Modlitba v konkl谩ve
Federico Corrubolo 鈥� 艠ím
B臎hem konkláve se hodn臎 modlí. Ka啪dý, kdo je zvyklý se modlit, dob艡e ví, 啪e není toté啪 u膷init rozhodnutí po modlitb臎 a bez ní. Po modlitb臎 膷lov臎k uva啪uje jinak. Je si více v臎dom svých omezení, ale také svých povinností. Lépe se chápe význam vlastní svobody, ale také vlastní ubohost.To v拧e je dojemn臎 vyjád艡eno ve starobylé modlitb臎 Adsumus, která se v konkláve proná拧í zp暖sobem a v 膷ase, který pova啪uje za nejvhodn臎j拧í ceremoniá艡. V拧ichni volitelé ji velmi dob艡e znají a uchovávají v mysli.
Slova provázející hlasování v konkláve
Uv臎dom臎ní si vlastních omezení spojené s d暖v臎rou v Boha se odrá啪í také v modlitbách, které zahajují a uzavírají ka啪dé hlasování konkláve. Zde se v拧ak zastavíme u slov, která ka啪dý voli膷 proná拧í p艡ed vlo啪ením lístku do urny: jsou to slova, která vyjad艡ují celou spiritualitu této jedine膷né události v 啪ivot臎 církve:
Testor Christum Dominum, qui me iudicaturus est, me eum eligere, quem secundum Deum iudico eligi debere. Povolávám jako sv臎dka Krista Pána, který m臎 bude soudit: volím toho, o kom usuzuji, 啪e by m臎l být zvolen podle Boha.
Smysl konkláve je obsa啪en v t臎chto dvou slovech: secundum Deum, podle Boha. Tato dv臎 slova znamenají, 啪e moje volba je výsledkem snahy interpretovat realitu církve a sv臎ta secundum Deum; 啪e jsem se zavázal postavit se do Bo啪í perspektivy se svými chabými lidskými silami a s co nejv臎t拧í up艡ímností. Vyu啪ívám maximum svých lidských schopností k reflexi, analýze a rozhodování a zam臎艡uji je na to, co mi podle sv臎domí p艡ipadá jako dobro církve. Více nemohu ud臎lat. Od této chvíle musí jednat Duch svatý, který p艡ebírá mou interpretaci a nechává ji p暖sobit na interpretaci ostatních...
笔艡颈箩&颈补肠耻迟别;尘&补补肠耻迟别;拧?
Tajemství lidské svobody a Bo啪í milosti se slaví také v okam啪iku volby. 膶lov臎k se nestává pape啪em automaticky, jakmile je dosa啪eno pot艡ebného po膷tu hlas暖. Po skon膷ení hlasování se kardinál d臎kan jménem v拧ech zeptá: Acceptasne electionem de te canonice factam in summum pontificem? (鈥濸艡ijímá拧 svou volbu za nejvy拧拧ího pontifika, která byla provedena kanonicky?鈥�).
Na rozdíl od otázek p艡i kn臎啪ském a biskupském sv臎cení neobsahuje ob艡ad konkláve 啪ádnou rituální formuli pro odpov臎膹. Zvolený m暖啪e vyjád艡it sv暖j názor svobodn臎, podle svého sv臎domí. Je pouze nutné, aby byl souhlas jasný, co啪 není samoz艡ejmé (m暖啪e být i odmítnut). V okam啪iku vyjád艡ení svého souhlasu se zvolený okam啪it臎 stává pape啪em. Pape啪ství není svátost, která se p艡ijímá darem vkládáním rukou a konsekra膷ní modlitbou, ale je to ú艡ad bo啪ského práva, proto啪e ho p艡ímo cht臎l Je啪í拧. Proto neexistuje ob艡ad 鈥瀙ape啪ské konsekrace鈥�: 鈥瀖ilost pape啪ství鈥� se ud臎luje okam啪it臎 p艡ijetím ú艡adu. Nejde o svátostnou milost, ale jist臎 o milost ú膷innou. 鈥濻vobodný a informovaný鈥� souhlas je tedy jedinou nezbytnou podmínkou pro to, aby se n臎kdo stal pape啪em.
Ob艡ad volby jména
To vyplývá i z ob艡adu volby jména. Tento zvyk sahá do 6. století, kdy byl zvolen biskup jménem Mercurio, který po啪ádal o zm臎nu jména a stal se pape啪em jménem Giovanni (Jan). Ve svátostech, které nelze opakovat, dochází k radikální a trvalé zm臎n臎 osoby: k艡est, bi艡mování a kn臎啪ské sv臎cení nelze opakovat, proto啪e 鈥瀡tiskují charakter鈥�, jak se d艡íve 艡íkalo, tj. tajemným, ale trvalým zp暖sobem formují celou osobu, která je p艡ijímá. Pape啪ství není svátostí, a proto 鈥瀗evtiskuje charakter鈥�, ale ud臎luje milost petrovského ú艡adu a spojuje ji se souhlasem zvolené osoby; proto jméno není p艡ijato, ale je zvoleno samotným zvoleným. Volba jména, bez ohledu na jeho historický p暖vod, zd暖raz艌uje, 啪e milost petrovského ú艡adu ud臎luje svobodné p艡ijetí zvoleného.
