杏MAP导航

Isabella H. de Carvalho – Vatikán

Zvednout ?hlas proti násilí a nespravedlivé diskriminaci, odvá?ně ?elit d?vod?m vzniku konflikt? a pevně se postavit za ochranu na?eho spole?ného domova“. To je ?velká odpovědnost“, kterou mají nábo?en?tí v?dci v sou?asném světě, zd?razňuje kardinál George Jacob Koovakad, prefekt Dikasteria pro mezinábo?enský dialog, ve svém projevu proneseném 28. srpna v Malajsii během druhého Mezinárodního summitu nábo?enských v?dc?. Téma akce, která se koná v hlavním městě země, Kuala Lumpur, je ?Role nábo?enských v?dc? p?i ?e?ení konflikt?“ a byla zorganizována ú?adem malajského premiéra ve spolupráci s Muslimskou světovou ligou (Muslim World League).

?Jsme propojeni, jsme na sobě závislí a ?ádný národ, ?ádné nábo?enství, ?ádný v?dce nem??e ?elit sou?asným výzvám sám,“ tvrdí prefekt.

Spoluprací s ?vládami, ob?anskou spole?ností, médii“ a nasloucháním ?p?íli? ?asto ignorovaným hlas?m“ ?en, dětí, mladých lidí a dal?ích osob kardinál vyzývá k ?o?ivení duchovní energie na?ich spole?enství a nasměrování srdcí k soucitu a porozumění“.

Nábo?enství a konflikty

Ve svém projevu kardinál identifikuje t?i zp?soby, jakými mohou nábo?en?tí v?dci ?p?ispět k prevenci, ?e?ení a urovnání konflikt?“. Prvním z nich je snaha být ?hlasem míru, nikoli násilí“. ??ekněme si to na rovinu: nábo?en?tí v?dci nikdy nesmějí podněcovat nenávist,“ tvrdí Koovakad. ?Nikdy nesmíme podporovat, ospravedlňovat nebo tolerovat násilí. Na?e poslání je vy??í: p?edcházet zlu, ?e?it spory a uzdravovat rozdělení. V?dy musíme podporovat nenásilná ?e?ení konflikt?. Teprve pak m??eme vybudovat svět hodný na?í spole?né lidskosti.“

Kardinál zd?razňuje, ?e nábo?enství ?je ?asto obviňováno z toho, ?e je p?í?inou konflikt?“ nebo ?je zneu?íváno“ jako ?pohodlný nástroj k podněcování rozdělení nebo ospravedlňování agrese“. Zopakoval v?ak, ?e ?ko?eny konfliktu obvykle spo?ívají v chudobě, nerovnosti, politické manipulaci, vylou?ení a hlubokých ranách nespravedlnosti“ a rozdělení vzniká ?zneu?itím moci, v nezhojených sociálních rozkolech a v lidském srdci, kdy? se vzdaluje spravedlnosti, soucitu a hledání pravdy“.

Uznává v?ak, ?e v historii ?někte?í nábo?en?tí v?dci p?ímo nebo nep?ímo p?ispěli k vyvolání nebo podnícení konflikt?“, zejména pokud se podíváme na jevy ?jako je nábo?enský extremismus, etnicko-nábo?enská politická hnutí a fundamentalismus“. Musíme ?up?ímně uznat“, pokra?uje Koovakad, ??e v na?ich tradicích existují jednotlivci a skupiny, které ve jménu nábo?enství zasévaly rozdělení, páchaly násilí a zp?sobovaly zkázu“ nebo dokonce p?etvá?ely ?i zkreslovaly ?písma, tradice a historii, aby ospravedlnily násilí“, ?ím? udr?ovaly ?diskriminaci“ a zbavovaly ?ostatní jejich legitimních práv, v?etně svobody nábo?enství“.

Víra nesmí být nikdy zbraní

Proto, jak zd?razňuje prefekt, jsou nábo?en?tí v?dci ?povoláni“, aby p?ipomínali svým ?komunitám, ?e víra nesmí být nikdy zbraní“, ale ?silou, která uzdravuje“. Dále cituje my?lenku pape?e Franti?ka z jeho posledního poselství, velikono?ního Urbi et Orbi, ve kterém vyzval v?echny, ?kte?í mají politickou odpovědnost, aby nepodléhali logice strachu“. Kardinál Koovakad poté chválí setkání a iniciativy, které podporují mír a dialog, jako je Mezinárodní summit nábo?enských v?dc?, Dokument o lidském bratrství pro světový mír a spole?né sou?ití nebo Deklarace z Mekky ?i Charta z Mekky.

Uzdravení a spravedlnost

Kardinál Koovakad dále objasňuje, ?e nábo?en?tí v?dci nemohou ?klidně odpo?ívat nebo pokojně spát“ tvá?í v tvá? ?světu, v něm? se ozývá k?ik zraněného lidstva a k?ik zraněné země“, zejména ?dětí, ?en a chudých“. ?Jako nábo?en?tí v?dci jsme povoláni, abychom zvedli své hlasy na podporu těch, kte?í nespravedlivě trpí v konfliktech“, ?mluvili spravedlivě a odvá?ně“ a ?uzdravovali, proto?e nakonec budeme souzeni za své skutky milosrdenství a soucitu“, vysvětluje kardinál. ?Nábo?enství má v sobě jedine?nou sílu uzdravovat rány“, dodává, ?prost?ednictvím odpu?tění, ale také prost?ednictvím spravedlivého uplatňování spravedlnosti a bez skrývání pravdy“. Uzdravení je výzvou pro oběti a zú?astněné strany, ?aby uva?ovaly o mo?nosti nové lidskosti prost?ednictvím smí?ení“. Koovakad pokra?uje: ?Skute?ný a trvalý mír za?íná uzdravením hlubokých ran lidstva. Teprve a? budou uzdravena srdce, bude svět kolem nás moci vzkvétat v míru a harmonii.“

Význam mezinábo?enského dialogu

A kone?ně, poslední zp?sob, který kardinál p?edkládá jako prost?edek, kterým mohou nábo?en?tí v?dci ?vytvo?it budoucnost míru a solidarity“ ve světě ?zraněném ned?věrou, nenávistí a extremismem“, je mít ?odvahu zbo?it staré zdi a p?estat stavět nové“ a zároveň vytvá?et ?nové mosty“ solidarity. Prefekt toti? ozna?uje mezinábo?enský dialog za cestu, která ji? desítky let bo?í bariéry ?strachu, nevědomosti a nenávisti“. Jako p?íklad uvádí úsilí církve, která po zve?ejnění Nostra aetate, koncilní deklarace o vztazích s nek?es?anskými nábo?enstvími, prost?ednictvím r?zných pape?? ?od Pavla VI. po Franti?ka a nyní po Lva XIV.“, p?istupuj k nábo?enstvím ?od muslim? po buddhisty, ?idy, hinduisty, jansenisty, sikhy, taoisty a stoupence tradi?ních nábo?enství“. P?ipomíná také první slova Lva XIV. zástupc?m jiných nábo?enských tradic, v nich? ?ekl, ?e ka?dá komunita ?p?iná?í sv?j vlastní p?ínos moudrosti, soucitu a úsilí o dobro lidstva“.