Modlitba v konkláve
Federico Corrubolo – ?ím
Během konkláve se hodně modlí. Ka?dý, kdo je zvyklý se modlit, dob?e ví, ?e není toté? u?init rozhodnutí po modlitbě a bez ní. Po modlitbě ?lověk uva?uje jinak. Je si více vědom svých omezení, ale také svých povinností. Lépe se chápe význam vlastní svobody, ale také vlastní ubohost.To v?e je dojemně vyjád?eno ve starobylé modlitbě Adsumus, která se v konkláve proná?í zp?sobem a v ?ase, který pova?uje za nejvhodněj?í ceremoniá?. V?ichni volitelé ji velmi dob?e znají a uchovávají v mysli.
Slova provázející hlasování v konkláve
Uvědomění si vlastních omezení spojené s d?věrou v Boha se odrá?í také v modlitbách, které zahajují a uzavírají ka?dé hlasování konkláve. Zde se v?ak zastavíme u slov, která ka?dý voli? proná?í p?ed vlo?ením lístku do urny: jsou to slova, která vyjad?ují celou spiritualitu této jedine?né události v ?ivotě církve:
Testor Christum Dominum, qui me iudicaturus est, me eum eligere, quem secundum Deum iudico eligi debere. Povolávám jako svědka Krista Pána, který mě bude soudit: volím toho, o kom usuzuji, ?e by měl být zvolen podle Boha.
Smysl konkláve je obsa?en v těchto dvou slovech: secundum Deum, podle Boha. Tato dvě slova znamenají, ?e moje volba je výsledkem snahy interpretovat realitu církve a světa secundum Deum; ?e jsem se zavázal postavit se do Bo?í perspektivy se svými chabými lidskými silami a s co největ?í up?ímností. Vyu?ívám maximum svých lidských schopností k reflexi, analýze a rozhodování a zamě?uji je na to, co mi podle svědomí p?ipadá jako dobro církve. Více nemohu udělat. Od této chvíle musí jednat Duch svatý, který p?ebírá mou interpretaci a nechává ji p?sobit na interpretaci ostatních...
P?ijímá??
Tajemství lidské svobody a Bo?í milosti se slaví také v okam?iku volby. ?lověk se nestává pape?em automaticky, jakmile je dosa?eno pot?ebného po?tu hlas?. Po skon?ení hlasování se kardinál děkan jménem v?ech zeptá: Acceptasne electionem de te canonice factam in summum pontificem? (?P?ijímá? svou volbu za nejvy??ího pontifika, která byla provedena kanonicky?“).
Na rozdíl od otázek p?i kně?ském a biskupském svěcení neobsahuje ob?ad konkláve ?ádnou rituální formuli pro odpově?. Zvolený m??e vyjád?it sv?j názor svobodně, podle svého svědomí. Je pouze nutné, aby byl souhlas jasný, co? není samoz?ejmé (m??e být i odmítnut). V okam?iku vyjád?ení svého souhlasu se zvolený okam?itě stává pape?em. Pape?ství není svátost, která se p?ijímá darem vkládáním rukou a konsekra?ní modlitbou, ale je to ú?ad bo?ského práva, proto?e ho p?ímo chtěl Je?í?. Proto neexistuje ob?ad ?pape?ské konsekrace“: ?milost pape?ství“ se uděluje okam?itě p?ijetím ú?adu. Nejde o svátostnou milost, ale jistě o milost ú?innou. ?Svobodný a informovaný“ souhlas je tedy jedinou nezbytnou podmínkou pro to, aby se někdo stal pape?em.
Ob?ad volby jména
To vyplývá i z ob?adu volby jména. Tento zvyk sahá do 6. století, kdy byl zvolen biskup jménem Mercurio, který po?ádal o změnu jména a stal se pape?em jménem Giovanni (Jan). Ve svátostech, které nelze opakovat, dochází k radikální a trvalé změně osoby: k?est, bi?mování a kně?ské svěcení nelze opakovat, proto?e ?vtiskují charakter“, jak se d?íve ?íkalo, tj. tajemným, ale trvalým zp?sobem formují celou osobu, která je p?ijímá. Pape?ství není svátostí, a proto ?nevtiskuje charakter“, ale uděluje milost petrovského ú?adu a spojuje ji se souhlasem zvolené osoby; proto jméno není p?ijato, ale je zvoleno samotným zvoleným. Volba jména, bez ohledu na jeho historický p?vod, zd?razňuje, ?e milost petrovského ú?adu uděluje svobodné p?ijetí zvoleného.
