杏MAP导航

Andrea Tornielli

?Rád bych znovu zd?raznil tento ustavující rozměr k?es?anské p?ítomnosti...“. Státní sekretá? kardinál Pietro Parolin p?i své nedávné náv?těvě Jordánska p?edsedal dlouhé a slavnostní liturgii p?i zasvěcení nového kostela latinského patriarchátu, který stojí na místě, kde byl pok?těn Je?í?. Zú?astnilo se jí více ne? ?est tisíc vě?ících, z nich? mnozí nena?li místo uvnit? kostela. Bylo to znamení vitality a naděje. To je také p?íle?itostí k zamy?lení nad tím, co se děje ve světě, po?ínaje slovy, která pape? Franti?ek 9. ledna adresoval diplomatickému sboru.

Jsme v Jordánsku, ve Svaté zemi, na místě Je?í?ova k?tu, které bylo je?tě p?ed několika desetiletími minovým polem. Nedaleko odtud se vede válka, rozpoutaná útoky Hamásu, za kterou platí krví a ni?ením p?edev?ím civilisté, zejména v Gaze. Jaké poselství byste nám mohl p?edat?

Byla to velmi krásná a dob?e zorganizovaná oslava, ale p?edev?ím to byla oslava velké naděje. A to nikoliv proto, ?e je dnes kli?é mluvit o naději, v tomto jubilejním roce věnovaném tomuto tématu. Poselství, které z tohoto dne m??e vzejít, je podle mého názoru právě toto: v regionu su?ovaném tolika konflikty, rozervaném tolika napětími, to bylo kdysi podminované území a nyní je to prostor dob?e obdělávané p?dy. To samo o sobě je znamením naděje: skute?ně, jak ?íká prorok, kopí se mohou změnit ve vina?ské no?e, zbraně se mohou stát nástroji míru. D?vodem k naději je také velká a ?ivá ú?ast lidu. Existují ?ivé síly a k?es?anství m??e také s Bo?í milostí pomoci najít cesty k ?e?ení sou?asných konflikt?.

Jordánsko je státem, kde k?es?anská men?ina ?ije asimilovaně a cítí se sou?ástí této země. V jiných p?ípadech tomu tak bohu?el není. Jaká je dnes role k?es?an? na Blízkém východě?

K?es?ané jsou v těchto zemích p?ítomni od nepaměti, nadále jsou plnohodnotnou a právoplatnou sou?ástí blízkovýchodních stát? a spole?ností, i kdy? bohu?el v?echny události dávné i nedávné minulosti a sou?asnosti svěd?í ve prospěch jejich odchodu, a proto po?etně k?es?anské komunity ve v?ech zemích ?ídnou. Rád bych zd?raznil tento konstitutivní rozměr k?es?anské p?ítomnosti: arabský znamená také k?es?anský, proto?e v těchto zemích existuje k?es?anské spole?enství, které má ko?eny v minulosti. Chtěl bych proto zd?raznit tento základní a ustavující rozměr k?es?anské p?ítomnosti. K?es?ané, kte?í jsou konstitutivní sou?ástí, mohou p?ispívat ve v?ech oblastech. Jak také pape? mnohokrát ?ekl, Blízký východ bez k?es?an? by byl chud?ím Blízkým východem, chyběl by zde projev, který je v samotné realitě tohoto regionu zásadní.

Jste znepokojen vývojem situace v Sýrii?

?etl jsem pozitivní prohlá?ení, která zazněla a která jdou směrem, v něj? pape? doufal ve svém projevu k diplomatickému sboru: doufejme, ?e pro Sýrii m??e za?ít nová doba, v ní? budou mít v?ichni ob?ané stejná práva a výsady. Co? je koncept ob?anství, který Svatý stolec navrhuje také pro v?echny země: v?ichni ob?ané jsou si rovni, mají stejná práva a stejné povinnosti p?ed zákonem. Up?ímně doufáme, ?e tato potvrzení budou dodr?ena, a ?e tedy budou chráněna také práva men?in a práva k?es?an?.

Právě p?ed dvěma dny se po dvou letech kone?ně uskute?nila volba libanonského prezidenta. Jaký je to signál?

