohem d?íve: za?íná v srdci ?lověka a souvisí právě s rostoucí nenávistí, která je podněcována. V tomto smyslu ?koly míru otevírají mo?nosti dialogu, setkávání, bratrství, vzájemného p?ijetí, zbavení se strachu z druhého, zkrátka v?echny mo?né cesty k míru. Pape? Lev XIV. se ve své promluvě o míru dotkl oblasti, která odkazuje na sociální nauku církve. Někdy se ozývají kritické hlasy, ?e místo těchto témat by se mělo zabývat hlásáním evangelia, ?e by se mělo mluvit o Bohu, jako by zabývání se těmito otázkami a anga?ovanost v těchto oblastech ubíraly na ryzosti víry a hlásání evangelia. Vzpomeňme na úsilí pape??, na encykliky pape?e Franti?ka Laudato si' a Fratelli tutti, na téma ?ivotního prost?edí, na které nás pape? Lev XIV. v těchto dnech velmi d?razně upozornil, a které jsou naopak vnímány jako ?volitelné“ aspekty, kterými se církev m??e zabývat, ale nemusí. Není tím víra redukována na něco nevtěleného? Neobchází se tímto zp?sobem ryze evangelijní ko?en celého tohoto úsilí?

Ko?en je jasný a spo?ívá v tom, ?e evangelium vstupuje do dějin a nevyvádí nás z nich. Co má církev dělat? Co dělá? Mluví o Kristu. Co udělal pape? Franti?ek? Nedělal nic jiného, ne? ?e mluvil o Kristu, ?ekl to hned na za?átku, v Evangelii gaudium, kde první slovo ozna?uje právě kerigma, hlásání Krista. A mluvit o Kristu znamená vstoupit do dějin, proto?e existuje velmi úzké spojení mezi evangelizací a lidským rozvojem, mezi eucharistickou hostinou a hostinou chudých, mezi p?ípravou eucharistického stolu a p?ípravou stolu pro druhé. Toto spojení mezi láskou a pravdou, mezi evangelizací a lidským rozvojem, nesmí nikdy chybět. Někdy p?ichází nejprve lidský rozvoj a pak pochopíte evangelium, jindy p?ichází nejprve evangelium a pak si uvědomíte, otev?ete o?i a ?eknete si: ale já musím milovat svého nejmen?ího bratra, pochopit, ?e Je?í? je v něm; to je ten, koho musím nav?tívit, p?ijmout, obléct a musím se sna?it odstranit p?í?inu, pro? je takový, bez ?at?. Mezi těmito dvěma ?iny je hluboká jednota. Někdy není synchronizace dokonalá a je t?eba spojit oba okam?iky, ale oba okam?iky jsou jako srdce, dva údery srdce, systola a extrasystola: jdou spolu, láska a pravda, evangelizace a podpora ?lověka. Jsou to dva údery církevního srdce.

Vra?me se ke slov?m pape?e Lva XIV., který vyzval, aby se farnosti staly domovy míru. M??e být tato výzva p?íle?itostí k zamy?lení nad povahou farnosti, jejím osudem a nutností změn, kterými musí také projít?

Ano, bezpochyby, a vě?ím, ?e farnosti se mění p?edev?ím ve st?ední a severní ?ásti na?í země. V sou?asné době je farnost v jednotném ?ísle spí?e výjimkou; obvykle se jedná o farnosti v mno?ném ?ísle, co? také pomáhá r?stu spole?enství. ?Moje jediná farnost“ ji? neexistuje. Jde v?ak o to, aby farnost byla skute?ně domovem, a místo toho někdy riskujeme, ?e farnosti budou anonymními místy, co? musíme uznat. Velkou výzvou je utvá?et bratrství, budovat spole?enství, rozvíjet poznání a schopnost vztah?. Kolikrát jsme trvali na tématu vztah?, které v?ak nespo?ívají v nápomocných skupinách, v ob?asném setkávání, v sousedském spole?enství, ale právě v domově. Záměrně pou?ívám výraz, který je pape?i Franti?kovi drahý: domov, kde se v?ichni mohou cítit jako doma. Vě?ím, ?e to je velká výzva, která tu byla v?dy, a dnes bych ?ekl, ?e je?tě více ve světě, který nás izoluje a staví proti sobě. V Itálii tvo?í jednu t?etinu domácností jedna osoba: tento údaj roste, zatímco pokles porodnosti ?asto vede k tomu, ?e se domov zmen?uje na garsonku. Církev by tedy měla být místem, kde je st?l v?dy prost?ený a kde ka?dý, i ten, kdo je sám, m??e najít místo, kde zjistí, ?e ve skute?nosti má mnoho bratr? a sester.

Uplynuly dva měsíce od volby pape?e Lva XIV., volby, která byla v některých ohledech p?ekvapivá. I z laického hlediska bychom měli být up?ímní a p?iznat, ?e existuje něco, co lidskému rozumu uniká a je nevysvětlitelné. Vyvstává toti? otázka, jak je mo?né, ?e 133 lidí r?zného p?vodu a jazyka, z nich? vět?ina se nikdy p?edtím nesetkala, zvolilo za méně ne? 24 hodin biskupa ?íma tak velkou vět?inou. Vycházejíce z tohoto historického faktu, promluvme si také o těchto prvních dvou měsících pontifikátu.

I já se s touto úvahou ztoto?ňuji. Abych to ?ekl s nadsázkou, ná? algoritmus je v?dy nejlep?í, je nep?ekonatelný, Duch je algoritmus, který v?echny ostatní shrnuje. ?erty stranou, ?ekl bych, ?e tato volba byla nepochybně zdrojem velké radosti, proto?e bylo mo?né velmi rychle odpovědět na o?ekávání. Tyto dva měsíce se mi zdají být poznamenány velkou mírností, velkým odhodláním a touhou pokra?ovat v cestě, jak tomu v?dy bývá p?i změnách. Tradice v církvi je něco mimo?ádného, proto?e se jí da?í, jak je tomu v?dy – a jak má být –, p?edávat to, co máme, v kontinuitě, ale zároveň samoz?ejmě i v rozdílech, které jsou vlastní ka?dému pape?i, ?ekl bych ka?dému ?lověku. To, co platí pro ka?dého z nás, platí i pro ka?dého pape?e. Proto se mi zdá, ?e to jsou opravdu d?le?ité měsíce, které se mimo jiné ?adí mezi události Svatého roku, tohoto ?asu intenzivních okam?ik? sdílení, setkávání, kdy m??eme být spolu i fyzicky a spole?ně pokra?ovat v cestě. V tomto kontextu provázíme pape?e Lva XIV. na?ím p?átelstvím, p?edev?ím modlitbou a poslu?ností. Proto?e kdy? ?íkám, ?e v?ichni poslouchají pape?e, ?íkám něco pravdivého a d?le?itého; pak samoz?ejmě budou ti, kte?í mají poslu?nost, tak ?íkajíc, trochu zvlá?tní, kte?í ?íkají: ?Ano, dob?e, ale jen potud, co ?eknu já.“ Ale tak to nejde, pape? se v?dy poslouchá. Je t?eba jej poslouchat ho a být s ním, dát mu pocítit svou blízkost v tomto kontextu Jubilea, aby v?ichni mohli pochopit krásu na?í cesty, tohoto Jubilea, které p?ipravuje naději, které nám p?iná?í naději. Vě?ím, ?e v dne?ním světě je Svatý rok opravdu velkou p?íle?itostí, Jubileum naděje, které m??eme pro?ít s pape?em Lvem XIV.