Františkovo slovo o odzbrojení a jaderném deštníku
Andrea Tornielli
Závany války, opětovné zbrojení s využitím obrovských investic, návrhy na opětovné nasazení atomových zbraní... Skutečně zaráží způsob, jakým jsou závody ve zbrojení v Evropě a ve světě prezentovány, jako by šlo o neúprosně nutnou perspektivu, jedinou schůdnou. Po letech, kdy diplomacie mlčela a vyjednávací schopnosti chyběly, se zdá, že jedinou schůdnou cestou je znovuvyzbrojení. Otcové zakladatelé jako Alcide De Gasperi, kteří podporovali vytvoření společné evropské armády, jsou přitom bráni za slovo, aby se však ospravedlnily zcela odlišné iniciativy, jejichž protagonistou není Evropská unie, ale jednotlivé státy. Vrací se řeči o „jaderném deštníku“ a „odstrašení“, které oživují nejhorší scénáře studené války, ale v atmosféře větší nestability a nejistoty než v minulém století, kdy se na obzoru stále více rýsuje hrozba třetí světové války. Papež František v posledních letech s prorockou jasnozřivostí viděl blížící se nebezpečí. Jeho slova jsou poučná pro pochopení okamžiku, který prožíváme. Dejme hlas jemu, který jako pacient z nemocnice Gemelli nabízí své utrpení a modlitby za světový mír.
„Je skutečností,“ řekl papež František v listopadu 2017, „že spirála závodů ve zbrojení nezná klidu a že náklady na modernizaci a vývoj zbraní, nejen jaderných, představují pro národy značnou výdajovou položku, a to do té míry, že musí odsunout do pozadí skutečné priority trpícího lidstva: boj proti chudobě, podporu míru, realizaci vzdělávacích, ekologických a zdravotnických projektů a rozvoj lidských práv... Zbrojení, jehož důsledkem je zničení lidského rodu, je nelogické i ve vojenské rovině“.
V listopadu 2019 římský biskup z Nagasaki, mučednického města atomové bomby, řekl: „Jednou z nejhlubších tužeb lidského srdce je touha po míru a stabilitě. Vlastnictví jaderných zbraní a dalších zbraní hromadného ničení není nejlepší odpovědí na tuto touhu; naopak se zdá, že ji neustále vystavují zkoušce. Náš svět žije ve zvrácené dichotomii, kdy chce bránit a zaručit stabilitu a mír na základě falešné bezpečnosti podporované mentalitou strachu a nedůvěry, která ve výsledku vnáší jed do vztahů mezi národy a brání jakémukoli možnému dialogu“.
Dodal: „Mezinárodní mír a stabilita nejsou slučitelné s jakýmkoli pokusem stavět na strachu ze vzájemného zničení nebo na hrozbě úplného zničení; jsou možné pouze na základě globální etiky solidarity a spolupráce ve službách budoucnosti utvářené vzájemnou provázaností a spoluodpovědností v celé lidské rodině dneška i zítřka.“
Rovněž v listopadu 2019 papež František z Hirošimy připomněl slova papeže Montiniho, že skutečný mír lze dosáhnout pouze odzbrojením: „Chceme-li skutečně vybudovat spravedlivější a bezpečnější společnost, musíme nechat zbraně padnout z našich rukou: ‚Nelze milovat s útočnými zbraněmi v pěsti‘ (sv. Pavel VI., promluva k OSN, 4. října 1965, 5). Když se oddáváme logice zbraní a odvracíme se od vedení dialogu, tragicky zapomínáme, že zbraně, ještě dříve, než způsobí oběti a zkázu, mají schopnost vyvolávat zlé sny, „vyžadují obrovské náklady, zastavují projekty solidarity a užitečné práce, narušují psychologii národů“ (tamtéž, 5). Jak můžeme navrhovat mír, když neustále používáme zastrašování jadernou válkou jako legitimní prostředek k řešení konfliktů? Nechť nám tato propast bolesti připomene hranice, které by neměly být nikdy překročeny. Skutečný mír může být pouze odzbrojený mír“.
Hlas Petrova nástupce, pokračoval, je „hlasem těch, jejichž hlas není slyšet a kteří se znepokojením a úzkostí hledí na rostoucí napětí, které prochází naší dobou, na nepřijatelné nerovnosti a nespravedlnosti, které ohrožují lidské soužití, na vážnou neschopnost postarat se o náš společný domov, na neustálé a křečovité uchylování se ke zbraním, jako by mohly zaručit mírovou budoucnost“.
Následovalo odsouzení nejen používání, ale i držení jaderných zbraní, které stále plní světové arzenály takovou silou, že jsou schopny tucetkrát zničit celé lidstvo: „S přesvědčením chci znovu zopakovat, že používání atomové energie pro válečné účely je dnes více než kdy jindy zločinem nejen proti člověku a jeho důstojnosti, ale proti jakékoli možnosti budoucnosti v našem společném domově. Použití atomové energie pro válečné účely je nemorální, stejně jako je nemorální držení atomových zbraní, jak jsem řekl před dvěma lety. Budeme za to souzeni“.
Podle Federace amerických vědců, citované v novinách Tomorrow, se v Evropě nachází 290 atomových hlavic pod francouzskou kontrolou a 225 hlavic ve Velké Británii. Téměř všechny atomové hlavice - 88 % - se nacházejí v arzenálech Spojených států a Ruska, v každém z nich více než 5 000 hlavic. Celkem má jaderné bomby 9 zemí, kromě již zmíněných jsou to Čína, Indie, Severní Korea, Pákistán a Izrael. V současné době existují balistické rakety schopné uvolnit ničivou sílu tisíckrát větší než bomby svržené na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945. Nabízí se otázka: opravdu potřebujeme ještě více zbraní? Je to opravdu jediný způsob, jak se bránit?
„Katolická církev,“ řekl papež František před šesti lety v Nagasaki, „je neodvolatelně zavázána rozhodnutím podporovat mír mezi lidmi a národy: je to povinnost, kterou se cítí být zavázána před Bohem a před všemi muži a ženami této země... V přesvědčení, že svět bez jaderných zbraní je možný a nezbytný, žádám politické představitele, aby nezapomínali, že nás tyto zbraně neochrání před hrozbami pro národní a mezinárodní bezpečnost naší doby“.