Lev XIV. a církev jako ?mal? kvas“ jednoty a lásky
Andrea Tornielli
?Byl jsem vybrán bez jakýchkoli zásluh a s bázní a chvěním p?icházím k vám jako bratr, který se chce stát slu?ebníkem va?í víry a va?í radosti a krá?et s vámi po cestě Bo?í lásky, která nás v?echny chce sjednotit v jedné rodině.“
Tak se p?edstavil pape? Lev XIV., misioná?ský biskup, vnuk migrant?, 267. biskup ?íma. Jednoduchá a hluboká slova homilie p?i m?i svaté na za?átku jeho slu?by p?edstavují program, který nám hovo?í o jinakosti a osobitém stylu. O jinakosti, proto?e v na?em světě tak poznamenaném válkami, nenávistí, násilím a rozdělením hlásá pokorné slovo nástupce svatého Petra evangelium lásky, jednoty, soucitu, bratrství a Boha, který si p?eje, abychom byli jedinou rodinou.
Jinakosti, proto?e chce být svědkem lásky, dialogu, porozumění, aby bylo mo?né p?ekonat nenávist a válku, které vznikají v srdci ?lověka, a? u? pozvedne zbraně proti svému bratrovi, nebo ho uk?i?uje arogancí slov, která zraňují jako kameny.
A jedná se o styl, proto?e Lev p?ipomněl, ?e Petrovou slu?bou je být servus servorum Dei. Jeho slu?ba je slu?bou lásky a obětování ?ivota za bratry: ?Církev v ?ímě p?edsedá v lásce a její skute?nou autoritou je láska Kristova“. Nejde tedy nikdy o to, ?získávat druhé násilím, nábo?enskou propagandou nebo mocenskými prost?edky“, jak jsme v ka?dé době pokou?eni ?init prost?ednictvím dohod, struktur, protagonismu, nábo?enského marketingu a strategiemi vymy?lenými u pracovního stolu. Jde naopak ?v?dy a pouze o to milovat tak, jak miloval Je?í?“. Proto Petr ?musí pást stádce, ani? by podlehl poku?ení být osamělým v?dcem nebo v?dcem postaveným nad ostatní, který se stává pánem lidí, kte?í mu byli svě?eni“. Naopak, je od něj vy?adováno, aby miloval více. Je od něj ?vy?adováno, aby slou?il ví?e bratr? a krá?el spolu s nimi“.
V těchto posledních slovech lze spat?ovat symbol Dobrého pastý?e, který pape? Franti?ek tolikrát pou?il. Je to obraz pastý?e, který krá?í p?ed stádem, aby ho vedl; uprost?ed stáda, aby ho doprovázel, ani? by se cítil nad?azený nebo oddělený; a také za stádem, aby se nikdo neztratil a aby mohl shromá?dit poslední, ty, kte?í jsou cestou nejvíce unaveni.
Misioná?ský biskup, který dnes sedí na stolci svatého Petra, nás tedy vybízí, abychom hlásali evangelium lásky, ?ani? bychom se uzavírali do své malé skupinky nebo se cítili nad?azení světu“. Církev je lidem h?í?ník?, kterým bylo odpu?těno, kte?í v?dy pot?ebují milosrdenství, a proto by měli být ?o?kováni“ proti jakémukoli pocitu nad?azenosti, proto?e jsou následovníky Boha, který si zvolil cestu slabosti a poní?il se tím, ?e p?ijal smrt na k?í?i, aby nás spasil. ?Jsme povoláni, abychom v?em nabízeli Bo?í lásku“, ?ekl pape? Lev, abychom byli v těstě světa ?malým kvasem jednoty, spole?enství, bratrství“ a tak upírali zrak daleko, abychom ?li vst?íc otázkám, nepokoji a výzvám dne?ka.