鈥濲méno, které je programem鈥�
Tím, 啪e si zvolený dá jméno, vstupuje celou svou osobností do petrovského ú艡adu, chce mu dát ur膷itý smysl, ur膷itý sm臎r, základní linii. Jméno nového pape啪e je tedy jeho úpln臎 prvním poselstvím církvi a sv臎tu. Zm臎na jména není povinná: lze si ponechat i k艡estní jméno, co啪 u膷inilo n臎kolik pape啪暖 (i to se m暖啪e stát poselstvím). Propojení mezi svobodou 膷lov臎ka a Bo啪í milostí je patrné i na záv臎ru ob艡adu. Po výb臎ru jména sepisuje ceremoniá艡 oficiální protokol o volb臎. Nový pape啪 jej podepí拧e a odejde se obléknout do sakristie. V tu chvíli se spálí hlasovací lístky a objeví se bílý kou艡, který signalizuje, 啪e volba prob臎hla úsp臎拧n臎. Po obléknutí se nov臎 zvolený pape啪 vrací do Sixtinské kaple a p艡ed p艡ijetím projev暖 úcty od kardinál暖 v拧ichni naslouchají slov暖m evangelia, jako by se práv臎 v tu chvíli napl艌ovala. 膶te se evangelium podle Matou拧e: 鈥濳do 艡íkáte, 啪e jsem? ... Ty jsi Kristus ... Blahoslavený jsi, 艩imone, synu Joná拧暖v ... Ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev.鈥� Zatímco Petr vyu啪ívá ve拧kerou svou svobodu, aby odpov臎d臎l Pánu, Je啪í拧 鈥瀖u dává nové jméno鈥�. V tom okam啪iku je z艡ejmé setkání mezi svobodou 膷lov臎ka (volba jména) a ud臎lením milosti petrovského ú艡adu, s je拧t臎 hlub拧í zm臎nou jména: 鈥濧钮 sis vybral jakékoli jméno, kdy啪 jsi vsadil svou osobu a svou svobodu, ty jsi Petr...鈥�. M暖啪e se 膷íst také Janovo evangelium, kde se projevuje k艡ehkost 膷lov臎ka a moc Bo啪í milosti: 鈥炁爄mone, miluje拧 m臎? ... Pane, ty ví拧 v拧echno, ty ví拧, 啪e t臎 miluji...鈥�.
Habemus Papam!
Pocta kardinál暖 a zp臎v Te Deum uzavírají oslavu volby pape啪e. Na záv臎r se první z kardinál暖 jáhn暖 vydává do lod啪ie Vatikánské baziliky , aby oznámil volbu lidu. Slavná formule Habemus Papam! Je dolo啪ena od roku 1484, ale pou啪ívala se ji啪 d艡íve. Nejstar拧í zmínky uvád臎jí tato dv臎 slova v obráceném po艡adí: Papam habemus! Význam je mírn臎 odli拧ný, jako by se 艡íkalo: 鈥濳one膷n臎 máme op臎t pape啪e!鈥�. To vedlo n臎které k domn臎nce, 啪e p暖vod formule sahá a啪 do konce západního schizmatu, kdy po dobu p臎ti let (1410鈥�1415) vládli sou膷asn臎 t艡i pape啪ové, a啪 v roce 1417 byl zvolen Martin V. a pape啪 byl op臎t jediný: odtud pochází d暖vod gaudium magnum: konec chaosu a návrat jediného pape啪e. Je to zajímavá a nikoli nepravd臎podobná hypotéza, i kdy啪 dosud není podlo啪ena 啪ádnými dokumentárními d暖kazy.
Na záv臎r tohoto duchovního výkladu ob艡ad暖 konkláve stojí za to p艡ipomenout modlitbu za pape啪e z Velkého pátku, v ní啪 jasn臎 vyniká dar a tajemství Petrova úkolu v církvi (a správný zp暖sob, jak k n臎mu p艡istupovat, a to nejen v dob臎, kdy je Svatý stolec neobsazený...). V t臎chto modlitbách je to B暖h, kdo si vybral pape啪e: tento detail nám p艡ipomíná, 啪e zatímco my vidíme práci kardinál暖 volitel暖 v jejich k艡ehké lidskosti, v nasazení jejich inteligence, citlivosti a odvahy; zatímco zvolený p艡ijímá jedine膷ný vztah s Kristem, Hlavou a Pastý艡em, v tajnosti konkláve; v tom v拧em p暖sobí Duch Bo啪í a v kone膷ném d暖sledku sám B暖h... To je tajemství církve!
Modleme se za na拧eho pape啪e N.
B暖h a ná拧 Pán si ho vyvolil za prvního mezi biskupy;
ké啪 ho chrání a ké啪 ho zachová své církvi,
aby dob艡e vedl svatý lid Bo啪í.
V拧emohoucí, v臎膷ný Bo啪e,
v拧echno zále啪í na tvé v暖li.
Proto t臎 prosíme:
Zachovej na拧eho pape啪e N. ve své lásce,
a钮 posiluje tv暖j lid ve ví艡e
a vede ho po tvých cestách.
Skrze Krista, na拧eho Pána.
Amen.
