MAP

Začátek postních duchovních cvičení římské kurie Začátek postních duchovních cvičení římské kurie  (VATICAN MEDIA Divisione Foto)

Papežský kazatel: smrt není porážka, ale okamžik, kdy spatříme Boží tvář

Zveřejňujeme shrnutí první meditace otce Roberta Pasoliniho, kazatele Papežského domu, kterou byla ve ղپáu zahájena postní duchovní cvičení pro papeže, který se připojuje duchovně, a římskou kurii. „Často jsme posedlí nutností být dokonalí,“ říká kapucínský řeholník Pasolini, „a přitom nás evangelium učí, že skutečnou nedokonalostí není křehkost, ale nedostatek lásky“.

Roberto Pasolini OFMCap. 

Konec bude začátkem

Víra církve, založená na Kristově vzkříšení, vždy nabízela světu naději na život po smrti. Postupem času se však tento příslib rozostřil a dnes není ani tak zpochybňován, jako spíše ignorován. Tváří v tvář této lhostejnosti jsou věřící povoláni znovu objevit hodnotu a krásu věčného života a obnovit jeho autentický smysl. Tento úkol je ještě naléhavější v tomto Svatém roce a ve chvíli hlubokého utrpení, které prožívá Svatý otec.

Cesta duchovních cvičení na téma věčného života, kterou chceme podniknout, nachází svůj základ v křesťanském zjevení. Začínáme ji tím, že čerpáme některé souhrnné formulace z Katechismu katolické církve (KKC), který nabízí přístupnou syntézu teologického myšlení. KKC představuje smrt nikoli jako konec, ale jako přechod k věčnému životu ve společenství s Kristem. Toto pojetí má své kořeny v Listu Římanům, kde svatý Pavel uvádí, že skrze křest jsme spojeni s Kristovou smrtí a vzkříšením, a tak získáváme přístup k novému životu.

Smrt je podle katechismu okamžikem, kdy dochází ke zvláštnímu soudu, který hodnotí přijetí či odmítnutí Boží milosti. Spása však není vyhrazena pouze těm, kdo formálně poznali Krista: Druhý vatikánský koncil uznává, že přístup k věčnému životu mohou získat i ti, kdo následují své svědomí a upřímně hledají Boha. KKC zdůrazňuje, že konečný soud se nezakládá na pouhých vnějších skutcích, ale na prožívané lásce, což je ozvěnou myšlenky svatého Jana od Kříže: „Až nastane večer života, budeme souzeni podle toho, jak jsme milovali“.

Postní duchovní cvičení římské kurie
Postní duchovní cvičení římské kurie   (VATICAN MEDIA Divisione Foto)

Konečný osud člověka se dělí na tři možnosti: ráj, věčné zatracení (peklo) a konečné očištění (očistec). Ráj představuje plnou realizaci lidské bytosti, věčné společenství s Kristem, v němž každý člověk nalezne svou pravou identitu. Peklo je naproti tomu popisováno jako konečné odloučení od Boha, ale církev nikdy s jistotou netvrdila, že je tam někdo odsouzen. Očistec je konečně chápán jako očistný proces pro ty, kteří, ač v Boží milosti, nejsou ještě připraveni na nebe. A možná právě v tomto posledním „údělu“ nacházíme originalitu křesťanského zjevení. Možnost poslední „chvíle“ očisty je příležitostí vyrovnat se až do konce s nekonečnou Boží láskou.

Úvahy církve o věčnosti života nemají vyvolávat strach, ale živit naději a zdůrazňovat, že náš osud závisí na svobodě, s níž se rozhodneme žít v lásce. Skutečné očištění nespočívá v tom, že se staneme dokonalými, ale v tom, že plně přijmeme sami sebe ve světle Boží lásky a překonáme iluzi, že musíme být „jiní“, abychom si zasloužili spásu.

Často jsme posedlí nutností být dokonalí, avšak evangelium nás učí, že skutečnou „nedokonalostí“ není křehkost, ale nedostatek lásky. Očistec můžeme vnímat jako poslední šanci osvobodit se od strachu, že nejsme dostačující, a s klidem přijmout to, co jsme, a učinit z něj místo vztahu a společenství s druhými. Očistec lze chápat jako „okamžik“, kdy konečně přestaneme chtít Bohu něco dokazovat a jednoduše se necháme milovat. Věčnost tedy není jen budoucí odměnou, ale skutečností, která začíná již zde, nakolik se učíme žít v lásce a společenství s Kristem. Nakonec náš osud není psán ve strachu, ale v naději. Smrt není porážka, ale okamžik, kdy konečně spatříme Boží tvář a zjistíme, že konec... byl jen začátek

.

9. března 2025, 18:05