Pape? Lev a svět na v??i dětí
Alessandro Gisotti
První dva měsíce pontifikátu Lva XIV. nám p?inesly mnoho významných obraz?. Některé z nich z?stanou v kolektivní paměti dlouho, jako nap?íklad slzy, které nový pape? potla?oval p?i pohledu na jásající davy na Svatopetrském náměstí p?i jeho prvním Urbi et Orbi po volbě, odpoledne 8. května. Ale je tu jeden méně známý obrázek, který v sobě nenuceně nese poselství a vizi pro budoucnost. Je to snímek, na kterém se pape? Lev skr?il vedle dívky z vatikánského letního tábora, která mu ukazuje sv?j výkres.
Zaujmou úsměvy obou: pape? zjevně hledí do objektivu fotografa. Dívka je tím gestem ?uchvácena“ a nedívá se na fotografa, ale up?eně se usmívá na Lva XIV. Pro? je tento obrázek tak d?le?itý? Proto?e tímto jednoduchým pokr?ením kolen nám pape? ukázal směr, kterým by se měli ubírat v?ichni, a zejména ti, kte?í dnes mají v rukou osud světa: postavit se na úroveň dětí a dívat se na svět jejich o?ima. Jak by se změnil osud lidstva, kdyby ka?dý z nás měl odvahu sklonit se jako Je?í?, kdy? napomenul u?edníky, kte?í chtěli odehnat ?otravné“ děti, a pronesl tu nesmrtelnou větu: ?Nechte děti p?icházet ke mně.“
Jak moc dnes necháváme děti, aby p?i?ly k nám? A p?edev?ím, jak moc my jdeme k nim. K těm dětem, které jsou zmítány válkou, hladoví kv?li sobectví druhých, které jsou zneu?ívány tisíci formami násilí. Logika je?tě spí?e ne? city by vy?adovala, aby dospělí chránili malé. Místo toho se děje p?esně opak: ve válkách, o kterých rozhodují dospělí, trpí jako první právě oni – malí. Co bychom viděli, kdybychom se sní?ili na úroveň dětí v Gaze, Charkově, Gomě a na mnoha dal?ích, p?íli? mnoha místech su?ovaných ozbrojenými konflikty? Mo?ná by se něco změnilo.
?Pokud chceme nau?it svět skute?nému míru,“ ?ekl Gándhí, ?a pokud chceme vést skute?nou válku proti válce, musíme za?ít u dětí.“ P?edstavme si na chvíli, ?e v Radě bezpe?nosti OSN zasedají děti jednotlivých velmocí. Kdo ví, jak by se změnily mezinárodní vztahy. Bohu?el musíme s ho?kostí uznat, ?e realita války nám je v?těpována jako jed od prvních let na?eho ?ivota. Dramaticky to vysvětluje Bertolt Brecht v básni napsané v době, kdy se blí?il ponurý za?átek druhé světové války: ?Děti si hrají na válku. Málokdy si hrají na mír, proto?e dospělí v?dy vál?í.“
Proto je mo?ná jediná cesta, jak změnit běh dějin, ta zdánlivě nejméně pravděpodobná: sklonit se, sestoupit ze svých p?esvěd?ení a zájm? dospělých a vlo?it své o?i (a je?tě více své srdce) do ?nízkého“ pohledu dětí. Pape? Lev, jako misioná? a biskup v Peru, se mnohokrát sklonil, aby byl na úrovni dětí. Existuje mnoho fotografií, které ho v této situaci zachycují. Nyní, kdy? je biskupem ?íma, se jeho styl nezměnil, jak nám ?potvrdila“ fotografie z letního tábora ve Vatikánu v aule Pavla VI. Stát se malými, abychom tak zvět?ili na?i lidskost. To je lekce, kterou dnes nesmírně pot?ebujeme.