Myslím, ?e je to pozitivní znamení. V pr?běhu těchto dvou let jsme v?dy tvrdili, ?e je to d?le?ité pro zachování kontinuity a trvání země, jak je nakonfigurována, tedy - abych pou?il slavnou větu svatého Jana Pavla II. jako ?země, která je poselstvím“ - země, kde spolu koexistuje sociální, politická a nábo?enská rozmanitost. V?dy jsme zastávali názor, ?e v první ?adě je t?eba zajistit prezidentský ú?ad, tj. posílit instituce. Je to tedy znamení naděje. Skute?ně doufáme, ?e tyto volby znamenají pro Libanon novou etapu, v ní? se v?echny politické síly spojí, najdou spole?nou ?e? a budou pracovat pro dobro celé země a p?edev?ím pro ty reformy, které tato země nezbytně pot?ebuje.

Mohl byste p?ipomenout některou z nich?

Nap?íklad poskytnutí spravedlnosti obětem a rodinným p?íslu?ník?m výbuchu v bejrútském p?ístavu a nalezení ztracené ekonomické stability, která v zemi zp?sobila mnoho chudoby a utrpení. Je dob?e, ?e se poda?ilo zvolit prezidenta.

Během své nedávné cesty do Lucemburska a Belgie pape? Franti?ek s odkazem na vále?né situace vyzval k ??estnému jednání“ a ??estným kompromis?m“. Pro? je dnes tak obtí?né vyjednávat s cílem dosáhnout kompromisu? Pro? se zdá, ?e diplomacie je němá? Mám na mysli zejména probíhající konflikt v srdci k?es?anské Evropy mezi Ruskem a Ukrajinou...

Skute?ně vyvolává velký smutek, ?e u? nejsme schopni vyjednávat a ?e, jak se ?íká, p?evládá ?právo síly“ nad ?silou práva“. I pape? ve svém projevu k diplomatickému sboru evokoval r?zné p?í?iny této situace a vysvětlil, ?e panuje atmosféra ned?věry a vzájemného strachu, která vytvá?í stále vět?í polarizaci mezi státy a mezi spole?enstvími a brání hledání spole?ných ?e?ení. Právě na tom bych chtěl trvat: chybí d?věra. K vyjednávání, k dialogu je zapot?ebí minimální d?věra v druhého. A pot?ebujete také dal?í aspekt, který pape? zd?raznil: schopnost vyjít ze sebe, vstoupit do pohledu partnera rozhovoru, kterým v tomto p?ípadě m??e být protivník nebo nep?ítel. Je zapot?ebí schopnost vyjít si vst?íc, pochopit nebo alespoň brát vá?ně d?vody toho druhého. To jsou d?vody, pro? je dnes velmi obtí?né vyjednávat. K tomu p?istupuje - a i na to pape? nará?el - krize institucí pově?ených dialogem, které se zrodily právě proto, aby jej podporovaly, tedy mezinárodních organizací: dnes je pro ně obtí?né pokra?ovat ve výkonu role, kterou byly schopny plnit bezprost?edně po druhé světové válce. Existuje mnoho dal?ích p?í?in, ale ?ekl bych, ?e pro mě je to právě tato.

Pape? toti? ve svém projevu k diplomatickému sboru odsoudil riziko postupu ?klubové“ mentality, která zp?sobuje, ?e raději hovo?íme jen s těmi, kte?í u? smý?lejí jako my. Franti?ek opakovaně p?ipomněl ducha Helsinek: co znamená dnes?

Duch Helsinek je právě p?ekonání této mentality. Ocitli jsme se v rozděleném světě, ve světě protiklad?, rozděleném na dva bloky. Dnes se mo?ná tyto ?kluby“ rozdrobily a zmno?ily. A svým zp?sobem to mo?ná bylo jednodu??í, kdy? existovaly jen dva bloky. Helsinský duch je právě duchem někoho, kdo p?ekro?il kategorii nep?ítele a dokázal najít spole?nou ?e? i s těmi, kte?í nesmý?lejí jako on. Helsinky p?edstavují tuto schopnost p?ekro?it sv?j vlastní pohled nebo ho pova?ovat za jedine?ný a výlu?ný a p?ijmout i to, ?e existují i jiné pohledy, které jsou legitimní a které lze smí?it i s mým, samoz?ejmě za p?edpokladu, ?e se i já ně?eho vzdám. Zde je zdravý kompromis. Dal?í charakteristikou vyjednávání by měla být také schopnost smě?ovat ke kompromisu s cílem p?ekonat konflikt.

Co v tomto smyslu znamená výraz ?spravedlivý mír“?

