MAP

Matka Yvonne Reungoat, FMA Matka Yvonne Reungoat, FMA  (salesiane di don bosco)

Matka Yvonne Reungoat: Lev XIV. je duchovní a velice otevřený člověk

Francouzská řeholnice Yvonne Reungoatová, F.M.A., bývalá generální představená Dcer Panny Marie Pomocnice, je jednou ze tří žen, které pracují v Dikasteriu pro biskupy. O novém papeži a někdejším prefektovi tohoto vatikánského úřadu říká: zaujala mě jeho schopnost naslouchat a klid při rozhodování.

Marie Duhamel – Vatikán

Sestra Yvonne Reungoat se 8. května večer nemohla dostat mezi více než 100 000 lidí, kteří se shromáždili na Svatopetrském náměstí, aby poznali nového papeže. Uvízla jen pár metrů od kolonády a ze svého mobilního telefonu se dozvěděla, kdo je 267. papežem všeobecné církve: kardinál Robert Francis Prevost. Tedy bývalý prefekt Dikasteria pro biskupy, jehož je tato salesiánská řeholnice členkou jako jedna ze tří žen jmenovaných papežem Františkem v červenci 2022.

„Kolovalo několik jmen, ale já jsem myslela na kardinála Prevosta. Tato volba mě velmi potěšila“, svěřila se sestra Yvonne vatikánským médiím a vyjádřila velkou radost, že uviděla svého bývalého prefekta v bílém rouchu a se jménem Lev XIV na lodžii baziliky svatého Petra. Sestra Reungoat vypráví o jeho jednoduchém a kolegiálním stylu vedení a znovu potvrzuje svou důvěru v sílu nového nástupce svatého Petra.

 

Sestro Yvonne, co jste cítila, když se objevila tvář zvoleného papeže?

Obrovskou radost. Trochu ho znám, pracovali jsme spolu v posledních letech, když byl prefektem Dikasteria pro biskupy. Nebyl pro mě neznámý. Pak velkou radost, protože jsem pocítila, jak je Duch svatý věrný a vede svou církev. Dodalo mi to velkou důvěru a naději do budoucna. Bylo to opravdu velmi silné.

Do Dikasteria pro biskupy jste nastoupila několik měsíců před jmenováním kardinála Prevosta prefektem, které prosadil papež František. Jaké jsou podle vás společné body?

Vidím tu několik prvků: skutečnost, že byl misionářem a jeho pozornost vůči chudým, ekologii, migrantům, kterou již dokázal velmi konkrétně prokázat. Navíc je to duchovní člověk. Zdá se mi také, že ho papež František znal již z dob, kdy působil v Latinské Americe.

 

Jakým způsobem se jako prefekt snažil definovat tvář všeobecné církve v posledních dvou letech, počínaje prací na pomoci Svatému otci při výběru budoucích biskupů?

Jako prefekt dikasteria prokázal Prevost jednoduchost a otevřenost. Věnoval velkou pozornost tomu, aby profil kandidátů na biskupy odpovídal linii papeže Františka, aby ve svých diecézích přijali evangelijní linii, kterou papež sám vyznával. Například to, aby byli skutečně pastýři lidu, schopní žít v blízkosti kněží i lidí, tedy aby měli dobré vztahové schopnosti, ale také dobrou schopnost rozlišování, otevřenost, zejména vůči ekumenickému a mezináboženskému dialogu, a aby uměli přijímat rozhodnutí a dávat pokyny. Tyto úvahy o kandidátech, kteří měli být představeni, byly při rozlišování nových biskupů brány v úvahu, s ohledem na realitu každé diecéze a výzvy, kterým každá z nich čelí. Kardinál Prevost, dnes papež Lev XIV., toto vše prožíval se schopností naslouchat a hlouběji proniknout do reality, aby pochopil a objasnil to, co bylo třeba objasnit, například rizika, která mohla nastat v souvislosti s určitými otázkami týkajících se zneužívání nebo morálky. Viděla jsem u něj hlubokou citlivost, ale také smysl pro odpovědnost při řešení těchto skutečností.

Mezi aspekty, které jsou novému papeži blízké, patří také synodální církev...

Je důležité, aby plody synody mohly skutečně klíčit, rozvíjet se a být prožívány v církvi. A papež Lev, který se také přímo účastnil obou synodních shromáždění, se již při svém prvním pozdravu vyjádřil o tom, že je přesvědčen o významu této cesty obnovy pro církev.

 

Pracovala jste s nynějším papežem v Dikasteriu pro biskupy, co můžete říci o roli ženy v církvi vedené papežem Lvem XIV.?

Osobně jsem prožila první příchod tří žen do Dikasteria pro biskupy, kdy Prevost byl jeho členem. Poté, když se stal prefektem, jsem mohla velmi konkrétně zažít jeho vstřícnost, spolupráci, důvěru a úctu k odpovědnosti žen v církvi a k tomu, co mohou přinést. Ráda bych ale zmínila také jeho úsilí o mír, které je bezpochyby velmi důležité. V těchto dnech mě zaujalo, jak svět sledoval církev, na jedné straně sdílel bolest nad úmrtím papeže Františka a modlil se během jeho nemoci, ale také čekal na nového papeže a přijímal ho. To ukazuje, že svět od církve něco očekává. Samozřejmě, že Lev XIV. není sám, je to pastýř, který udává směr, a za ním a s ním musí celá církev cítit tuto odpovědnost.

13. května 2025, 13:34