Lev XIV. ke kardin谩l暖m: Obnovme oddanost II. Vatik谩nsk茅mu koncilu a odkazu pape啪e Franti拧ka
Brat艡i kardinálové!
V拧echny vás zdravím a d臎kuji vám za toto setkání a za dny, které mu p艡edcházely, bolestné kv暖li ztrát臎 Svatého otce Franti拧ka, náro膷né kv暖li odpov臎dnosti, kterou jsme spole膷n臎 p艡ijali, a zárove艌, podle p艡íslibu, který nám dal sám Je啪í拧, plné milosti a út臎chy v Duchu (srov. Jan 14,25-27).
Vy, drazí kardinálové, jste pape啪ovými nejbli啪拧ími spolupracovníky, a to mi je velkou út臎chou p艡i p艡ijímání b艡emene, které jasn臎 p艡evy拧uje mé síly, stejn臎 jako síly kohokoli jiného. Va拧e p艡ítomnost mi p艡ipomíná, 啪e Hospodin, který mi sv臎艡il toto poslání, m臎 nenechává samotného, kdy啪 nesu jeho odpov臎dnost. Vím p艡edev拧ím, 啪e mohu stále, opravdu stále po膷ítat s jeho pomocí, pomocí Bo啪í, a díky jeho milosti a proz艡etelnosti také s va拧í blízkostí a blízkostí mnoha bratr暖 a sester po celém sv臎t臎, kte艡í v臎艡í v Boha, milují církev a modlitbou a dobrými skutky podporují Kristova nám臎stka.
D臎kuji d臎kanovi kardinálského kolegia, kardinálu Giovannimu Battistovi Re 鈥� zaslou啪í si potlesk, alespo艌 jeden, ne-li víc (potlesk)鈥�, jeho啪 moudrost, plod dlouhého 啪ivota a mnoha let v臎rné slu啪by Apo拧tolskému stolci, nám v této dob臎 velmi pomohla. D臎kuji komo艡ímu Svaté 艡ímské církve, kardinálu Kevinovi Josephovi Farrellovi, za cennou a náro膷nou roli, kterou sehrál v dob臎 sedisvakance a p艡i svolání konkláve. Mé my拧lenky se upínají také k bratr暖m kardinál暖m, kte艡í se ze zdravotních d暖vod暖 nemohli zú膷astnit, a spolu s vámi se s nimi spojuji v lásce a modlitb臎.
V této smutné i radostné chvíli, proz艡etelnostn臎 zahalené sv臎tlem Velikonoc, bych si p艡ál, abychom spole膷n臎 pohlí啪eli na odchod zesnulého Svatého otce Franti拧ka a na konkláve jako na velikono膷ní událost, jako na etapu dlouhého exodu, skrze který nás B暖h vede k plnosti 啪ivota; a v této perspektiv臎 sv臎艡ujeme 鈥濷tci milosrdenství a Bohu ve拧keré út臎chy鈥� (2 Kor 1,3) du拧i zesnulého pape啪e a také budoucnost církve.
笔补辫别啪, po膷ínaje svatým Petrem a kon膷e mnou, jeho nehodným nástupcem, je pokorným slu啪ebníkem Boha a bratr暖, ni膷ím jiným. To dob艡e ukázali p艡íklady mnoha mých p艡edch暖dc暖, naposledy sám pape啪 Franti拧ek svým stylem plné oddanosti slu啪b臎 a 啪ivotní st艡ídmosti, odevzdanosti Bohu v 膷ase svého poslání a klidné d暖v臎ry v okam啪iku návratu do domu Otcova. P艡ijm臎me toto vzácné d臎dictví a pokra膷ujme v cest臎, povzbuzeni stejnou nad臎jí, která pochází z víry.
Tím, kdo chrání a vede Církev a neustále ji o啪ivuje nad臎jí, je Vzk艡í拧ený, p艡ítomný uprost艡ed nás, skrze lásku 鈥瀡ylitou do na拧ich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán鈥� (艠&颈补肠耻迟别;尘 5,5). Je na nás, abychom se stali poslu拧nými poslucha膷i jeho hlasu a v臎rnými slu啪ebníky jeho spásných plán暖, pamatujíc, 啪e B暖h spí拧e ne啪 v hromu a zem臎t艡esení se zjevuje v 鈥炁potu tichého vánku鈥� (1 Kr 19,12) nebo, jak n臎kte艡í p艡ekládají, v 鈥瀟ichém hlasu ticha鈥�. To je d暖le啪ité setkání, které nesmíme zme拧kat a k n臎mu啪 musíme vychovávat a doprovázet celý svatý Bo啪í lid, který nám byl sv臎艡en.
