杏MAP导航

Antonella Palermo – Vatican News

Claudio Gugerotti, pocházející ze severoitalské Verony, je mezi jedenadvaceti novými kardinály, kterým pape? Franti?ek udělí titul p?i konzisto?i 30. zá?í. Prefekt dikasteria pro východní církve, který se svého ú?adu ujal od ledna leto?ního roku, d?íve p?sobil jako apo?tolský nuncius v několika zemích východní k?es?anské tradice: od roku 2002 v Gruzii, Arménii a Ázerbájd?ánu, v roce 2011 v Bělorusku, v letech 2015-2020 na Ukrajině (zemi s největ?ím po?tem katolík? východního ob?adu) a poté ve Velké Británii.

Va?e jmenování p?ichází krátce po va?em návratu do Vatikánu jako prefekta Dikasteria pro východní církve. Jak jste ho p?ijal?

P?i?lo ke mně zcela ne?ekaně. Neposlouchal jsem modlitbu Anděl Páně, proto?e mi v jednu chvíli p?estal fungovat telefon a já jsem nechápal, co je toho p?í?inou. Najednou mi v?ichni okolo gratulovali: myslel jsem si, ?e jsem mo?ná zapomněl na své jmeniny... Pak jsem pochopil. Pro?ívám to p?edev?ím jako odpovědnost, která je pro mě obzvlá?? významná, ale také tí?ivá, proto?e purpur není barva slávy, ale krve. A já jsem p?i své misi nuncia viděl hodně krve. Viděl jsem tolik lidí, kte?í vzdávali sv?j hold Kristu krví, a dokonce i násilí, které p?emohlo mnoho lidí, mělo tuto podobu. Nyní po mně pape? a p?edev?ím B?h vy?aduje ochotu být věrný církvi a pape?i, a to i do té míry, ?e v p?ípadě nutnosti polo?ím ?ivot.

Va?e jmenování se v některých ohledech podobá jmenování patriarchy Pizzabally, pokud vezmeme v úvahu realitu církví na Východě, v oblasti stále su?ované násilím...

Ve slovech latinského jeruzalémského patriarchy, která pronesl po oznámení nominace, jsem se velmi na?el. ?ekl, ?e jemu udělený purpur vyzývá ke smí?ení ve Svaté zemi. Navíc v kompetenci dikasteria pro východní církve není jen Blízký východ, ale i Etiopie, Eritrea, Ukrajina. V?echny oblasti, nebo témě? v?echny, které v sou?asné době za?ívají obzvlá?? krvavé události, které se jich nikoli náhodou týkají v tom smyslu, ?e k?es?anský Východ v?dy projevoval věrnost Kristu a? po mu?ednictví. Vzpomeňme si na to, jak byly velké východní církve, které se dnes zredukovaly na velmi málé po?ty. A to nikoli náhodou, ale proto, ?e násilí lidí a kultur vedlo témě? k jejich zániku. Proto je skoro vepsáno v DNA východních církví toto velmi hluboké pouto s mu?ednickým svědectvím. Na druhou stranu mějme na paměti, ?e mnohé východní církve se zrodily v prost?edí velmi blízkém Palestině. Ná? odkaz se vztahuje k tomu, kdo je Pánem a Mistrem a kdo právě za nás prolil svou krev, k Je?í?i Kristu. Jsme p?edstaviteli nábo?enství, které se na rozdíl od mnoha jiných zrodilo z krve svého zakladatele. A to je také d?vod, pro? k?es?anství vzbudilo tolik údivu jak v nábo?enstvích ?ímské ?í?e, tak pak i v ostatních monoteistických nábo?enstvích, a to právě kv?li krajní surovosti osudu toho, který byl p?edmětem uctívání. Nemáme vítězného proroka, který zalo?il stát, nejsme národ, který má pozemské město; jsme následovníci někoho, kdo se vydává na pou? dějinami do nebeského Jeruzaléma.

Vítáte tedy zejména to, ?e pape? Franti?ek z?ídil v souvislosti s jubileem komisi pro nové mu?edníky?

Jistě. Je to pokra?ování intuice, kterou měl svého ?asu Jan Pavel II. a která p?inesla do církve velké novum a která nás nyní je?tě radikálněji vede k onomu sjednocení, k onomu spole?enství v mu?ednictví, které je skute?ně tajemstvím skrytým v Bohu, proto?e p?esahuje v?echny hranice a bariéry mezi církvemi, mezi nábo?enstvími. V tomto p?ípadě zejména mezi k?es?anskými denominacemi. Je to sjednocení, které se ji? uskute?nilo v krvi. Tato instituce je tedy ně?ím, co na mě velmi zap?sobilo a na ?em budu, pokud k tomu budu povolán, z celého srdce spolupracovat.

Vá? purpur také zapadá do scéná?e pape?ovy mírové mise na Ukrajině a v Rusku. Jak se díváte na výsledek rozhovor? a setkání kardinála Zuppiho a obecněji na diplomatické úsilí Svatého stolce, které vynakládá, aby pomohl vytvo?it cesty k míru na Ukrajině?

Neznám podrobnosti mise kardinála Zuppiho, ale jsem si jist, ?e jeho schopnosti a p?ívětivost se dotknou srdcí. Byl jsem nunciem v Bělorusku, na Ukrajině a také v Gruzii, kam vjely ruské tanky... Mohu ?íci jen to, ?e za tím stojí komplex p?í?in, o kterých my lidé ze Západu ?asto v?bec nevíme. A tak i komentá?e, které ?asto ?tu, pova?uji za krajně omezené, proto?e nechápou nic jiného ne? tady a te?. Na Východě, chcete-li pochopit dne?ek, musíte pochopit v?erej?ek, a chcete-li pochopit zít?ek, je?tě více je tento zít?ek zako?eněn v tom, co se stalo. Nemám pocit, ?e by západní svět pád Sovětského svazu hluboce interpretoval a pochopil. Proto se poslání kardinála Zuppiho st?etává nikoli s jeho osobními obtí?emi p?i ?e?ení problém?, ale se slo?itostí těchto problém?.