Spravedlivý mír podle mého názoru znamená mír, který se opírá o mezinárodní právo a deklarace OSN. Jedná se o nástroje, které má mezinárodní spole?enství k dispozici pro regulaci vztah? mezi zeměmi a mezi spole?enstvími stát?. Z k?es?anského hlediska pak víme, co je to spravedlnost v jejích r?zných aspektech, ale ?ekl bych, ?e v zásadě ?spravedlivý mír“ znamená mír, který je adekvátní mezinárodnímu právu a jeho pravidl?m.

Jan Pavel II. napsal, ?e není míru bez spravedlnosti a není spravedlnosti bez odpu?tění...

V k?es?anském my?lení spravedlnost neznamená jen dát ka?dému to, co mu nále?í podle distributivní spravedlnosti, ale je to spravedlnost, kterou vyvolává sám Je?í?, vy??í spravedlnost, která se stává láskou a odpu?těním v??i druhým. Pape? Franti?ek p?ed diplomatickým sborem hovo?il o diplomacii odpu?tění. Tato pasá? je velmi krásná právě proto, ?e evokuje schopnost jít nad rámec prostých po?adavk? spravedlnosti.

Prozatímní dohoda o jmenování nových biskup? v ?íně je stále v centru kontroverzí vyvolávaných jak na politicko-mezinárodním poli, tak na poli církevním: někte?í ji prezentují jako kapitulaci. Jaký je její pravý význam?

Je logické, ?e k tomu m??e dojít tvá?í v tvá? tak slo?ité situaci, jakou je ta ?ínská, která vychází z obzvlá?tě obtí?né historie. Názory mohou být také velmi rozdílné. Stále ?íkám: nezará?í mě, ?e existují lidé, kte?í si myslí něco jiného, proto?e vě?í, ?e existují i jiná ?e?ení. Ze strany Svatého stolce panovalo p?esvěd?ení, ?e právě toto je nejú?inněj?í ?e?ení: za?ít dialog od jedné z otázek, která je na stole. Jednou z těch nejd?le?itěj?ích a také nejobtí?něj?ích byla právě otázka jmenování biskup?. Domnívám se, ?e dohoda o jmenování biskup? navrhuje v podstatě dvě věci, které postupují pomalu - ob?as se objevují i ur?ité zpětné kroky - správným směrem, a sice to, ?e v?ichni biskupové jsou ve spole?enství s pape?em. To je pro katolickou církev zásadní. Je to ne v?dy úspě?ný pokus o jednotu v církvi p?ekonáním rozdíl? a zaji?těním ur?ité normalizace v ?ivotě církve. Samoz?ejmě neexistuje ?ádné ?zázra?né“ ?e?ení, ale ?e?ení, které navrhuje cestu. Cestu pomalou a nesnadnou, která v?ak, jak se mi zdá, p?iná?í jisté ovoce, které mo?ná je?tě není vidět, ale které jistě p?inese vět?í plody s tím, jak poroste d?věra a schopnost dialogu mezi stranami.

Tak?e i v tomto p?ípadě jsou d?vody k naději...

Vě?ím, ?e ano, jsou d?vody k naději. Pape? ve svém projevu k diplomatickému sboru hovo?il o diplomacii trpělivosti. Domnívám se, ?e v tomto p?ípadě více ne? v jiných, ale mo?ná obecně, musíme mít schopnost trpělivosti, k ní? nás vyzval u? apo?tol Jakub: Podívejte se na rolníka, který seje a pak trpělivě ?eká, a? p?ijdou de?tě, sníh a semeno p?inese plody. Domnívám se, ?e i v této oblasti, stejně jako v mnoha dal?ích oblastech ?ivota, musíme mít tuto schopnost dívat se dál ne? na okam?ité výsledky. Bohu?el jsme rovně? otroky okam?itých výsledk?. Domnívám se, ?e mnohé z reakcí, které jste zmínil, jsou také zp?sobeny právě tímto zplo?těním na p?ítomnost, bez schopnosti podívat se i do budoucnosti s ohledem na minulost a tě?kosti, které jsme v minulosti za?ili. Tak?e bez jakýchkoliv snadných iluzí - vě?ím, ?e nikdo si je nedělá v tomto smyslu - ale ano, s nadějí a odhodláním jít po této cestě kup?edu a s Bo?í milostí to p?inese o?ekávané ovoce.