ʲž: mír je nejdražším snem, utvářejme jej udržováním plodného dialogu
Edoardo Giribaldi – Vatikán
Dialog nachází svůj nejhmatatelnější výraz v „našem nejdražším snu“: míru. Jeho utváření je cestou, kterou kráčíme společně, jako „rodina“, ale také s oddaností „zahradníků“, kteří pečují o „pole bratrství“, živí sdílení a vytrhávají „plevel předsudků“. To je jádro poselství, které papež Lev XIV. adresoval účastníkům mezináboženského setkání Promoting a Culture of Harmony (Podpora kultury harmonie), které se koná v Bangladéši od 6. do 12. září a které organizuje Apoštolská nunciatura a místní katolická biskupská konference. ʲžovo poselství přečetl kardinál George Jacob Koovakad, prefekt Dikasteria pro mezináboženský dialog, který se setkání v Bangladéši účastní.
„Jedno“ společenství
„Přeji vám všem pokoj, který může přijít pouze od Boha, pokoj neozbrojený a odzbrojující, pokorný a vytrvalý, který vždy hledá lásku, a je nablízku především těm, kteří trpí“, zahajuje papež své poselství a chválí organizátory setkání za výběr tématu, které odráží „ducha bratrské otevřenosti, který se lidé dobré vůle snaží pěstovat s příslušníky jiných náboženských tradic“. Tento výběr tématu konference má své kořeny v přesvědčení, že lidstvo je „jedno“ společenství, sjednocené ve svém původu a osudu pod Bohem, jak připomíná Nostra Aetate, deklarace II. Vatikánského koncilu o vztazích církve k nekřesťanským náboženstvím.
„Jako jedna rodina sdílíme příležitost a odpovědnost, abychom pokračovali v pěstování kultury harmonie a míru“.
Pěstovat dialog „jako zahradníci“
Pojem kultura, píše Lev XIV., je třeba chápat v širším smyslu: nejen jako „dědictví umění, myšlenek a institucí“, ale také jako „prostředí“, které podporuje růst. Stejně jako zdravý ekosystém umožňuje různým rostlinám, aby vedle sebe vzkvétaly, zdravá sociální kultura umožňuje různým komunitám, aby spolu žily v harmonii. Pěstovat tuto kulturu znamená poskytovat „světlo pravdy, vodu lásky a půdu svobody a spravedlnosti“. Když se harmonie zanedbává, zakořeňují podezření, upevňují se stereotypy a extremisté využívají strach k zasévání rozkolu.
„Společně, jako partneři v mezináboženském dialogu, jsme jako zahradníci, kteří pečují o toto pole bratrství, pomáhají udržovat plodný dialog a vytrhávají plevel, kterým jsou předsudky.“
Sázet na důvěru, usilovat o porozumění
ʲž zdůrazňuje, že rozdíly ve víře nebo původu by nikdy neměly lidi rozdělovat. Naopak, setkání mezi přáteli a praxe dialogu jsou konkrétními nástroji k boji proti silám, které rozdělují, šíří nenávist a násilí.
„Tam, kde jiní zaseli nedůvěru, volme důvěru; tam, kde jiní mohou živit strach, usilujme o porozumění; tam, kde jiní vidí rozdíly jako překážky, uznávejme je jako cesty vzájemného obohacení.“
Společně utvářet mír
Vytváření kultury harmonie znamená sdílet konkrétní zkušenosti, nejen myšlenky. Jak připomíná svatý Jakub, „zbožnost ryzí a bezvadná před Bohem … je toto: ujímat se sirotků a vdov v jejich tísni“. Bangladéš, jak poznamenává papež, již zažil konkrétní příklady jednoty: lidé různých vyznání spolupracovali a modlili se společně během katastrof a tragédií, budovali mosty mezi společenstvími, mezi teorií a praxí, mezi různými vírami. Tato gesta pomáhají překonat nedůvěru a posilují odolnost proti „hlasům rozdělení“.
„Když se náš dialog promění v konkrétní činy, zaznívá silné poselství: mír, nikoli konflikt, je naším nejdražším snem a jeho budování je úkolem, před kterým stojíme společně“.
Cihly, ze kterých se staví „civilizace lásky“
ʲž na závěr svého poselství zdůrazňuje, že katolická církev je odhodlána kráčet touto cestou společně s místními komunitami. Každý projev dialogu – od skupinových diskusí přes společné projekty až po drobné projevy laskavosti vůči sousedům jiného vyznání – jsou „cihly“ toho, co svatý Jan Pavel II. nazýval „civilizací lásky“. Lev XIV. nakonec ujišťuje o své bratrské lásce a modlitbách a přeje všem pokoj, harmonii a bratrství, a to nejen pro Bangladéš, ale pro celý svět.
Vystoupení kardinála Koovakada
Ve svém vystoupení kardinál Koovakad citoval Dokument o lidském bratrství, který 4. února 2019 podepsali v Abú Dhabí papež František a velký imám al-Azharu, Ahmad al-Tajíb. V Krishibid Institution Bangladesh kardinál Koovakad zdůraznil, že tento dokument vyzývá lidstvo, aby spojilo síly a vybudovalo kulturu vzájemného respektu. Prefekt dikasteria pro mezináboženský dialog poté odsoudil ztrátu empatie a soucitu, šíření korupce a nepoctivosti a z toho vyplývající oslabení veřejné důvěry. To je půda, která vede k „zoufalství“ a přilnutí k náboženskému extremismu živenému „strachem, nejistotou a slepým fanatismem“. Výsledkem je často „sestupná spirála směřující k fundamentalismu, který může vést jak k osobní, tak k sociální sebedestrukci“, uvedl. Je možné jim čelit prostřednictvím podpory „kultury tolerance“ v přesvědčení, že náboženství „nesmí být nikdy zdrojem války, nenávisti, nepřátelství a extremismu“. Kardinál Koovakad dále zdůraznil, že dialog neznamená „změnit něčí náboženství“, ale naslouchat, respektovat a učit se od druhých, a zejména povzbuzovat mladé lidi, aby vyvažovali tradici a modernitu a bojovali proti napětí mezi jednotlivými komunitami.