MAP

Inaugurační mše pontifikátu Inaugurační mše pontifikátu  (@Vatican Media) dzԳář

Lev XIV. a církev jako „malý kvas“ jednoty a lásky

Slova z homilie římského biskupa, který začíná svou službu bratrům

Andrea Tornielli

„Byl jsem vybrán bez jakýchkoli zásluh a s bázní a chvěním přicházím k vám jako bratr, který se chce stát služebníkem vaší víry a vaší radosti a kráčet s vámi po cestě Boží lásky, která nás všechny chce sjednotit v jedné rodině.“

Tak se představil papež Lev XIV., misionářský biskup, vnuk migrantů, 267. biskup Říma. Jednoduchá a hluboká slova homilie při mši svaté na začátku jeho služby představují program, který nám hovoří o jinakosti a osobitém stylu. O jinakosti, protože v našem světě tak poznamenaném válkami, nenávistí, násilím a rozdělením hlásá pokorné slovo nástupce svatého Petra evangelium lásky, jednoty, soucitu, bratrství a Boha, který si přeje, abychom byli jedinou rodinou.

Jinakosti, protože chce být svědkem lásky, dialogu, porozumění, aby bylo možné překonat nenávist a válku, které vznikají v srdci člověka, ať už pozvedne zbraně proti svému bratrovi, nebo ho ukřižuje arogancí slov, která zraňují jako kameny.

A jedná se o styl, protože Lev připomněl, že Petrovou službou je být servus servorum Dei. Jeho služba je službou lásky a obětování života za bratry: „Církev v Římě předsedá v lásce a její skutečnou autoritou je láska Kristova“. Nejde tedy nikdy o to, „získávat druhé násilím, náboženskou propagandou nebo mocenskými prostředky“, jak jsme v každé době pokoušeni činit prostřednictvím dohod, struktur, protagonismu, náboženského marketingu a strategiemi vymyšlenými u pracovního stolu. Jde naopak „vždy a pouze o to milovat tak, jak miloval Ježíš“. Proto Petr „musí pást stádce, aniž by podlehl pokušení být osamělým vůdcem nebo vůdcem postaveným nad ostatní, který se stává pánem lidí, kteří mu byli svěřeni“. Naopak, je od něj vyžadováno, aby miloval více. Je od něj „vyžadováno, aby sloužil víře bratrů a kráčel spolu s nimi“.

V těchto posledních slovech lze spatřovat symbol Dobrého pastýře, který papež František tolikrát použil. Je to obraz pastýře, který kráčí před stádem, aby ho vedl; uprostřed stáda, aby ho doprovázel, aniž by se cítil nadřazený nebo oddělený; a také za stádem, aby se nikdo neztratil a aby mohl shromáždit poslední, ty, kteří jsou cestou nejvíce unaveni.

Misionářský biskup, který dnes sedí na stolci svatého Petra, nás tedy vybízí, abychom hlásali evangelium lásky, „aniž bychom se uzavírali do své malé skupinky nebo se cítili nadřazení světu“. Církev je lidem hříšníků, kterým bylo odpuštěno, kteří vždy potřebují milosrdenství, a proto by měli být „očkováni“ proti jakémukoli pocitu nadřazenosti, protože jsou následovníky Boha, který si zvolil cestu slabosti a ponížil se tím, že přijal smrt na kříži, aby nás spasil. „Jsme povoláni, abychom všem nabízeli Boží lásku“, řekl papež Lev, abychom byli v těstě světa „malým kvasem jednoty, společenství, bratrství“ a tak upírali zrak daleko, abychom šli vstříc otázkám, nepokoji a výzvám dneška.

18. května 2025, 16:27