Zmizet, aby z?stal Kristus
Andrea Tornielli
Existují slova, která ur?ují směr. V první homilii pape?e Lva XIV. zaujme p?edev?ím úvod, opakované Petrovo vyznání víry, slova, která chtěl zopakovat na konci homilie p?i m?i svaté na za?átku svého pontifikátu i Jan Pavel I.: ?Ty jsi Kristus, Syn Boha ?ivého“. Ale v závěre?ných větách se objevuje také pohled na církev a na to, jak se v církvi vykonává jakákoli slu?ba. Je to citát svatého Ignáce Antiochijského, který byl veden na mu?ednickou smrt: ?Teprve tehdy budu opravdovým u?edníkem Je?í?e Krista, a? svět neuvidí mé tělo.“ Tento velký Církevní otec měl na mysli to, ?e bude pohlcen divokými ?elmami, ale tento výraz je pou?ný pro ka?dý okam?ik a ka?dou okolnost k?es?anského ?ivota: ?Jeho slova – ?ekl nový biskup ?íma – p?ipomínají v obecněj?ím smyslu nezadatelné úsilí ka?dého, kdo v církvi vykonává mocenský ú?ad: zmizet, aby z?stal Kristus, umen?it se, aby byl poznán a oslaven, obětovat se a? do konce, aby nikdo neměl nedostatek p?íle?itostí ho poznat a milovat“. Zmizet, u?init se malým, aby On byl poznáván. Opustit ve?kerou touhu být st?edem pozornosti, ve?kerou světskou d?věru v moc, struktury, peníze, projekty nábo?enského marketingu, a odevzdat se Tomu, který vede církev, bez něho? – jak On sám ?ekl – nem??eme dělat nic. Odevzdat se p?sobení jeho milosti, která nás v?dy p?edchází.
I v tomto pohledu nového pape?e je významná kontinuita s jeho p?edch?dcem Franti?kem, který několikrát citoval mysterium lunae, obraz měsíce pou?ívaný církevními otci k popisu církve, která by se mýlila, kdyby si myslela, ?e m??e zá?it vlastním světlem, proto?e m??e pouze odrá?et světlo Někoho jiného.
Na za?átku své cesty nový pape?, misioná? narozený ve Spojených státech a ?ijící na okraji světa jako pastý? ?s pachem ovcí“, jako by opakoval slova Jana K?titele o Je?í?i: On musí r?st, já v?ak se musím umen?ovat. V?e v církvi existuje pro misii, tedy proto, aby On rostl. V?ichni v církvi – od pape?e a? po posledního pok?těného – se musí umen?it, aby byl Je?í? poznán, aby on byl protagonistou. V tom spo?ívá augustinovská neklidná touha po hledání pravdy, po hledání Boha, která se proměňuje v neklid po jeho stále vět?ím poznání a po vystoupení ze sebe sama, abychom ho dali poznat druhým, aby se v ka?dém znovu roznítila touha po Bohu.
P?sobivá je volba jména Lev, které ho p?ímo spojuje s velkou a velmi aktuální tradicí sociální nauky církve, s obranou pracujících, s po?adavkem spravedlivěj?ího hospodá?ského a finan?ního systému. Významná je jednoduchost jeho prvního pozdravu, vzývání velikono?ního pokoje, toho pokoje, který je tak naléhavě pot?ebný, a otev?enost v??i v?em, která odrá?í ?todos todos todos“ pape?e Franti?ka. Zap?sobila také jeho v?le pokra?ovat v synodální cestě. A kone?ně zasáhl také Zdrávas, který v?era pronesl spolu s Bo?ím lidem v den modlitby k Panně Marii Pompejské, a z jeho první homilie závěre?ná prosba o milost ?s pomocí nejně?něj?í p?ímluvy Marie, Matky Církve“.
V?era jsme opět dostali potvrzení: v okam?iku extra omnes se v Sixtinské kapli stalo něco, co nelze zcela vysvětlit lidskou logikou a schématy. To, ?e 133 kardinál? ze v?ech kout? světa, z nich? mnozí se nikdy p?edtím nesetkali, dokázalo během dvaceti ?ty? hodin ur?it biskupa ?íma a pastý?e v?eobecné církve, je nádherným znamením jednoty. ?tafeta nástupnictví svatého Petra, který p?ed několika dny zá?il ve své k?ehkosti a p?i svém posledním velikono?ním po?ehnání lidu, nyní p?e?la na mírného misioná?ského biskupa, syna svatého Augustina. Církev je ?ivá, proto?e je ?ivý a p?ítomný Je?í?, který ji vede pomocí k?ehkých u?edník? ochotných zmizet, aby On, a pouze On, z?stal.
