EDITORIAL: Para todos
ANDREA TORNIELLI
?V církvi je místo pro v?echny.... Todos, todos, todos. V?echny, v?echny, v?echny!“, pape? Franti?ek nechal tato slova několikrát zopakovat p?l milionu mladých lidí, kte?í ho v?era p?ivítali v lisabonském Parque Edoardo VII. Pape? zjevně omládl a vypadal, ?e ho povzbudil naka?livý elán mladých lidí, kte?í spolu se svými pastý?i a vychovateli p?ijeli do Portugalska z celého světa. ?Pro v?echny, para todos“, zvolal Franti?ek. Je to poselství, které m??e témě? p?edstavovat syntézu těchto prvních deseti let jeho pontifikátu. Pontifikátu, který za?al ve znamení milosrdenství.
Co znamená zd?raznit, ?e v církvi je místo pro v?echny? Franti?ek ?ekl: ?Nikdo není zbyte?ný, nikdo není nadbyte?ný, pro ka?dého je místo. Pro takové, jací jsme, pro v?echny... Ale ot?e, já jsem ubo?ák, já jsem ne??astnice: je tu pro mě místo? Je tu místo pro ka?dého!“. Proto?e ?B?h nás miluje, B?h nás miluje takové, jací jsme, ne takové, jací bychom chtěli být nebo jaké by nás chtěla mít spole?nost: takové, jací jsme. Miluje nás i s chybami, které máme, s omezeními, která máme, a s touhou jít v ?ivotě dál. B?h nás povolává takové: D?vě?ujte, proto?e B?h je otec a je to otec, který miluje, otec, který nás miluje“.
V době, kdy v?ichni komentují a nikdo neposlouchá, v době, kdy se tolik lidí sna?í vypadat jako to, ?ím nejsou, není p?ita?livěj?ího a p?evratněj?ího poselství: Někdo nás miluje takové, jací jsme, v?dy nám odpou?tí, ?eká na nás s otev?enou náru?í, jde nám vst?íc a chce nás zahrnout milosrdenstvím. Nikoli lidská, av?ak zcela bo?ská logika, které se u?íme z evangelijní epizody o Zacheovi, h?í?ném celníkovi ve městě Jericho, nenáviděném v?emi jeho obyvateli, který ze zvědavosti v??i nazaretskému prorokovi vyleze na moru?i a ?eká nap?l skrytý mezi listím, a? projde kolem. Je?í? se na něj jako první podívá, jako první ho miluje a bez ohledu na pohor?ené poznámky p?ítomných se sám pozve do jeho domu. K setkání s Je?í?ovou milosrdnou náru?í neexistují ?ádné p?edchozí podmínky. Neexistují ?ádné ?návody“, které by bylo t?eba uvést do praxe, ?ádné p?ípravné kurzy, které by bylo t?eba nav?těvovat, ani postupy, které by bylo t?eba se nau?it. Sta?í být u toho, kdy? B?h prochází kolem, a odevzdat se jeho pohledu plnému lásky a milosrdenství. Sta?í jen odhodit zábrany a dovolit mu, aby nás objal, a rozpoznat ho ve tvá?ích svědk?, které nám denně staví na cestu.
V církvi je místo pro ka?dého, stejně jako bylo místo pro celníka Zachea, který měl tu ?est p?ijmout Nazaretského ve svém vlastním domě, u svého vlastního stolu. Nebývalé p?ekvapení, zdarma daný dar, který se stal z ?isté milosti. Ten pohled, ono pozvání obrátilo ?ivot jeri?ského celníka vzh?ru nohama: právě proto, ?e byl milován jako nikdy p?edtím v ?ivotě, dokázal pochopit, kolik h?íchu a zka?enosti zatvrdilo jeho bytí. Obrácení v?ak pro Zachea nebylo podmínkou k tomu, aby byl milován a aby mu bylo odpu?těno. Dynamika je jiná: právě proto, ?e nejprve pocítil p?ijetí, lásku a odpu?tění, byl schopen si uvědomit sv?j h?ích a zka?enost. Pro?itek Bo?ího milosrdenství mu umo?nil seznat, ?e je ubohý h?í?ník.
Pozvání, které ?omlazený“ pape? opakoval mezi mladými lidmi, naka?ený jejich nad?ením, je klí?em k evangelizaci dne?ka. V?dy? co jiného pot?ebujeme, kdy? ne Někoho, kdo by nás p?ijal takové, jací jsme, a dal nám pocítit, ?e jsme o?ekáváni, ?ádáni, milováni a ?e nám bylo odpu?těno? Co jiného pot?ebujeme, kdy? ne to, aby nám někdo ?ekl: i pro tebe je tu místo, a? jsi v jakémkoli stavu?