?Jméno, které je programem“
Tím, ?e si zvolený dá jméno, vstupuje celou svou osobností do petrovského ú?adu, chce mu dát ur?itý smysl, ur?itý směr, základní linii. Jméno nového pape?e je tedy jeho úplně prvním poselstvím církvi a světu. Změna jména není povinná: lze si ponechat i k?estní jméno, co? u?inilo několik pape?? (i to se m??e stát poselstvím). Propojení mezi svobodou ?lověka a Bo?í milostí je patrné i na závěru ob?adu. Po výběru jména sepisuje ceremoniá? oficiální protokol o volbě. Nový pape? jej podepí?e a odejde se obléknout do sakristie. V tu chvíli se spálí hlasovací lístky a objeví se bílý kou?, který signalizuje, ?e volba proběhla úspě?ně. Po obléknutí se nově zvolený pape? vrací do Sixtinské kaple a p?ed p?ijetím projev? úcty od kardinál? v?ichni naslouchají slov?m evangelia, jako by se právě v tu chvíli naplňovala. ?te se evangelium podle Matou?e: ?Kdo ?íkáte, ?e jsem? ... Ty jsi Kristus ... Blahoslavený jsi, ?imone, synu Joná??v ... Ty jsi Petr a na této skále zbuduji svou církev.“ Zatímco Petr vyu?ívá ve?kerou svou svobodu, aby odpověděl Pánu, Je?í? ?mu dává nové jméno“. V tom okam?iku je z?ejmé setkání mezi svobodou ?lověka (volba jména) a udělením milosti petrovského ú?adu, s je?tě hlub?í změnou jména: ?A? sis vybral jakékoli jméno, kdy? jsi vsadil svou osobu a svou svobodu, ty jsi Petr...“. M??e se ?íst také Janovo evangelium, kde se projevuje k?ehkost ?lověka a moc Bo?í milosti: ??imone, miluje? mě? ... Pane, ty ví? v?echno, ty ví?, ?e tě miluji...“.
Habemus Papam!
Pocta kardinál? a zpěv Te Deum uzavírají oslavu volby pape?e. Na závěr se první z kardinál? jáhn? vydává do lod?ie Vatikánské baziliky , aby oznámil volbu lidu. Slavná formule Habemus Papam! Je dolo?ena od roku 1484, ale pou?ívala se ji? d?íve. Nejstar?í zmínky uvádějí tato dvě slova v obráceném po?adí: Papam habemus! Význam je mírně odli?ný, jako by se ?íkalo: ?Kone?ně máme opět pape?e!“. To vedlo některé k domněnce, ?e p?vod formule sahá a? do konce západního schizmatu, kdy po dobu pěti let (1410–1415) vládli sou?asně t?i pape?ové, a? v roce 1417 byl zvolen Martin V. a pape? byl opět jediný: odtud pochází d?vod gaudium magnum: konec chaosu a návrat jediného pape?e. Je to zajímavá a nikoli nepravděpodobná hypotéza, i kdy? dosud není podlo?ena ?ádnými dokumentárními d?kazy.
Na závěr tohoto duchovního výkladu ob?ad? konkláve stojí za to p?ipomenout modlitbu za pape?e z Velkého pátku, v ní? jasně vyniká dar a tajemství Petrova úkolu v církvi (a správný zp?sob, jak k němu p?istupovat, a to nejen v době, kdy je Svatý stolec neobsazený...). V těchto modlitbách je to B?h, kdo si vybral pape?e: tento detail nám p?ipomíná, ?e zatímco my vidíme práci kardinál? volitel? v jejich k?ehké lidskosti, v nasazení jejich inteligence, citlivosti a odvahy; zatímco zvolený p?ijímá jedine?ný vztah s Kristem, Hlavou a Pastý?em, v tajnosti konkláve; v tom v?em p?sobí Duch Bo?í a v kone?ném d?sledku sám B?h... To je tajemství církve!
Modleme se za na?eho pape?e N.
B?h a ná? Pán si ho vyvolil za prvního mezi biskupy;
ké? ho chrání a ké? ho zachová své církvi,
aby dob?e vedl svatý lid Bo?í.
V?emohoucí, vě?ný Bo?e,
v?echno zále?í na tvé v?li.
Proto tě prosíme:
Zachovej na?eho pape?e N. ve své lásce,
a? posiluje tv?j lid ve ví?e
a vede ho po tvých cestách.
Skrze Krista, na?eho Pána.
Amen.