V uplynulých dnech jsme mohli vid臎t krásu a cítit sílu tohoto obrovského spole膷enství, které se s velkou láskou a oddaností rozlou膷ilo se svým pastý艡em a doprovázelo ho vírou a modlitbou v okam啪iku jeho kone膷ného setkání s Pánem. Vid臎li jsme, v 膷em spo膷ívá skute膷ná velikost církve, která 啪ije v rozmanitosti svých úd暖 sjednocených v jediné hlav臎, Kristu, 鈥瀙astý艡i a strá啪ci鈥� (1Pt 2,25), pastý艡i na拧ich du拧í. Je l暖nem, z n臎ho啪 jsme byli stvo艡eni, a zárove艌 stádcem (srov. Jan 21,15-17), polem (srov. Mk 4,1-20), které nám bylo sv臎艡eno, abychom o n臎 pe膷ovali, obd臎lávali je, 啪ivili svátostmi spásy a oplod艌ovali setbou Slova, aby tak, pevná ve svornosti a horlivá ve svém poslání, krá膷ela jako kdysi Izraelité na pou拧ti ve stínu oblaku a ve sv臎tle Bo啪ího ohn臎 (srov. Ex 13,21).
V této souvislosti bych si p艡ál, abychom dnes spole膷n臎 obnovili svou plnou oddanost této cest臎, kterou ji啪 po desetiletí krá膷í celá v拧eobecná církev v návaznosti na II. Vatikánský koncil. 笔补辫别啪 Franti拧ek mistrn臎 p艡ipomn臎l a aktualizoval její obsah v apo拧tolské exhortaci Evangelii gaudium, z ní啪 bych cht臎l zd暖raznit n臎které základní body: návrat k primátu Krista v hlásání (srov. 膷. 11); misijní obrácení celého k艡es钮anského spole膷enství (srov. 膷. 9); r暖st v kolegialit臎 a synodalit臎 (srov. 膷. 33); pozornost k sensus fidei (srov. 膷. 119-120), zejména v jeho nejvlastn臎j拧ích a nejinkluzivn臎j拧ích formách, jako je lidová zbo啪nost (srov. 膷. 123); láskyplná pé膷e o poslední, o zavr啪ené (srov. 膷. 53); odvá啪ný a d暖v臎ryplný dialog se sou膷asným sv臎tem v jeho r暖zných slo啪kách a podobách (srov. 膷. 84; II. Vatikánský koncil, Past. konst. Gaudium et spes, 1-2).
Jedná se o evangelní principy, které odjak啪iva o啪ivují a inspirují 啪ivot a dílo Bo啪í rodiny, o hodnoty, skrze které se zjevila a nadále zjevuje milosrdná tvá艡 Otce v jeho Synu, který se stal 膷lov臎kem, kone膷nou nad臎jí v拧ech, kdo up艡ímn臎 hledají pravdu, spravedlnost, mír a bratrství (srov. Benedikt XVI., Encyklika Spe salvi, 2; Franti拧ek, Bula Spes non confundit, 3).
Práv臎 proto, 啪e se cítím povolán, abych pokra膷oval v této tradici, rozhodl jsem se p艡ijmout jméno Lev XIV. D暖vod暖 je n臎kolik, ale hlavní je ten, 啪e pape啪 Lev XIII. ve své historické encyklice Rerum novarum 艡e拧il sociální otázku v kontextu první velké pr暖myslové revoluce; a dnes církev nabízí v拧em své sociální u膷ení, aby mohla reagovat na dal拧í pr暖myslovou revoluci a na vývoj um臎lé inteligence, které p艡iná拧ejí nové výzvy pro obranu lidské d暖stojnosti, spravedlnosti a práce.
Nejdra啪拧í brat艡i, rád bych zakon膷il tuto první 膷ást na拧eho setkání tím, 啪e p艡ijmu za své 鈥� a navrhnu také vám 鈥� p艡ání, které svatý Pavel VI. vyslovil na po膷átku své petrovské slu啪by v roce 1963: 鈥濧钮 hojnost Bo啪í milosti, a钮 sama Bo啪í síla 鈥� bez ní啪 nic není platné, nic není svaté 鈥� jako velký plamen víry a lásky zapálí v拧echny lidi dobré v暖le, osv臎tlí cesty vzájemné spolupráce a p艡itáhne k sob臎 lidstvo, op臎tovn臎 a nav啪dy鈥� (Poselství celé lidské rodin臎 Qui fausto die, 22. 膷ervna 1963).
Ké啪 jsou to také na拧e pocity, které s Bo啪í pomocí prom臎níme v modlitbu a skutky. D臎kuji!
