Lev XIV. ke kardin¨¢l?m: Obnovme oddanost II. ³Õ²¹³Ù¾±°ì¨¢²Ôsk¨¦mu koncilu a odkazu pape?e Franti?ka
Brat?i kardinálové!
V?echny vás zdravím a d¨§kuji vám za toto setkání a za dny, které mu p?edcházely, bolestné kv?li ztrát¨§ Svatého otce Franti?ka, náro?né kv?li odpov¨§dnosti, kterou jsme spole?n¨§ p?ijali, a zárove¨¾, podle p?íslibu, který nám dal sám Je?í?, plné milosti a út¨§chy v Duchu (srov. Jan 14,25-27).
Vy, drazí kardinálové, jste pape?ovými nejbli??ími spolupracovníky, a to mi je velkou út¨§chou p?i p?ijímání b?emene, které jasn¨§ p?evy?uje mé síly, stejn¨§ jako síly kohokoli jiného. Va?e p?ítomnost mi p?ipomíná, ?e Hospodin, který mi sv¨§?il toto poslání, m¨§ nenechává samotného, kdy? nesu jeho odpov¨§dnost. Vím p?edev?ím, ?e mohu stále, opravdu stále po?ítat s jeho pomocí, pomocí Bo?í, a díky jeho milosti a proz?etelnosti také s va?í blízkostí a blízkostí mnoha bratr? a sester po celém sv¨§t¨§, kte?í v¨§?í v Boha, milují církev a modlitbou a dobrými skutky podporují Kristova nám¨§stka.
D¨§kuji d¨§kanovi kardinálského kolegia, kardinálu Giovannimu Battistovi Re ¨C zaslou?í si potlesk, alespo¨¾ jeden, ne-li víc (potlesk)¡, jeho? moudrost, plod dlouhého ?ivota a mnoha let v¨§rné slu?by Apo?tolskému stolci, nám v této dob¨§ velmi pomohla. D¨§kuji komo?ímu Svaté ?ímské církve, kardinálu Kevinovi Josephovi Farrellovi, za cennou a náro?nou roli, kterou sehrál v dob¨§ sedisvakance a p?i svolání konkláve. Mé my?lenky se upínají také k bratr?m kardinál?m, kte?í se ze zdravotních d?vod? nemohli zú?astnit, a spolu s vámi se s nimi spojuji v lásce a modlitb¨§.
V této smutné i radostné chvíli, proz?etelnostn¨§ zahalené sv¨§tlem Velikonoc, bych si p?ál, abychom spole?n¨§ pohlí?eli na odchod zesnulého Svatého otce Franti?ka a na konkláve jako na velikono?ní událost, jako na etapu dlouhého exodu, skrze který nás B?h vede k plnosti ?ivota; a v této perspektiv¨§ sv¨§?ujeme ?Otci milosrdenství a Bohu ve?keré út¨§chy¡° (2 Kor 1,3) du?i zesnulého pape?e a také budoucnost církve.
Pape?, po?ínaje svatým Petrem a kon?e mnou, jeho nehodným nástupcem, je pokorným slu?ebníkem Boha a bratr?, ni?ím jiným. To dob?e ukázali p?íklady mnoha mých p?edch?dc?, naposledy sám pape? Franti?ek svým stylem plné oddanosti slu?b¨§ a ?ivotní st?ídmosti, odevzdanosti Bohu v ?ase svého poslání a klidné d?v¨§ry v okam?iku návratu do domu Otcova. P?ijm¨§me toto vzácné d¨§dictví a pokra?ujme v cest¨§, povzbuzeni stejnou nad¨§jí, která pochází z víry.
Tím, kdo chrání a vede Církev a neustále ji o?ivuje nad¨§jí, je Vzk?í?ený, p?ítomný uprost?ed nás, skrze lásku ?vylitou do na?ich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán¡° (?ím 5,5). Je na nás, abychom se stali poslu?nými poslucha?i jeho hlasu a v¨§rnými slu?ebníky jeho spásných plán?, pamatujíc, ?e B?h spí?e ne? v hromu a zem¨§t?esení se zjevuje v ??epotu tichého vánku¡° (1 Kr 19,12) nebo, jak n¨§kte?í p?ekládají, v ?tichém hlasu ticha¡°. To je d?le?ité setkání, které nesmíme zme?kat a k n¨§mu? musíme vychovávat a doprovázet celý svatý Bo?í lid, který nám byl sv¨§?en.
