杏MAP导航

Alessandro Gisotti

První dva m臎síce pontifikátu Lva XIV. nám p艡inesly mnoho významných obraz暖. N臎které z nich z暖stanou v kolektivní pam臎ti dlouho, jako nap艡íklad slzy, které nový pape啪 potla膷oval p艡i pohledu na jásající davy na Svatopetrském nám臎stí p艡i jeho prvním Urbi et Orbi po volb臎, odpoledne 8. kv臎tna. Ale je tu jeden mén臎 známý obrázek, který v sob臎 nenucen臎 nese poselství a vizi pro budoucnost. Je to snímek, na kterém se pape啪 Lev skr膷il vedle dívky z vatikánského letního tábora, která mu ukazuje sv暖j výkres.

Zaujmou úsm臎vy obou: pape啪 zjevn臎 hledí do objektivu fotografa. Dívka je tím gestem 鈥瀠chvácena鈥� a nedívá se na fotografa, ale up艡en臎 se usmívá na Lva XIV. Pro膷 je tento obrázek tak d暖le啪itý? Proto啪e tímto jednoduchým pokr膷ením kolen nám pape啪 ukázal sm臎r, kterým by se m臎li ubírat v拧ichni, a zejména ti, kte艡í dnes mají v rukou osud sv臎ta: postavit se na úrove艌 d臎tí a dívat se na sv臎t jejich o膷ima. Jak by se zm臎nil osud lidstva, kdyby ka啪dý z nás m臎l odvahu sklonit se jako Je啪í拧, kdy啪 napomenul u膷edníky, kte艡í cht臎li odehnat 鈥瀘travné鈥� d臎ti, a pronesl tu nesmrtelnou v臎tu: 鈥濶echte d臎ti p艡icházet ke mn臎.鈥�

Jak moc dnes necháváme d臎ti, aby p艡i拧ly k nám? A p艡edev拧ím, jak moc my jdeme k nim. K t臎m d臎tem, které jsou zmítány válkou, hladoví kv暖li sobectví druhých, které jsou zneu啪ívány tisíci formami násilí. Logika je拧t臎 spí拧e ne啪 city by vy啪adovala, aby dosp臎lí chránili malé. Místo toho se d臎je p艡esn臎 opak: ve válkách, o kterých rozhodují dosp臎lí, trpí jako první práv臎 oni 鈥� malí. Co bychom vid臎li, kdybychom se sní啪ili na úrove艌 d臎tí v Gaze, Charkov臎, Gom臎 a na mnoha dal拧ích, p艡íli拧 mnoha místech su啪ovaných ozbrojenými konflikty? Mo啪ná by se n臎co zm臎nilo.

鈥濸okud chceme nau膷it sv臎t skute膷nému míru,鈥� 艡ekl Gándhí, 鈥瀉 pokud chceme vést skute膷nou válku proti válce, musíme za膷ít u d臎tí.鈥� P艡edstavme si na chvíli, 啪e v Rad臎 bezpe膷nosti OSN zasedají d臎ti jednotlivých velmocí. Kdo ví, jak by se zm臎nily mezinárodní vztahy. Bohu啪el musíme s ho艡kostí uznat, 啪e realita války nám je v拧t臎pována jako jed od prvních let na拧eho 啪ivota. Dramaticky to vysv臎tluje Bertolt Brecht v básni napsané v dob臎, kdy se blí啪il ponurý za膷átek druhé sv臎tové války: 鈥濪臎ti si hrají na válku. Málokdy si hrají na mír, proto啪e dosp臎lí v啪dy vál膷í.鈥�

Proto je mo啪ná jediná cesta, jak zm臎nit b臎h d臎jin, ta zdánliv臎 nejmén臎 pravd臎podobná: sklonit se, sestoupit ze svých p艡esv臎d膷ení a zájm暖 dosp臎lých a 惫濒辞啪颈迟 své o膷i (a je拧t臎 více své srdce) do 鈥瀗ízkého鈥� pohledu d臎tí. Pape啪 Lev, jako misioná艡 a biskup v Peru, se mnohokrát sklonil, aby byl na úrovni d臎tí. Existuje mnoho fotografií, které ho v této situaci zachycují. Nyní, kdy啪 je biskupem 艠íma, se jeho styl nezm臎nil, jak nám 鈥瀙otvrdila鈥� fotografie z letního tábora ve Vatikánu v aule Pavla VI. Stát se malými, abychom tak zv臎t拧ili na拧i lidskost. To je lekce, kterou dnes nesmírn臎 pot艡ebujeme.