Co mohu ?íci zcela jasně, je, ?e pape? Franti?ek v?dy hledal a chtěl mír p?esahující v?echny rozumem p?edstavitelné mo?nosti, co? pramení z jeho hluboké víry, víry, která je vírou p?esahující rozum. Láska zcela jistě rozum p?edchází i následuje. Vzpomeňme si, ?e kdy? jsem byl nunciem na Ukrajině, pape? Franti?ek udělal sbírku, která vynesla 16 milion? eur pro tehdy ji? vysídlené osoby na Donbase, a ?e jsem byl povolán k tomu, abych ?ídil její distribuci, ?e jsem jel osobně ově?it, ?e a? 800 tisíc lidí vyu?ilo pomoci, kterou pape? a katolíci v Evropě dokázali poslat. Je zde stálá kontinuita, která sahá a? do doby vzniku Sovětského svazu, kdy pape? posílal do nově se rodícího sovětského impéria, ?íkejme mu takto bez ohledu na ideologii, celé humanitární konvoje. To znamená, ?e pape?ova politika v?dy byla a z?stává politikou naděje p?esahující ka?dou naději. Na?e diplomacie není diplomacií kalkulací, je diplomacií mo?ných utopií.

Tak?e si myslíte, ?e některé komentá?e byly p?íli? zjednodu?ené?

P?esně tak. Spo?ítáme si, co by pro nás mohlo být u?ite?né, abychom to měli brzy za sebou, a tím ukon?íme celý mechanismus poznávání jiného světa a jeho slo?itosti. Kdy? pád Berlínské zdi p?inesl velké nad?ení z nově nabyté svobody, ne?li jsme se podívat, co se stalo druhý den, kdy lidé p?i?li o v?echny peníze, které měli v bance, a byli nuceni stát hodiny ve frontě, aby dostali kousek chleba. Je to nedávná situace, která odkryla skryté nervy sovětských národ? a vyvolala opětovné vzedmutí a o?ivení nacionalismu, mo?ná i proto, ?e re?im tento pocit velmi potla?oval, a dále konflikty, ekonomické potí?e, fenomén oligarch?. To jsou velmi slo?ité situace...

V minulých dnech jste byl v Bělorusku jako zvlá?tní vyslanec pape?e Franti?ka na oslavách 25. výro?í korunovace zázra?né ikony Panny Marie Budslavské. Co si z této náv?těvy odná?íte?

Byl to ú?asný svátek spolu s lidmi, kte?í trpí v tichosti a kte?í na?li ve své ví?e tak zjevnou sílu ke svědectví, ?e se doká?í usmívat, kdy? se shroma??ují kolem této skromné podobizny Panny Marie, která je pro ně znamením jejich identity a jejich naděje. Deset tisíc lidí tam p?i?lo pě?ky, p?es lesy, jezera, obtí?né cesty, vkle?e procházejí posledních několik úsek?, co? bylo pro mě zvlá?tní lekcí v oblasti, která je obklopena národy bojujícími proti sobě. P?edev?ím vzpomínám na slzy vděku za blízkost, kterou jim pape? projevuje, na úlevu, ?e na ně nezapomíná. Vyprávěl jsem jim p?íběh jedné staré běloruské paní, která je pape?i tak blízká, p?esto?e se s ní nikdy nesetkal, pouze prost?ednictvím fotografií, ?e se pape? u? ?est let ptá, jak se této paní da?í.

Konzistorní m?e svatá se tedy bude slou?it 30. zá?í, v p?edve?er synody. Jak se na toto synodní setkání ve Vatikánu tě?íte?

S velkou nadějí. Nevím, co Duch svatý p?inese, proto?e lidské iniciativy jsou v?dy pouhou p?ípravou, po které nás Duch svatý p?ekvapuje, jako p?ekvapil Druhý vatikánský koncil a mnoho dal?ích událostí v dějinách. Nezapomínejme, ?e neoslavujeme sami sebe a ani své úspěchy, své p?ípravy, ale p?ipravenost srdce na vnuknutí Ducha. Ka?dá p?íle?itost, kdy m??e Duch v hojněj?í mí?e a viditelněji vanout, se stává církevním svátkem. Tak k tomu p?istupuji i já. A toto konzisto?, témě? jako za?átek synody, není ni?ím jiným ne? p?ipomínkou nám, novým kardinál?m, abychom krá?eli v duchu synody a synodality, která tvo?í samu podstatu církve jako spole?enství.

Dospějeme k oné harmonii, po ní? tolik tou?í pape? Franti?ek, k plné shodě mezi k?es?any Východu a Západu?

Asi p?ed měsícem jsem byl v Alexandrii jako ?len smí?ené teologické komise mezi katolíky a pravoslavnými. Mohu vás ujistit, ?e klima na osobní úrovni je velmi dobré. Samoz?ejmě, osobní blízkost je jedna věc a historická zátě? spojená s událostmi, které charakterizovaly na?e vztahy, je věc druhá. Pot?ebujeme, aby síla osobního kontaktu byla tak mocná a plná lásky, aby dokázala p?ekonat v?echna tato b?emena, v?echnu tuto p?ítě?, které nám brání objetí na ve?ejnosti stejně jako v soukromí.