V uplynulých dnech jsme mohli vid¨§t krásu a cítit sílu tohoto obrovského spole?enství, které se s velkou láskou a oddaností rozlou?ilo se svým pastý?em a doprovázelo ho vírou a modlitbou v okam?iku jeho kone?ného setkání s Pánem. Vid¨§li jsme, v ?em spo?ívá skute?ná velikost církve, která ?ije v rozmanitosti svých úd? sjednocených v jediné hlav¨§, Kristu, ?pastý?i a strá?ci¡° (1Pt 2,25), pastý?i na?ich du?í. Je l?nem, z n¨§ho? jsme byli stvo?eni, a zárove¨¾ stádcem (srov. Jan 21,15-17), polem (srov. Mk 4,1-20), které nám bylo sv¨§?eno, abychom o n¨§ pe?ovali, obd¨§lávali je, ?ivili svátostmi spásy a oplod¨¾ovali setbou Slova, aby tak, pevná ve svornosti a horlivá ve svém poslání, krá?ela jako kdysi Izraelité na pou?ti ve stínu oblaku a ve sv¨§tle Bo?ího ohn¨§ (srov. Ex 13,21).
V této souvislosti bych si p?ál, abychom dnes spole?n¨§ obnovili svou plnou oddanost této cest¨§, kterou ji? po desetiletí krá?í celá v?eobecná církev v návaznosti na II. Vatikánský koncil. Pape? Franti?ek mistrn¨§ p?ipomn¨§l a aktualizoval její obsah v apo?tolské exhortaci Evangelii gaudium, z ní? bych cht¨§l zd?raznit n¨§které základní body: návrat k primátu Krista v hlásání (srov. ?. 11); misijní obrácení celého k?es?anského spole?enství (srov. ?. 9); r?st v kolegialit¨§ a synodalit¨§ (srov. ?. 33); pozornost k sensus fidei (srov. ?. 119-120), zejména v jeho nejvlastn¨§j?ích a nejinkluzivn¨§j?ích formách, jako je lidová zbo?nost (srov. ?. 123); láskyplná pé?e o poslední, o zavr?ené (srov. ?. 53); odvá?ný a d?v¨§ryplný dialog se sou?asným sv¨§tem v jeho r?zných slo?kách a podobách (srov. ?. 84; II. Vatikánský koncil, Past. konst. Gaudium et spes, 1-2).
Jedná se o evangelní principy, které odjak?iva o?ivují a inspirují ?ivot a dílo Bo?í rodiny, o hodnoty, skrze které se zjevila a nadále zjevuje milosrdná tvá? Otce v jeho Synu, který se stal ?lov¨§kem, kone?nou nad¨§jí v?ech, kdo up?ímn¨§ hledají pravdu, spravedlnost, mír a bratrství (srov. Benedikt XVI., Encyklika Spe salvi, 2; Franti?ek, Bula Spes non confundit, 3).
Práv¨§ proto, ?e se cítím povolán, abych pokra?oval v této tradici, rozhodl jsem se p?ijmout jméno Lev XIV. D?vod? je n¨§kolik, ale hlavní je ten, ?e pape? Lev XIII. ve své historické encyklice Rerum novarum ?e?il sociální otázku v kontextu první velké pr?myslové revoluce; a dnes církev nabízí v?em své sociální u?ení, aby mohla reagovat na dal?í pr?myslovou revoluci a na vývoj um¨§lé inteligence, které p?iná?ejí nové výzvy pro obranu lidské d?stojnosti, spravedlnosti a práce.
Nejdra??í brat?i, rád bych zakon?il tuto první ?ást na?eho setkání tím, ?e p?ijmu za své ¨C a navrhnu také vám ¨C p?ání, které svatý Pavel VI. vyslovil na po?átku své petrovské slu?by v roce 1963: ?A? hojnost Bo?í milosti, a? sama Bo?í síla ¨C bez ní? nic není platné, nic není svaté ¨C jako velký plamen víry a lásky zapálí v?echny lidi dobré v?le, osv¨§tlí cesty vzájemné spolupráce a p?itáhne k sob¨§ lidstvo, op¨§tovn¨§ a nav?dy¡° (Poselství celé lidské rodin¨§ Qui fausto die, 22. ?ervna 1963).
Ké? jsou to také na?e pocity, které s Bo?í pomocí prom¨§níme v modlitbu a skutky. D¨§kuji!
